Již potřetí v řadě se štafeta reprezentující klub MK Seitl Ostrava účastnila 12hodinového běhu v solném dole Bochnia, který leží 40 km východně od Krakova. Je sice mnohem méně známý než nedaleká světově proslulá Wieliczka, zato se může pyšnit titulem nejstarší solný důl v Polsku.
Závod se běhá v hloubce 212 m pod zemským povrchem v dlážděné chodbě, jeden okruh měří 2420 m a závodníci v něm dokonce dvakrát proběhnou podzemní kaplí. Po každém z kol je možná předávka dalšímu členovi štafety, která čítá dohromady čtyři běžce. Pokud se tedy budou závodníci pravidelně měnit – a střídání po každém úseku je nejvíce efektivní – na každého vychází přibližně 3 hodiny těžké dřiny.
Loterie při losování
Vzhledem ke specifičnosti místa pořádání akce je tento závod v Polsku velice prestižní a vůbec není snadné se na něj kvalifikovat. Celkově má právo startovat 60 štafet (240 běžců). Z toho je pozvaných 10 nejlepších štafet z předchozího ročníku, 40 je vylosováno a 10 štafet individuálně vybírá ředitel závodu. Letos – již do 9. ročníku závodu – bylo losováno ze 147 zájemců. Šance dostat se do podzemí je tak jen čtvrtinová!
Naše štafeta, která vloni vybojovala krásné 4. místo, měla úkol jasný. Skončit v první desítce a příští rok fárat do podzemí zase! Oproti loňsku nastala jedna změna ve složení. Letos jsme se tedy z Ostravy vydali v sestavě Láďa Dvorský – Láďa Netopil – Josef Šitka – Roman Slowioczek. V pátek večer jsme sjeli výtahem do podzemí, ubytovali se v rozsáhlé podzemní komoře (po ukončení těžby slouží jako sanatorium – více ionizovaný vzduch než u moře), prezentovali naši štafetu a před spaním ještě stihli probrat taktiku na zítra.
12hodinová dřina
V sobotu v 10:00 vše propuklo. Nejprve proslov starosty města Bochnia, falešný start pro novináře a následně start ostrý. V prvních hodinách panovala v okolí předávky veselá nálada, samé úsměvy a vtípky. Postupně se začaly vkrádat první známky únavy a v poslední třetině závodu se zničení běžci sami sobě divili, odkud že vlastně berou poslední zbytky sil. U mnoha štafet musel některý ze členů ze zdravotních příčin odstoupit. Oproti loňsku jsme zaregistrovali dvě významné změny. Ta příjemnější – závodu se účastnilo mnohem více dívek a žen, celkem 38. Co ale bylo horší, nebývalým způsobem narostla konkurence. Prvních 5 štafet se nám velmi rychle na míle vzdálilo a my se plně soustředili na náš cíl kvalifikovat se i na jubilejní 10. ročník. Hlavní bylo rozvrhnout si síly tak, abychom na konci co nejméně zpomalovali.
Netopil držel štafetu nad vodou
Nejrychleji začal slavkovský Láďa Netopil, který úseky běhal vyrovnaně za 8:40–8:50, ostatní se pohybovali v rozmezí 9:10–9:30. Po pár hodinách se naše pořadí ustálilo mezi 7. a 9. místem, kde jsme vydrželi prakticky až do konce závodu. V závěru měl největší problémy Josef Šitka, který v posledních 5 úsecích výrazně zvolnil. Zpomalili i Dvorský se Slowioczkem, ale stále se jim dařilo běhat úseky těsně okolo 10 minut. Jednoznačně rozdílový byl Láďa Netopil, který se až v posledních 3 úsecích dostal těsně nad 9 minut. Kvůli tomu jsme jej v závěru nechali běžet 2 úseky v řadě, takže celkově jich z nás zvládl nejvíce – rovných 20 (48 km).
Kolik jsme tedy v podzemí nakroužili? Celkově jsme zvládli 75 celých úseků, což dalo 183,4 km. O 700 m více než loni. Celkové 7. místo odpovídá našim možnostem, škoda jen minimální ztráty 300 m na domácí štafetu KB LOK Bochnia. První trojka byla ale daleko vepředu. Loňští vítězové (MEBLE KLER) své vítězství obhájili a dokonce se jim povedlo překonat traťový rekord – nová hodnota činí neuvěřitelných 213,5 km. To je průměrné tempo 3:22/km! Ani obsazení stříbrné pozice se nezměnilo – oddíl KM TRUCHCIK ŁUBIANKA I zvládl přes 198 km. Třetí skončili reprezentanti internetového obchodu Sklepbiegowy.com – naběhali téměř 197 km.
Do zobaczenia w przyszłym roku!
Kromě výjimečnosti prostředí, ve kterém se závod odbývá, je potřeba vyzdvihnout precizní práci organizátorů v čele s Tomkem Głódem a také velmi příjemná atmosféra mezi jednotlivými štafetami. Panuje zde neuvěřitelná sounáležitost, kdy si každý těch několik desítek hodin pobytu v podzemí naplno užívá a přeje i ostatním účastníkům co nejlepší výsledek. Už teď se těšíme, až se příští rok budeme moct do Bochni vydat počtvrté. Chce to jen jediné – kvalitně potrénovat, aby jediná zahraniční štafeta vnesla znovu do tohoto jedinečného závodu nesmazatelnou stopu.
Výsledky
Foto na Facebooku
Foto 212× – Gabriela Kucharska
Foto 188× – Maciej Citko
Foto 77× – Tadeusz Sambak
Webové stránky závodu
VIDEO:
Autorem článku je Josef Šitka, běžec žijící v Drnovicích u Vyškova. V loňském roce úspěšně dokončil studia na Masarykově universitě v Brně. Jeho vášněmi kromě běhu jsou hory, film, Polsko a hokejový Vsetín.
