Běžecká komunita se začíná rok od roku rozrůstat. Je pouze na nás a na naší volbě, jaký si zvolíme terén a povrch pro náš trénink, ale někde trénovat prostě musíme.

Hodně běžců využívá městské parky, cyklostezky, odlehlé silnice nebo běžecké ovály. Chtě nechtě potkáváme ostatní běžce, kteří se také snaží spolykat své tréninkové kilometry. Většinou běží proti, tak se k nim ani nemůžeme připojit.

Když je ale míjíme, tak děláme co? Děláme, že je nevidíme? Koukáme na druhou stranu, pečlivě kontrolujeme tepovou frekvenci na hodinkách? Nebo je míjíme a jen na ně prostě koukáme? Chyba! I když je běžec starší, mladší, opačného pohlaví, tlustý nebo malý, očividně rychlejší nebo pomalejší, v běžecké rodině se nedělají žádné rozdíly. Nestyďte se.

Běžec běžce zdraví, to je prastaré běžecké pravidlo. Je sice nepsané, ale mělo by fungovat vždy a všude. Každý samozřejmě nezná každého, ale povětšinou běháme několik tras, které se neustále opakují a mnohdy potkáváme stejné lidi, protože ta „vaše“ trasa je i „jejich“.

Do běžecké rodiny patří úplně každý běžec, tak bychom i každého běžce měli zdravit. Je pochopitelné, že třeba v pražské Stromovce bychom se lehko mohli „uahojovat“ k smrti, ale nemusíme na každého volat a mávat z dáli. Stačí pokývnout hlavou nebo mrknout na pozdrav, zvednout ruku. Pokud nám stačí dech, můžeme říci ahoj.

Zdravím úplně každého běžce, kterého potkám nezávazně na tom, jestli mě také pozdraví a jestli ho znám. Pořád je „náš“ a jede v tom se mnou. Pokud ne, doufám, že příště se zdravením také nakazí a bude toto nepsané pravidlo šířit dál, mezi ostatní běžce, kteří jsou tímto nedotčeni.

Cítím takovou sounáležitost, když někoho míjím a on na mě alespoň mávne, mám pocit, že v tom nejsem sama. Ruku na srdce, když se vám běží zrovna špatně a jste nespokojení, pozdrav a to, že v tom nejste samy, je neuvěřitelně povzbuzující, nemyslíte?

Závěrem tedy, jsi-li běžec, pozdrav. Jakkoliv. Udělejme si ten náš sport hezčí a příjemnější o úsměv a pozdrav.

Autorkou článku je Věra Vjerka z Kopretinové ulice Hoštičková. Nejraději ze všeho má plavokoloběh. Často marně hledá kopce pro trénink v Českých Budějovicích. Ale jinak běhá všude tam, kam jí nohy donesou. V životním běhu i běžeckém životě má ráda hru fair play.