První týden po maratonu jsem míval rád, zvlášť když se maraton vydařil. Člověk aspoň chvilku vypnul a běhání přestalo být nejdůležitější ze všeho na světě.

Taky si pěkně poklusat bez ohledu na tempo někde v lese není k zahození, jen je tady nebezpečí, že se vám to lenošení zalíbí a do toho koloběhu se vám zpátky moc nechce. Proto je docela dobré dát si týden po maratonu nějaký kratší závod pro oživení.

Před čtyřiadvaceti lety býval pro mě krásný závod na 10 kilometrů ve Všechovicích, který organizoval běžecký nadšenec Láďa Chytil. Běhalo se na okruzích v takové správné vesnické atmosféře s perfektní diváckou kulisou. Škoda, že i tento závod už dávno zmizel z termínovou. Tenkrát jsem skončil sice až třetí v čase 32:09 ale na týden po maratonu to bylo slušné.

V tomto týdnu jsem naběhal rovnou stovku.

Letní termíny závodům moc nesvědčí, potíte se už cestou, vystoupíte z auta, všude výheň, takže ještě před startem jste na kolaps. Vzpomínám si ale na doby, kdy mi vedro absolutně nevadilo, a to bylo v dobách, kdy jsem měl opravdu tvrdě natrénováno.

Samozřejmě maraton je něco jiného, tam se čas moc zaběhnout nedá, když je ručička teploměru nad třicítkou, ale závody do půlmaratonu by trénovanému běžci neměly vadit. V tomto letním období se tradičně běhají Bělkovice-Lašťany.

Byly doby, kdy se na tomto závodě scházela vytrvalecká špička. Vždycky tam bylo vedro, ale díky profilu trati a částečnému krytí lesem se tam běhávaly i slušné časy.

Před čtyřiadvaceti lety tady zvítězil mladíček Karel David, před Vlastíkem Bukovjanem a po slušném výkonu jsem si vybojoval třetí místo já. Na to, že to bylo dva týdny po Domažlicích jsem byl mile potěšen a nažhaven na další trénink – na Košice 89.

V tomto týdnu jsem naběhal 135 km.

Tak v tomto týdnu trefila opravdu pořádná vedra, a to jsem měl v plánu dva docela těžké závody. V té době se první týden prázdnin běhávala kroshodinovka ve Štramberku v Černém lese. Taky už se to neběhá, přitom to byl parádní trénink. Možná by se tento závod dal obnovit, jen by se musely uklidit zarostlé pěšinky.

Dalším tehdy oblíbeným závodem byla Vnorovská 25. Parádní atmosféra, na tu dobu nezvykle hodnotné ceny a hlavně konkurence.

Tehdy se tam sešla Benčíkova kompletní maratonská reprezentace (David, Bukovjan, Láníček, Barus) a taky ještě pořád výborný Ivan Uvizl, který nakonec vyhrál, když Karel David v tom vedru zabalil. Překvapením tehdy bylo druhé místo Pavla Baběráda.

Já jsem skončil na slušném pátém místě, ale nikdy nezapomenu hlavně na noc strávenou s Benčíkem a spol. u Studničků ve vinném sklépku po závodě. Mimochodem na kroshodinovce jsem byl druhý za Karlem Davidem – i takové hvězdy chodily kdysi běhat do štramberských lesů.

V tomto týdnu jsem naběhal 118 km.