DEZA Valacharium aneb Desítka kolem komína ve Valašském Meziříčí přilákala neskutečné množství běžců ve všech kategoriích na to, že to byl první ročník. A téměř všechny, zejména nás starší, zaskočila obrovská změna počasí proti předchozím dnům.
Dusné vedro okořeněné chemickou příměsí z firmy DEZA, která mi hned připomněla mé dva roky vojny v Pardubicích, vytvořilo již před startem opravdu náročné podmínky. K tomu pak sice rovná, ale hodně psychicky náročná trasa s nekonečným průběhem rozlehlou chemičkou vykonala své. Sanitky měly letecký den.
Již před výstřelem, který měl dav běžců v hlavním závodě na 10 km poslat na trať, připravily České dráhy všem překvapení, neboť rychlík, kvůli kterému se muselo čekat, protože se běželo přes koleje, ne a ne projet. Když se nakonec zadařilo, vyrazila dopředu silná skupina nejlepších běžců z celé Moravy. A že se jich tu dnes sešlo. Rozhodně se bylo na co dívat.
Od prvního kilometru za to vzal Martin Kučera /VSK Univerzita Brno – 32:18/, nakonec jen těsně druhý, jemuž ovšem zdatně sekundoval pozdější vítěz celého závodu Jakub Bajza /AK Kroměříž – 30:40/, který převzal od třetího kilometru otěže závodu do svých rukou a bezpečně to ukočíroval s velkým náskokem až do cíle. Za nimi se vytvořila silná skupina tří vytrvalců, z nichž měl v závěru nejvíce sil Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 32:33/, který mocně stahoval před ním hodně trpícího Martina Kučeru, ale už to nestihl. Čtvrté místo nakonec uhájil David Pelíšek /Scott Mader Sport – 32:43/ před výborně běžícím Václavem Bitalou /32:54/.
Mezi ženami bylo již brzy po startu jasné, kdo přejel do Valmezu s nejlepší formou. Slovenská vytrvalkyně Lubomíra Maníková /Spartak Dubnica – 37:35/ nenechala nikoho na pochybách, kdože je dnes nejlepší a drtivým tempem na trati utekla druhé ženě v cíli Adéle Esentierové /Baláž Extrem Team Ostrava – 39:45/ o více jak dvě minuty. Třetí se cílem prohnala výborná veteránka Anička Krátká /Hvězda SKP Pardubice – 41:35/, která se po zranění velmi rychle dostává do tempa.
Jen tak na okraj. Musím, se přiznat, že kdyby dnes byla někde na třetím kilometru hřbitovní zeď, s povděkem bych to přivítal a hned bych tam v jejím stínu s radostí spočinul. Asi i navěky. Jenže nikde nic. Tak jsem se trmácel dál. A já, člověk z lesů, jsem dostal hned při vběhnutí do areálu chemičky takovou ránu do plic, že jsem si maně vzpomněl na školení civilní obrany kdysi dávno v dětství a začal pátrat, kdeže jsou rozvěšené plynové masky, přestože chemický poplach, zřejmě omylem, nebyl v té chvíli právě vyhlášen.
Nechápu to, ale asi jsou ve Valmezu na tu příměs, která by se musela projevit nadýcháním i při testu na policejní kontrole, zvyklí. Ale zřejmě jsem z toho mého života v přírodě příliš změkčilý. Něco tu lidé přece dýchat musí, že! Je vidět, že se dá adaptovat na všechno.
Vznikne nová tradice?
Nový a zajímavý závod uspořádali borci z běžeckého klubu Valachariun ve spolupráci s firmou DEZA ve Valašském Meziříčí. Již jen trať zdejší desítky, kdy běžci obkroužili od vstupu do areálu fabriky okrajovou část města až do Lhotek nad Bečvou a odtud se pak podél železniční trati dostali zadní bránou do rozlehlých prostor zdejší chemičky, kterými proběhli a hlavní bránou se pak dotrmáceli až do cíle, byla velmi zajímavou variantou.
A je nutné přiznat, že se jen tak do zdejšího areálu asi moc lidí nedostane. O to víc tento experiment přitahoval pozornost a na startu se objevil velký počet zájemců o účast v unikátním běžeckém projektu. A to už od nejmenších dětí, které měly své MINI běhy, přes borce v kondičním rodinném běhu až po vytrvalce všech kategorií v hlavním závodě na 10 km.
Bohužel pořadatele poněkud překvapil enormní zájem běžců, zejména pak u těch příchozích na poslední chvíli a díky tomu se pak čipová technologie poněkud zbláznila, jelikož někteří ze závodníků, třeba i vítězka žen Lubomíra Maníková, se podle ní cílem neprotáhli. Proto první výsledková verze přinesla hodně překvapivých umístění. Protože naštěstí většinou borců i borkyň znám, podařilo se nám to společně se zástupci čipové firmy alespoň na těch nejdůležitějších postech dát trochu do pořádku. Bohužel se tak trošku zpozdil časový pořad a v neustále panujícím horku toho už pak bylo opravdu dost.
Jak viděli závod nejlepší?
„Trať se mi líbila, ačkoliv ten závěrečný průběh chemičkou už byl opravdu hodně dlouhý,“ přiznal se mi spokojený Jakub Bajza. „Sice jsme to díky Martinovi rozběhli opravdu hodně rychle, ale pak už jsem si běžel sám a neměl žádné větší potíže s udržením tempa. Jen doufám, že pro příští ročníky zůstane trať závodu stejná, aby bylo možné porovnávat výkonnost proti předchozímu roku, protože je to pro nás obvykle dost důležitá kontrola vývoje formy,“ dodal ještě Jakub na stupních vítězů při improvizovaném rozhovoru.
„Už při rozklusávání jsem cítil, že to dnes nebude moc dobré,“ konstatoval trošku otráveně Martin Kučera. „Přesto jsem to zkusil rozběhnout rychle jako obvykle. Ale asi na třetím kilometru mi došlo a už jsem se jenom trápil až do cíle. Ještě že to nebylo o kilometr delší, to by mě asi Tomáš dnes porazil.“
„Teplo mám rád, ale tahle změna byla i na mě dost rychlá,“ hodnotil svoje pocity ze závodu Tomáš Steiner. „Proto jsem se neodvážil držet tempo s Martinem a Jakubem. Přece jen to bylo hodně rychlé a bál jsem se, abych se v tom vedru někde nepřidusil a nedopadl pak špatně. Ale běželo se mi výborně a nejsem ze svého výkonu nijak zklamaný.“
„Trať mi vyhovovala. Navíc jsem se cítila výborně a běžela si přesně podle toho, jak jsem chtěla. Ani to teplo mi nakonec moc problémy nedělalo,“ sdělila mi s uklidňujícím výdechem Lubomíra Maníková, když se podařilo dát konečně dohromady její průběh cílem. „Přijela jsem zrovna práce, tak jsem ani žádný zázračný výkon nepředpokládala,“ usmívala se pořád dobře naladěná Adéla Esentierová u stupňů vítězů, „ale nakonec jsem to zvládla dobře a s dosaženým časem jsem taky spokojená.“
„Koleno vydrželo, pořád se postupně zlepšuji a na tu chemickou příchuť jsem zvyklá z Pardubic. Takže si myslím, že to dnes stálo tady za to,“ uzavřela moje debaty s nejlepšími Anička Krátká. Musím přiznat, že i přes drobné nedostatky, vyplývající spíš z nečekaně velkého zájmu běžců, než nějakých chyb pořadatelů, kteří se i s tím pak dokázali opravdu poprat se ctí, se první ročník DEZA Vaalcharium ve Valmezu opravdu vydařil a věřím, že nezůstane jen u tohoto ročníku.
A kam vyrazit v příštím týdnu?
Ve středu je možné se jako obvykle proběhnout v Triexpertcupu v Brně, tentokrát v Popůvkách. V pátek je poměrně nabito. Středomoravský běžecký pohár pokračuje v Náměšti na Hané Během Terezským údolím, V Holešově proběhne druhý ročník Zámecké pětky a o body do Běžce Vysočiny se bude bojovat v závodě Přes tři hráze Opatov.
V sobotu se běží v Nemojanech u Vyškova Nemojanský kros a v Olomouci Běh na Svatý Kopeček, kde půjde o body do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Vrchaři se mohou vyřádit v Holba běhu na Šerák v Lipové – lázních, Bobrovníku a ve Veselici mezi Blanskem a Sloupem je připravený nový závod v krásném prostředí zdejších lesů a kolem místní rozhledny LESEMPOLEM.
V neděli pak mají běžci do vrchu možnost pokračovat v objevování horských krás okolo Jeseníku při Běhu na Sokolí vrch a v Kravařích na severu Moravy se opět můžete vydat na Běh zámeckým parkem.
A to jsem určitě nevyjmenoval všechny závodní možnosti, tak si raději klikněte na termínovku na našich stránkách pro další informace.
Výsledky
Foto 115× – BezvaBĚH.cz
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.