Kdo nezakufroval, vyhrál. Taková je Mánesova stezka v Lutíně. Krásná a přesto zrádná. Něco by o tom mohl dnes vyprávět Jarda Martínek. Již po několika prvních kilometrech, kdy vyrazil dopředu, jako splašený hřebec, měl náskok 6 minut. Nic mu to nebylo platné.
„Už jsem tu běžel, ale tohle se mi tedy ještě nestalo. Zaběhl jsem do míst, kde jsem to vůbec neznal. Nic z označení trati jsem neviděl, tak jsem si řekl, že počkám na další běžce za sebou. Marně. Stál jsem totiž v místech, kudy trať nevedla. Tož mi nezbylo nic jiného, než se vrátit a hledat správnou cestu. A že jsem ztratil fůru času, to bylo jasné,“ přiznal se mi Jarda. „Ale chtěl jsem dnes běžet rychle, tak jsem to splnil, jen mám minimálně 25 km místo 22, které jsem měl správně absolvovat.“ Po právu mu patří letošní titul „Bludný Holanďan na Kosíři“.
Ale na druhou stranu, kdo v tomto závodě nikdy nezabloudil, jakoby tu ani neběžel. V hlubokých lesích kolem Kosíře je to naprosto samozřejmé a patří to k folklóru závodu.
Je pravda, že když se v cíli objevil první Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 1:28:48/, kapánek mě to šokovalo, přece jen Jarda Martínek měl tak obrovský náskok a trať zná. Jenže pak proběhl jako druhý v pořadí Zdeněk Nový /SK K2 Prostějov –1:33:13/, potom třetí Martin Minařík /TTC Olomouc – 1:33:58/, za ním i Petr Vymazal /SK Salix Grymov – 1:34:48/ a Jarda nikde. To už věstilo senzaci a ta se také stala, neboť Martínek se objevil až potom a s obrovskou ztrátou na vítěze.
Mezi ženami, které přece jen měly trasu o 6 km kratší, potvrdila s přehledem roli favoritky Petra Kamínková /AK Olomouc – 1:07:50/, i když se jí ráno v hustém dešti a nepříjemném chladu, který nás v Lutíně přivítal, vůbec nechtělo hýbat, jak mi hlásila hned po příjezdu. „Když to vidím, mám totální nechuť,“ prohlásila, ale přesto se šla rozcvičit, aby si mohla jít aspoň tréninkově závod odběhnout.
Daleko za ní se dostala do cíle na druhém místě Šárka Krčková /Liga stovkařů Olomouc – 1:15:16/ a třetí pak proběhla touto metou vyškovská veteránka Marie Hynštová /1:18:12/.
Nádherná trať v krásné přírodě, to je Mánesova stezka
Jsou u nás závody, které se pořádají dlouho. Hodně dlouho. Jedním z nich je též Běh Mánesovou stezkou v Lutíně. Letos se běžel již 37. ročník. Je neuvěřitelné, že i na těchto akcích poznáte, jak ten čas kolem nás pádí. Jistě, jsou i starší závody, ale málokterý se běží v tak nádherné přírodě, jako Mánesova stezka.
Vyrazíte z Lutína a trasa závodu, který má kolem 22 km, vás provede přes Malý i Velký Kosíř, kde si naplno užijete rozkvetlé jarní přírody. Na ženy čeká jen přeběh Velkého Kosíře v délce 16 km, i ten je náročný, ale též krásný.
K tradicím tohoto závodu patří hlavně to, že zde nemusí vyhrát nejlepší, neboť se velmi často podaří řadě běžců na trati zabloudit. Dokonce i Pepa Vozňák, coby pořadatel a strůjce trati, se dokázal jednou totálně ztratit, přestože den před tím cestu značil. To všechno svede závodní stres. Stačí přeběhnout některou odbočku a vynoříte na úplně jiné straně hanáckého Mont Blancu, jak se Kosíři také říká, a je po závodě. Přesto však stojí za to si někdy udělat čas a vyrazit na tento specifický běh.
Běh Mánesovou stezkou je součástí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a je již čtrnáctým závodem v pořadí. Spolupořádají ho oddíl turistiky Sigmy Lutín a obec Lutín pod záštitou jejího starosty a za vším tím stojí, jak jsem již zde jednou uvedl, Josef Vozňák.
Déšť, chlad, bláto a ještě k tomu bloudění
To vše na nás letos čekalo v v Lutíně a na Kosíři. I Petra Kamínková přiznala, že se jí do toho nečasu nechtělo. „Když jsme vyrazili, zrovna pomalu přestávalo pršet, tak jsem zkusila jít celou trasu, jak to půjde. Pamatuji si ji dobře, ale přesto jsem místy také váhala. Nikdo přede mnou, za mnou také daleko žádný běžec /tam jsem pajdal já, musím se přiznat, ale přes 4 minuty za ní a šel hlavně po jejích stopách v bahně lesních cest/, občas jsem si nebyla jistá, zda běžím správně a do toho dost nebezpečný terén. Místy jsem musela jen volně klusat, zejména v prudkých sebězích, abych někde nehavarovala. Klouzalo to hodně na bahnitých cestách po těch lijácích z poslední doby a byla jsem ráda, že jsem se v pořádku dostala na silnici ve Slatinicích. Pak už to bylo dobré, ale rozhodně jsem se nijak moc nešetřila.“
„Včera jsem pomáhala značit trať, tak jsem věděla, kudy poběžíme,“ přiznala se mi Šárka Krčková, „ale stejně místy už fáborky nebyly. Někdo se asi bavil z těch lidí, co tu šli už před námi na dálkový pochod a prostě je posbíral. Nedivím, se, že se řadě lidí podařilo zabloudit. Jako obvykle. Já spíš běžela hodně opatrně, v terénu to neumím a nechtěla jsem si nějak ublížit.“
„Pomalu se dostávám do lepší formy,“ už s trošku lepší náladou hlesla v cíli Marie Hynštová, „přesto jsem dnes dávala raději pozor, abych si neobnovila zranění, ale noha i na takovém terénu vydržela, tak už to snad bude dobré.“
„Kdo nezabloudil, vyhrál,“ usmíval se poněkud překvapeně Pavel Dvořák, protože s tím opravdu nepočítal. Ale jak jsem napsal v úvodu, na Mánesově stezce je všechno možné a nemusí nutně zvítězit ten papírově i v průběhu závodu nejlepší. „A to jsem běžel dost opatrně, spíš jsem se snažil jít rychleji do kopců než dolů, tak se divím, že přede mnou nikdo nebyl,“ konstatoval ještě na závěr Pavel.
„Jsem z Prostějova, odtud je to do Lutína kousek, proto jsem si trať několikrát v tréninku proběhl a je vidět, že se to vyplatilo. Nikde jsem nebloudil a jen jsem si hlídal terén a tempo. Je pravda, že jsem měl v plánu jít rychleji, ale v takových podmínkách, co tu dnes panovaly, to nešlo,“ přiznal se mi Zdeněk Nový, jakmile doběhl, když jsme hledali, kde se ukrýt, neboť se opět spustil hustý déšť.
„Já každý závod běžím naplno. Nikdy se nešetřím,“ hodnotil svůj výkon Martin Minařík, „ale dnes to asi chtělo zřejmě jiné boty, než jsem si vzal a to trochu ovlivnilo i můj výkon. Přesto jsem spokojený, vůbec jsem s tím nepočítal, že budu celkově třetí.“
A kdo že je největší „Bludná Holanďanka“
Bezesporu Blanka Neubauerová: „Běžely jsme tady s kolegyní pořád spolu. Říkala jsem si, že je to dobré, že nemůžeme zabloudit. Leda houby. Najednou jsme byly kdesi hluboko v lesích a kolem nás nikde nic. Jenom stromy. Tak jsme to chvíli křižovaly sem a tam a náhodou jsme narazily na hajného. Ukazuji mu na číslo a ptám se, jestli tady už někdo s tím na hrudi běžel. Jen na nás nevěřícně hleděl, jako bychom spadly z Marsu a pak zakroutil hlavou a já věděla, že jsme v pytli. Ani nevím, jak jsme se dostaly z lesa. Nějaká dobrá duše, co jsme tam ještě potkaly, nám ukázala cestu do Slatinic a tak jsme se odtud nakonec doběhly až do Lutína.“ Tak taková byla letos Máneska. Jako vždy krásná, sice těžká, ale hlavně tradičně hodně veselá. Přijeďte příští rok také. Nebudete toho litovat. Za tu srandu to fakt stojí.
Příští víkend je to se závody poněkud slabší
Je to tak. Pořadatelé si dávají pauzu, tak toho na Moravě moc není. Jen ve všední dny se něco najde.
V úterý proběhne první závod z Hraběnky cupu ze Sloupu do Petrovic u Blanska, což je další ze závodů zdejší Okresní běžecké ligy. Ve středu se běží v Olomouci Běh kolem Bystřičky, který se počítá do Středomoravského běžeckého poháru a v Brně začíná v Pisárkách u Anthroposu další ročník Triexpert cupu. Startuje se v 18 hodin a všechny čeká 6 km dlouhá trať.
V Havířově je v tentýž den připravená Jäklácká hodinovka na dráze stadionu AC Slavia Havířov a v Králci u Šumperka pak Běh na Baštu, ten patří do seriálu místních Chlapáckých běhů.
V pátek potom pokračuje Planderským během v Plandrech u Jihlavy soutěž o Běžce Vysočiny a v sobotu se v Tišnově dá proběhnout zdejší Klucaninou při Memoriálu Jaroslava Chromého. Též pokračuje Moravsko – Slovenský běžecký pohár v Malé Vrbce, kde můžete zabojovat o body při Běhu o Malansků trnku.
Pokud preferujete běhy do vrchu, tak je možné také v sobotu zkusit vyšplhat z Frenštátu pod Radhoštěm na Velký Javorník.
Toť snad vše. Ale i tak se dá někam vyrazit a případně též do Čech, jak si můžete zjistit v termínovce na našem webu.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.