Jakmile se u prezentace v Kunovicích na Běh o pohár města a EPS objevili bratři Kučerové, bylo jasné, že není větších favoritů na startu. A oni to jednoznačně potvrdili. Okamžitě se po startovním výstřelu, nehledíc na počasí, které zrovna běžcům moc nepřálo, odtrhli od zbytku závodního pole a pustili se do svého sólového tréninku. Jinak se to ani nazvat nedá.
Martin Kučera /VSK Univerzita Brno – 21:31/ pak ve druhém okruhu pro jistotu trochu zrychlil, aby náhodou nemusel finišovat, což on nemá rád, a odskočil bratrovi Lukášovi Kučerovi /VSK Univerzita Brno – 21:57/ na dostatečnou vzdálenost, která ho mohla již pak nechat až do cíle ledově klidným. Trošku zdatněji brněnským vytrvalcům sekundoval z celého pole pouze třetí v pořadí Jakub Valachovič /AC Malacky – 22:30/, ale i on si držel přece jen uctivý odstup za oběma bratry.
Jana Kadlecová /AK Hodonín – 28:04/ také potvrdila roli velké favoritky a v podstatě nedala ostatním ženám za ní prakticky žádnou šanci se jí jen přiblížit. Chvíli se o to snažila Erika Farkašová /AŠK Grafobal Skalica – 28:18/, ale málem na velmi ostré tempo v dusnu a vedru doplatila. Jenže třetí žena Katka Doubková /AK Perná – 28:54/ nedokázal využít mírné Eričiny krize kolem čtvrtého kilometru, nedotáhla se až k ní a pak už to raději ani nezkoušela, protože ani jí moc vedro a dusno, které v Kunovicích panovalo, doplněné nepříjemným větrem, jenž snad po celou cestu foukal proti běžcům, nesedí. Raději si hlídala třetí pozici a neriskovala v závěru nějaké problémy, které by ji mohly o umístění na bedně připravit.
V Kunovicích závody pořádat umí!
15. závod Moravsko-slovenského běžeckého poháru zavítal opět po roce do Kunovic, kde se konal 3. ročník Běhu o pohár města Kunovic a EPS.
Pořadatelé z EPS aktivity zase připravili, jako v předchozích letech, sportovní běžecké dopoledne pro všechny věkové kategorii, takže se zde mohl vyřádit opravdu každý. Od mrňat až po stoleté a starší vytrvalce. Navíc se ti nejmenší mohli vyžít v množství různých atrakcí, které na ně čekaly v areálu kolem kunovické sportovní haly.
Musím objektivně přiznat, a dělám to nesmírně rád, že se parta lidí z EPS Kunovice a rozhodčí z BK Hodonín kolem moderátora celé akce Pavla Bíly fakt pořádně vyznamenali. Zejména pak fascinující bylo dodržování časové pořadu s okamžitým vyhlašováním hned po doběhu již od těch prvních žákovských kategorií. Docela dost to potom zaskočilo dospělé borce, neboť na tohle přece jen nejsou až tak zvyklí a vedrem značně vysušený Pavel Bíla se jich musel málem doprošovat přes mikrofon, aby se konečně na ty stupně vítězů sakra taky dostavili.
V hlavním závodě dospělých čekalo na běžce 6,8 km se startem 15 minut po poledni. Trať okrajem města na okruhu 3,4 km dlouhém, to znamená, že všichni museli absolvovat dvě kola. A byla to perná dvě kola.
Dusno, vedro a celou cestu protivítr
„Nám snad po celou trať foukalo proti,“ kroutil hlavou na výkyvy letošního počasí Martin Kučera. „To vedro by mi ani tak nevadilo, přestože už to bylo dost nepříjemné, ale vítr rychlému běhu dnes moc nepřál. I když jsem stejně dnes po zranění na mistrovství republiky o minulém víkendu v Táboře nechtěl běžet nijak moc rychle. Přece jen jsem měl obavy, abych si to znovu zase neobnovil. Tříslo vydrželo, tak snad to bude dobré.“
Ani já jsem se necítil zrovna ideálně,“ přitakal k naší debatě o závodu Lukáš Kučera. „Sice mám teplo rád, ale tahle dnešní kombinace byla i na mě už příliš ostrá. Ale spravil jsem si trochu náladu po minulém týdnu, tak dnešní závod plně splnil účel.“
„V mém běhu nebyla žádná lehkost. To dusno bylo hrozné,“ konstatoval hned po proběhnutí cílem Jakub Valachovič, kdy nás jeden z rozhodčích chtěl diskvalifikovat, neboť jsme zavazeli v trati právě dobíhajícím běžcům a při rozebírání závodu na ně zapomněli. Což o to, mě by disknout mohl, neodvážil jsem se díky zdravotnímu stavu ani postavit na start, aby neměly sanitky ostrý zásah, ale Jakubovo třetí místo, to by byla škoda. Ale že je rejpal a pořádný. Ještě si našeho akurátního kamaráda velmi kvalitně dobíral. Se divím, že i jednu nechytl.
„Dnes se ani moc rychle běžet nedalo. Stejně mi to nějak nešlo, ale hlavně jsem závod bral jako přípravu na mistrovství Slovenska, protože bych si chtěl zaběhnout kvalitní osobák na stýplu,“dodal pak ještě závěrem po rychlém úprku ze silnice a z dosahu ruky rozhodčího Jakub.
„Od začátku to bylo dost rychlé,“ přiznala se mi při vyhlašování vítězů Jana Kadlecová. „A taky to vedro a teplo, v tom nerada běhám a tak jsem se v závěru dost trápila.“
„Přepískla jsem začátek a podcenila dost dnešní počasí,“ souhlasila s mým názorem, že měla na trati potíže, Erika Farkašová. „Neběhám v tomhle moc ráda, ale nic jiného se při malém dítěti nedá dělat. Místo pořádných tréninků v týdnu vlastně zvládnu jen víkendové závody jako třeba i minulý týden v Senici půlmaratón a pak se není co divit, že mi občas dojdou síly.“
„Jsem pořád v práci a tak se toho nedá moc natrénovat,“ líčila mi svoji současnou situaci Katka Doubková. „K tomu takové vedro. Sám víš, jaké mám v teple potíže. Proto jsem byla ráda, že se po pátém kilometru nemusím dál honit a jen jsem si hlídala třetí místo. Eriku bych stejně nakonec neporazila, přestože jsem k ní měla v první půlce druhého kola hodně blízko.“
„Že se nám ale pořád něco nelíbí co?,“ šklebil se u mikrofonu Pavel Bíla, když sháněl závodníky na stupně vítězů jako bača ovce do salaše. „Nejdřív nadáváme na zimu. A když přijde konečně teplo, tak zase zuříme, že je ho už moc. Ale musím přiznat, že i já toho mám už dnes dost. A to pivo, to bych si už hodně rychle potřeboval dát. A asi ne jedno,“ přiznal nahlas a přímo do mikrofonu Pavel, když viděl, jak všichni ostatní do sebe tlačí opečené cigáro a svlažují hrdlo pěnivým mokem.
A je fakt, že v Kunovicích dobré občerstvení dnes pořádně bodlo.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.