Letošní počasí ovlivnilo spoustu jarních závodů a nejinak tomu bylo i v Hranicích. Do lesa na klasickou trasu Hranické dvacítky, kde byl hluboký sníh, led a místy i popadané stromy, se pořadatelé rozhodli zcela správně běžce s ohledem na jejich bezpečnost vůbec nepustit a připravili pro ně náhradní trať kolem Bečvy.

Do lesa na klasickou trasu Hranické dvacítky, kde byl hluboký sníh, led a místy i popadané stromy, se pořadatelé rozhodli zcela správně běžce s ohledem na jejich bezpečnost vůbec nepustit a připravili pro ně náhradní trať kolem Bečvy. Téměř dokonalá rovina vyhovovala opět poněkud jiným typům běžců, ale David Pelíšek /SCOTT MADER SPORT/, by zřejmě v současné formě vyhrál na čemkoliv. Se soupeři si doslova pohrál a v tréninkovém tempu i přes dýchací problémy v závěru závodu zvládl trasu, která měla podle garminu délku kolem 19,3 km za 1:05:53.

Druhý doběhl velezkušený vytrvalec Václav Bitala /AK EZ Kopřivnice – 1:07:13/. Třetí potom obrovské překvapení závodu, mladý běžec Jan Fousek /MK Seitl Ostrava – 1:09:34/, který dobře rozvrženým tempem zdolal nakonec čtvrtého v pořadí Tomáše Steinera /VSK Univerzita Brno – 1:10:08/, na jehož obranu je ovšem třeba říct, že pár minut před startem dvacítky zvítězil ve velmi ostrém závodě mílařů na 4,6 km a zřejmě mu pak přece jen v závěru došly síly. Přesto ještě zabojoval a porazil nakonec nejlepšího veterána, pátého Josefa Sedláčka /BIKE Kamík Tučapy – 1:10:29/.

Mezi ženami předvedla neuvěřitelný výkon Jiřina Kociánová /AHA Vyškov – 1:22:37/, neboť ve druhém kole, kdy dotáhla velkou ztrátu na vedoucí trio běžkyň, nasadila ke zdrcujícímu trháku, kterým rozmetala do té doby pospolu běžící skupinku žen i mužů a dokázala svůj náskok uhájit až do cíle před ostře dotírající Adélou Esentiérovou /Baláž Extreme-Team Ostrava – 1:22:58/ a fantasticky běžící Evou Filipiovou /TJ Šumperk – 1:23:33/, která dokonce dokázala porazit výbornou slovenskou maratónskou běžkyni Jitku Hudákovou z Trenčína /1:25:08/.

Tradice některých závodů jsou starší než většina účastníků

Již 46. ročník Běhu vítězství a 42. ročník Hranické dvacítky v Hranicích na Moravě připravili pořadatelé z SK Hranice, oddílu atletiky, pro všechny zájemce o běhání od nejmenších dětí až po veterány.

Hlavním závodem je zde ovšem tradičně slavná Hranická dvacítka. Normálně vás zvlněná trať provede po úbočí Moravské brány nad údolím řeky Bečvy po starých lesáckých cestách.

Letos bylo ovšem všechno jinak, jak jsem již napsal v úvodu, protože letošní zimní počasí znemožnilo vyslat běžce do lesů, tak pořadatelé operativně vymysleli novou trasu. Vytrvalce vypustili na dva okruhy podél Bečvy. Vybíhalo se po levém břehu směrem na Rybáře, tam se přes most dostali všichni na druhou stranu a po okruhu podél letiště a kolem loděnice, přiběhli pak přes hlavní most u Sokolovny po hrázi zase ke stadionu. Aby toho nebylo málo, tak se šlo po stejné trase ještě jednou. Samozřejmě se startem a cílem na zdejším tartanovém oválu.

I tento závod je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a je již dvanáctý v pořadí letošního ročníku této též velmi staré soutěže běžců.

Náhradní trasa závodu vzbudila spíš rozpaky

„Raději bych běžel do lesa jako obvykle,“ komentoval můj dotaz k trati David Pelíšek, „ale chápu, že to tam muselo být neprůchodné a asi hodně nebezpečné. Proto je lepší, že jsme se nakonec rozběhli po jiné trase. O to víc jsem mohl jít tréninkově, protože mě čekají v nejbližší době dva půlmaratóny a navíc mi nesedlo minulý týden mistrovství republiky v krosu, kde jsem měl v závěru dýchací potíže a do cíle jen doslova došel. Dnes už to bylo lepší, ale i tak jsem se s tím ve druhé půlce trati znovu potýkal. Jenže jsem díky náskoku, který jsem si stačil vypracovat, mohl zvolnit a tak se s tím lépe srovnat a pokračovat pak až do cíle bez toho, že bych musel máknout úplně nadoraz.“

K tomu ovšem s výstražným kroucením hlavou podotkl jeho trenér Jarda Martínek: „Napiš, že měl dnes jen tempově běžet kvůli tomu, co ho čeká v nejbližší době a on prostě nemá rozum. Vždycky se do všeho pustí úplně jinak, než se předem domluvíme. Doufám, že se tím nic nepokazilo.“

Také Vašek Bitala by raději vyrazil po klasické trati: „Mně taková rovina moc nevyhovuje, raději bych se pustil do kopců, ale nedá se nic dělat, podmínky jsme měli všichni stejné. Jak se s tím kdo vypořádal, to už bylo na každém z nás. Jsem s výsledem spokojený a navíc jsem dobře potrénoval, takže závod splnil svůj účel.“

Zato Jan Fousek neměl co porovnávat. Nikdy v Hranicích neběžel a pořádně s trénováním začal až letos a hned to bylo vidět: „Mě samotného překvapilo, jak se mi dnes dobře běželo. Sice jsem již letos jednu dvacítku běžel, ale pořád teprve začínám s běžeckým tréninkem a tak nevím, co od sebe můžu čekat. Ale jsem mimořádně spokojený.“

Tomáš Steiner sice nebyl nijak obzvlášť zklamaný, ale přesto ho ztráta třetího místa až v závěru závodu mrzela: „Jsem rovinový běžec a takové závody mi vyhovují. Jen ne tak dlouhé a navíc jsem startoval hned po závodě mílařů, kde jsem musel jít naplno, tak mi pak v závěru v tom studeném protivětru, když jsem úplně promrzl, došly síly. Ale překvapilo mě, jak dobře jsem tento dvojstart zvládl. Nikdy jsem nic podobného neběžel a je vidět, že něco natrénováno mám. Jen ať už přijde teplo, abych to konečně mohl rozběhat v trochu ostřejším tempu.“

Jiřina Kociánová o trati ani o svém výkonu nijak zvlášť nedebatovala. „Nemám moc naběháno a spíš jsem sem přijela s přítelem. Proto jsem začala hodně volněji, ale pak jsem, se rozběhla a docela to šlo. Jenže na pořádné tréninky není bohužel čas, takže žádné zázraky od sebe nečekám,“ dodala na závěr naší klubové debaty, neboť jsme oba členy stejného klubu.

„Byla jsem nemocná a minulý týden ještě dobírala antibiotika,“ řekla mi v průběhu prvního kola, když jsme běželi ještě spolu, Adéla Esentiérová, „tak vlastně ani nevím, co od sebe můžu čekat, ale třeba jsem si tím trochu i odpočinula.“ A zřejmě dobře, protože zvládla zareagovat i na drtivý trhák Jiřiny Kociánové a opravdu jen díky vichru v druhém kole se k ní nedokázala přiblížit tak, aby mohla bojovat o první místo.

I Eva Filipiová startoval v Hranicích poprvé a rozhodně překvapila soupeřky a možná i sebe: „Já spíš běhám Chlapácké běhy kolem Šumperka, tak to tu moc neznám. Navíc taky není čas na systematický trénink, proto jsem ráda, že jsem to dnes docela dobře zvládla.“

Co dobře. Výborně! V druhém kole mi frnkla ani jsem nestačil sledovat jak. Co nadělám, roky nezastavím, ale ona by mohla být dobrá, hodně dobrá. To přiznávám naprosto na rovinu.

Pořadatelé v Hranicích zvládli improvizaci, ke které je donutila letošní hnusně dlouhá a nepříjemná zima na výbornou a zaslouží si rozhodně naši pochvalu. A to bez debat.

A co nás čeká dál v příštím týdnu?

Pokud jste se ještě nerozhodli, kam vyrazíte příští sobotu či neděli na závody, tak vám zde předkládám nabídku běžeckých akcí na Moravě.

Sobota je nabitá a rozhodně největším závodem asi bude Velká Morava v Mikulčicích, která zahajuje i letošní Běžeckou tour.

V Bílovicích nad Svitavou je připravený tradiční Jarní běh a o nějaký ten kousek dál ve Skalicích nad Svitavou se běží Bambasácká desítka.

V Pavlově si pořadatelé nachystali první ročník Běhu okolo Pálavy a Znojemský běžecký pohár má v plánu další závod, kterým je Velká cena Vinných sklepů Lechovice. Start je v areálu firmy v Boroticích.

Na severní Moravě se ve Veřovicích běží Veřovická desítka a v Ludgeřovicích tradiční patnáctka. V neděli pak v Bolaticích Bolatická dvacítka.

Pokud se v neděli podíváte do Nového Města na Moravě, můžete si otestovat formu na Běhu Korunou za korunu. Případně se potom v Brně můžete proběhnout při Běhu Novým Lískovcem.

Výsledky


Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.