Historické centrum hanácké metropole opět po roce zaplnily tisíce běžců. Po loňské úspěšné premiéře se Olomouc stala dějištěm druhého ročníku půlmaratonu a dalších přidružených závodů.

První ročník přinesl několik pozitiv i negativ. Největším plusem byl obrovský zájem diváků a mínusem dodatečná diskvalifikace vítězů závodu, kteří si omylem zkrátili trať. O to více jsme byli zvědavi, jak dopadne letošní první repríza. Zájem o startovní čísla byl znovu velký a tak pořadatelé už několik dnů předem hlásili vyprodáno. Určitě k tomu přispělo, že výše startovného zůstala na loňské výši.

Naopak z důvodů rekonstrukce některých ulic, doznala několika změn samotná trať. Bohužel součástí okruhu, který se běží dvakrát, zůstal mnoha běžci kritizovaný přeběh po lávce ze Smetanových do Čechových sadů. Tento hrbek hodně vyvádí z tempa a zejména ve druhém kole na 19km je velmi nepříjemný. Podle místních znalců je navíc zbytečný a trasa by se dala vyřešit trochu jinak.

Jako první se vydali na 2,5km trasu stovky účastníků lidového běhu. Nechyběli mezi nimi rodiče s kočárky, dědové s vnoučaty, lidé v různých převlecích a dokonce i jeptišky. Poté se již na startovní čáru začali řadit necelé dva tisíce účastníků hlavních běhu. Kromě půlmaratonu byla na programu i desítka a závod čtyřčlenných štafet.

Další změnou proti minulému roku bylo počasí. Zatímco v roce 2010 vládlo slunečné a ještě i v době večerního startu velmi teplé počasí, letos bylo skoro ideálně. Pod mrakem a teplota těsně pod dvaceti stupni. Po celé odpoledne sice hrozil déšt, ale ten přišel až okolo půl deváté večer. To znamená, že elita to stihla ještě za sucha a spršky se dočkali až rekreační běžci. V některých úsecích zlobil zejména osamělé běžce silnější vítr.

Bylo jasné, že o vítězství se popere skupina kvalitních afrických vytrvalců. Pořadatelé si od nich slibovali prolomení magické hranice jedné hodiny. Největším favoritem mezi nimi byl loňský vítěz pražského maratonu Keňan Eluid Kiptanui. Nakonec však prvenství v obou kategorií putovalo do druhé vytrvalecké velmoci Etiopie. Mezi muži zvítězil Dawit Shami Abdulahi časem 1:00:44 a v ženách Netsanet Aghamu za 1:10:41. Oba překonali traťové rekordy. Jak známo, pokud jsou na startu běžci z Afriky, tak česká elita ve startovním poli chybí. Potvrdilo se to, až na pár vyjímek, i v Olomouci.

Nejlepším tuzemským běžcem byl jihlavský Pavel Novák, který s časem 1:10:40 doběhl do cíle těsně před Mulugetou Serbessou. Za zmínku stojí i účast našeho nejlepšího iromana Petra Vavbrouška, který trať zvládl za 1:16:31.

V ženách měla obrovskou podporu fanoušků domácí hvězda Petra Kamínková, která je nezklamala a časem 1:19:47 potvrdila pozici naší vytrvalecké jedničky. Ke konci závodu ji mohutně dotahovala Radka Churáňová, ale nakonec za vítězkou zaostala o 20s. Pro úplnost, vítězem na 10km se stal Michal Kunst z Nového Města nad Metují v čase 32:30.

Největším plusem Olomouckého půlmaratonu byli opět skvělí diváci. Okolo celé tratě jich bylo velké množství a neustále povzbuzovali jak elitu na čele, tak i hobíky na konci. Jen díky jim si spousta účastníků zlepšila osobní rekordy. V mnoha zemích je tato atmosféra běžnou záležitostí, ale u nás je to ještě stále vyjímka. Proto velké díky všem Hanákům! Menším mínusem byl letos výsledkový servis. On-line výsledky byly se zpožděním a SMS zprávy s dosaženým časem přicházely dokonce až během neděle.

Organizační tým pod vedením Carla Capalba odvedl dobrou práci a opět ukázal, že v naší zemi je prakticky jen jeho společnost schopna uspořádat opravdu velký závod. Můžeme se proto těšit už na září, kdy se v Ústí nad Labem uskuteční další nový půlmaraton pod taktovkou PIM.

VELKÁ FOTOGALERIE ZDE

VÝSLEDKY ZDE.

Autorem článku je Marek Škapa, člen běžeckého oddílu X-AIR Ostrava. Když je 35°C ve stínu a trať je do kopce, je schopen porazit prakticky kohokoliv. Mimochodem nenajdete v širokém okolí běžce, který má takový přehled o sportovních a kulturních událostech, jako Mára.