Ve 23. ročníku Běhu kolem Vyškova, Vyškovské dvanáctky, se proti nepříjemnému větru nikomu moc dopředu nechtělo. Proto se až do obrátky v Radslavicích držela pohromadě osmičlenná skupinka vytrvalců, která společnou silou prorážela cestu povětřím jako čelo pelotonu na Tour de France.

Jenže pak za to vzali Jan Kohut a Tomáš Steiner /oba VSK Univerzita Brno/ a rázem bylo po idylce dopoledního výklusu. Honza nasadil strhující tempo těsně nad 3 minuty na kilometr a Tomáš se ho dokázal udržet až do devátého kilometru. Pak přece jen dalším trhákem Kohut Steinera utrhl a s mírným odstupem se dostal první do cíle v čase 41:26. Steiner zvládl vyškovských 12 km za 41:35 a jen pro zajímavost, posledních 5 km běžel Honza Kohut za 15:08. Třetí místo udržel Jiří Němeček /AHA Vyškov – 43:16/ před nepříjemně dotírajícím padesátníkem Pavlem Kratochvílem /Sokol Rudíkov – 43:42/.

U žen se rozhodlo hned v průběhu trati, neboť Martina Vévodová /AK Perná – 31:58/ na 7,7 km dlouhé trase neměla konkurenci. Sice se jí asi do 4 kilometru držela Katka Doubková /AK Perná – 32:18/, ale pak už na ni bylo tempo příliš rychlé a tak se raději spokojila s pohlídáním druhého místa, protože nakonec třetí žena v pořadí Silvie Divišová /32:40/ z Moravského Krumlova se k ní začala v druhé polovině závodu nebezpečně přibližovat.

Nová trať se už ve Vyškově „zabydlela“ natrvalo

Na nové trati ve Vyškově se běželo letos už potřetí a je zřejmé, že plně vyhovuje současným nárokům na pořádání běžeckých akcí na silnicích vzhledem k neustále se zvyšujícímu automobilovému provozu. Trasu opět připravili organizátoři z TJ LRS Vyškov ve spolupráci s AK AHA Vyškov. Dokonalé zázemí poskytl všem závodníkům jeden z nejnovějších a nemodernějších atletických stánků u nás, vyškovský stadion Za parkem. Ostatně loni zde bylo i Mistrovství republiky v atletice.

Již od devíti hodin se na tartanu objevili nejmenší děti a pak se pokračovalo všemi věkovými kategoriemi až do startu hlavního závodu. Muže čekala nepříjemná otevřená trasa do Radslavic a zpět v délce 12 km a ženy společně s dorosteneckými, juniorskými kategoriemi a veterány nad 70 let pak zkrácená trať dlouhá 7,7 km.

Protivítr byl velmi nepříjemný

To byla asi nečastější odpověď na otázku, jak se komu ve Vyškově běželo a co nejvíc běžcům vadilo.

S tím souhlasil také Honza Kohut, ale nakonec byl rád za pomalejší tempo v první části trati: „Včera jsem šel dva tréninky a z toho jeden bylo úseky do kopců, tak jsem dnes cítil trochu unavené nohy. Proto jsem byl velmi rád, že se z počátku nikam nespěchalo a já se v takovém příjemném tempu uvolnil a nakonec i dobře rozběhl. Jsem z tréninku zvyklý na dost vysokou rychlost, tak mi nedělalo problémy si druhou půlku závodu odtáhnout sám. K tomu tam byly pořád rezervy, takže jsem si to první místo mohl v klidu pohlídat.“

„Honza nasadil po šestém kilometru takový fofr, že jsme všem ostatní hned utekli,“ probíral se mnou při vyklusávání průběh závodu Tom Steiner. „Jenže i na mě to bylo nakonec rychlé. Sice jsem doufal, že v závěru přece jen zpomalí, ale je na tom fakt dobře. Už jsem se na něj nedokázal dotáhnout, aby se dalo zkusit ještě něco se závodem provést ve finiši. Přesto jsem spokojený. Nevěřil bych, že v tomto tréninkovém období budu schopný takhle rychle běžet v druhé půlce závodu.“

„Na mě je všechno nad 1500 metrů dlouhé,“ usmíval se Jirka Němeček. „Do obrátky to ještě šlo, ale pak už jsem byl rád, že jsem nakonec zvládl doběhnout třetí.“

„Nemusela jsem jít naplno,“ přiznala se mi při vyhlašování nejlepších Martina Vévodová. „Měla jsem dost velkou rezervu. Abych pravdu přiznala, nechtělo se mi v tom protivětru samotné běžet nadoraz. Nakonec to nebylo potřeba. Dobře jsem si zatrénovala a o to dnes hlavně šlo.“

„Jedu sem přímo z noční směny,“ jen konstatovala Katka Doubková. „Když jsem viděla po třetím kilometru, že se Martiny dál už neudržím, tak už jsem si hlídala jen druhé místo. Navíc odpoledne jedeme ještě na další závod, proto bylo dobré trochu pošetřit síly.“

„Nevím, jestli jsem zase nezačala až příliš pomalu,“ kroutila hlavou nad svým začátkem závodu Silvie Divišová. „Cítila jsem se dobře, ale přesto jsem se zatím neodvážila držet Katky a Martiny, abych na to nakonec nedoplatila a někde na trati nevytuhla. Ale možná bude dobré si to někdy zkusit, ať vím, jak na tom vlastně jsem. Pořád cítím, že mám rezervu.“

Je fakt, že vítr trochu běžcům závod zkomplikoval, ale s tím se na otevřené trati Vyškovské dvanáctky musí počítat. Příští týden se seriál závodů na vyškovsku opět přesune do Nemojan kde na zdejší devítce v hlubokých lesích na nádherné trati vítr ani vedro nemají šanci, ale zato zase čeká na běžce po startu ostrý test do kopce. Všude je prostě něco a každý závod je něčím specifický. A to je na tom to zajímavé. Pokaždé vás čeká něco jiného a je na vás, jak se s tím poperete.

Výsledky

Foto 50× – Zdeněk Smutný

Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.