Petr Sochor se zúčastnil prvního letošního závodu ze seriálu Česká pojišťovna Mizuno RunTour a s výsledným časem pod 26 minut byl velmi spokojen. Na dalších řádcích přiblíží čtenářům, jak celé dopoledne pro něj, stále ještě spíš začátečníka, probíhalo…
Celý život se stále poměřujeme s ostatními v tom, kdo má lepší vzdělání, práci, postavení ve společnosti, auto, dům… Co takhle zkusit se s ostatními porovnat pouze s možnostmi svého těla? Česká pojišťovna Mizuno Run Tour 2013 je jedinečná příležitost pro uskutečnění.
Před závodem
Závod byl opět skvěle organizačně zajištěn, v doprovodném programu mě osobně nejvíce zaujal test nášlapu chodidla při běhu u stánku Mizuno a u stánku České pojišťovny zdraví si mohli zájemci nechat rychle vyšetřit celkový cholesterol, triglyceridy, jaké procento jejich těla tvoří tělesný tuk, krevní tlak, puls, oxy, glykemii i svůj fototyp s kontrolou mateřských znamének. Všechna vyšetření v pořádku, vychutnání si závodu tak nestojí nic v cestě. :-)
Zázemí pro závodníky tvořily šatny, místa s hlídanou úschovou věcí, toalety a nechybělo ani občerstvení – voda se hodila na 2,5. a 5. kilometru. V cíli na nás čekaly i banány, jablka a müsli tyčky. Trasa závodu byla dobře značena postranními zábranami, páskami a šipkami na silnici, podél trati stály i lidé z organizačního týmu a bylo tak dobře patrné, kudy trasa běhu vede.
Start!
Pro začátek závodu mi zkušená kamarádka poradila, stoupnout si při startu spíše dozadu, protože máte tak větší šanci někoho předbíhat, což vám dodá na sebevědomí. Využil jsem této taktiky a hned v úvodu jsem se dostal do euforie při předběhnutí několika méně zdatných běžců. „Na to že jsem také začátečník, to není špatné,“ napadlo mě, a povzbudilo do dalších metrů.
Při běhu přes silniční most do Stromovky se mi honilo hlavou, že třeba právě tímto aktem sportovní sounáležitosti někoho z kolemjdoucích inspirujeme. Nasadíme mu do hlavy tu jasnou myšlenku na změnu životního stylu a každodenního stereotypu.
Osvěžení vodou z nachystaných kelímků v parku jsem po vzoru ostatních provedl bez zastávky, neztráceje tak čas, i když pít z otevřeného kelímku za běhu byl pro mne celkem oříšek. To je věc, kterou budu muset do dalšího ročníku potrénovat, říkám si s úsměvem a pro organizátory bych navrhl přidat do některých kelímků víčka s brčky.
Atmosféra mezi běžci mi připadala velmi přátelská a běželo se mi více než dobře, až na jedno vynucené zastavení pro rozvázanou tkaničku. Lidé za páskou povzbuzovali k lepšímu výkonu, což mně osobně nejvíce vyhecovalo ke konci závodu, když jsem běžel přes centrum města. Počasí přineslo takřka ideální podmínky. Pro běh je 15 °C fajn.
Zhodnocení
A jak jsem dopadl? Pět kilometrů za 25 minut a 52 vteřin, to není špatné, na to že s tréninkem běhu teprve začínám. :-) Z 241 závodníků, kteří běželi na 5 km, to vyneslo 98. místo, a nárůst ega o 100 %. A mou kamarádku, která začala s během už před rokem, jsem překonal o více jak 2 minuty.
Těším se zas napřesrok a s ještě lepším výsledkem!
Autorem článku je Petr Sochor, student VŠ v Českých Budějovicích se zaměřením na ekonomiku podniku a bankovnictví. Rád tráví volné chvíle v přírodě, na zahradě nebo jakýmkoliv druhem sportu. Běhu se prozatím věnuje jen rekreačně
