Pekelný mráz, znásobený ledovým severákem, dával po ránu v Kuřimi tušit, že trať letošního Aprílového maratonu Kuřim – Podlesí nebude po nedávné nadílce sněhu žádnou procházkou.
A bylo to pravda. Již v prvním stoupání na kopec Horka se bláto z míst, kde svítilo sluníčko, změnilo během pár desítek metrů v ledovou sněhovou krustu a někde pak i v dokonalý led. Sice se po seběhu dolů směrem na Podlesí dostali běžci na suchou silnici, jenže studený vichr jim trať i zde pořádně opepřil a nazpátek si ledovou cestu přes Horku opět všichni zopakovali.
Není se co divit, že takový terén vyhovoval nejvíce orientačnímu běžci Danielovi Hájkovi /Atletika Polička/, který trasu 6,3 km dlouhou zvládl za 24:25.
Za ním uhájil druhé místo, které si držel již od startu, nejlepší veterán nad 40 let, a bývalý skvělý vytrvalec s časem na 5km hluboko pod 15 minut, Martin Kleibl /TJ Slovan Podlesí – 25:13/, kterého v závěru mocně stahoval též čtyřicátník Martin Pohanka /AC Moravská Slávia Brno – 25:17/.
První tři ženy se seřadily za sebou v pouhých 45 vteřinách. Nejlépe zvládla náročný terén běhající maminka Šárka Horáková /Sokol Prštice – 31:00/. Jen 31 vteřin za ní doběhla Tereza Procházková z Ořechova /31:31/ a 45 vteřin pak k prvnímu místu chybělo brněnské běžkyni Magdě Krejčové /31:45/.
Kuřimská běžecká liga je za ty roky již mezi běžci pojem
Již třináctou sezónu pořádá Aleš Sikora pro běžce z kuřimska a hlavně pak brněnska Kuřimskou běžeckou ligu. Zejména pak brňáci, kteří to mají, co by kamenem dohodil, a do Kuřimi přijedou, i když tam nejezdí šalina, což už je co říct, tvoří největší část vysokého počtu účastníků celého seriálu. Ten sám o sobě čítá ročně sedm akcí a pokaždé vytrvalce prověří v jiné části hezkého přírodního okolí města Kuřimi.
Aprílový maratón Kuřim – Podlesí je v pořadí již druhým závodem zdejší běžecké ligy a běží se z Kuřimi přes kopec Horka do Podlesí a zpět. Měří 6,3 km a letos se na trati výrazně podepsalo počasí posledních dnů, takže se ani nedal přepokládat útok na některý z traťových rekordů v různých věkových kategoriích, které se zde pečlivě vedou.
A pokud i vás poněkud deprimuje výše startovného na některých závodech u nás, tak vězte, že v Kuřimi se běhá za neuvěřitelných 30 korun. Samozřejmostí je zde pak dokonalé zázemí s kompletním servisem. To jen tak na okraj na doladění celého obrázku Kuřimské běžecké ligy. Ostatně vše si můžete upřesnit i na internetových stránkách.
Běhat se dá i ze vzpomínek
To sice neřekl vítěz dnešního závodu, ale shodli jsme se na tom s Martinem Kleiblem, se kterým jsem se něco nacestoval po různých závodech u nás i v zahraničí.
„Na to, co v současné době naběhám, se cítím skvěle a vůbec mě ta moje výkonnost hodně překvapuje. Běhání beru již jen jako doplněk svého současného života, ale hodně mě to baví. Proto si vždy, když mi to vyjde, vyrazím otestovat svou formu na závody po nedalekém okolí a zatím jsem pokaždé velmi příjemně překvapený. A to musím podotknout, že jsem si dnes dával v terénu hodně pozor, protože jsem jako domácí věděl, co mě čeká a pořádně běžel jen na suchých úsecích a na silnici. Ale zvládl jsem to překvapivě dobře,“ dodal ještě závěrem našeho dlouhého vzpomínkového rozhovoru.
To Daniel Hájek si zase právě terén přes kopec pochvaloval: „Běhám orienťáky a tam se musíme poprat pokaždé s různými záludnostmi trati, tak jsem dnes nebyl vůbec moc zaskočený. Dokonce jsem ani nemusel běžet naplno a jen si na silnici hlídal náskok, protože jsem věděl, že nazpátky v tom terénu bych si mohl dovolit jít mnohem rychleji a tak mi stačilo jen jistit první místo.“
„Dával jsem si hodně velký pozor v lese a rozběhl se v podstatě až na silnici,“ přiznal se mi Martin Pohanka. „A také jsem ani moc neuvažoval o útoku na druhé místo, jen jsem si spíš kontroloval ty mladíky za sebou, protože běželi hodně dobře a já s nimi nechtěl jít do finiše.“
„Mám tři děti, takže na nějaký extra kvalitní trénink není čas, proto se snažím spíš jen jezdit po závodech a tak se mi to daří zatím pořád nějak skloubit dohromady,“ odpověděla mi s úsměvem Šárka Horáková na dotaz, kde se v ní vzala ta její dnešní dobrá forma.
„Na tom ledě v lese jsem si dávala pozor. Sice jsem držela kontakt v první půlce trati se Šárkou, ale zpátky v lese už bylo rozumnější si nic neudělat, než se za každou cenu rvát o první místo. A navíc já to všechno beru s nadhledem a chodím se na závody spíš bavit,“ řekla mi mezi focením při vyhlašování vítězů Tereza Procházková.
„Nahoře jsem si na ledě zvrtla kotník a už jsem se raději dívala, kam šlápnu, abych si ho nedorazila. Proto jsem se ani nesnažila běžet nějak rychleji. Spíš jsem se zaměřila na to přežít, protože zítra poběžím ještě na Myslivně Brněnský běžecký pohár a to by s výronem v kotníku moc dobře nešlo,“konstatovala při hodnocení svého výkonu na kuřimské trati Magda Krejčová.
Co dodat k vydařenému dopoledni v Kuřimi, která mě navíc fascinovala nádhernou novou super moderní čtvrtí zvanou „Stínadla“, kde najdete ulice pojmenované nejen po Foglarovi ale i téměř po všech hrdinech z jeho Rychlých šípů.
Snad jen to, že Aleš Sikora dělá Kuřimskou běžeckou ligu se svým synem a partou kamarádů moc dobře. Odměnou jsou mu pak spokojení běžci, kteří se na jeho běžecký seriál stále rádi vracejí.
Výsledky
Foto 247× – dino-sport
Kuřimská běžecká liga
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.