Vedro, vedro, vedro. To sužovalo všechny borce, kteří se rozhodli zdolat odpoledne v poslední červencovou sobotu Lysou horu.
A na trati to pak nebylo o nic lepší, ale i tak se všichni zahřáli cestou nahoru, a to pořádně.
Hned od startu vzal tempo do svých rukou Tomáš Blaha /AK ASICS Kroměříž/, těsně sledovaný Jiřím Magálem /Iscarex Česká Třebová/. Ten si pak v průběhu závodu vypracoval minutový náskok a s přehledem zvítězil v čase 37:56.
Tomáš Blaha si doběhl pro druhé místo, když se dostal na vrchol Lysé hory za 38:57, zezadu na něj nebezpečně dotíral velmi rozvážně běžící Ondřej Horák /AK Kroměříž/, který nakonec doběhl za 39:59. To jsou výkony, jež v dnešních podmínkách zaslouží poklonu.
Ženy se držely velmi dlouho pohromadě, z vedoucího tria měla nakonec nejvíce sil Hanka Jirásková /Iscarex Česká Třebová – 48:41/. Dokázala totiž odpovědět na trhák Jany Pechkové /TJ Maratónstav Úpice – 49:17/ a strojovým tempem v horní části trati své největší soupeřce v pohodě utekla. Třetí skončila velmi překvapivě Marie Delingerová /AK Kroměříž – 49:50/, mateřství jí očividně svědčí.
Ovšem je bez debat, že vítězi se dnes stali všichni, kteří v horkém odpoledni dokázali na Lysou horu vůbec vyběhnout. Že se to některým podařilo o něco rychleji než jiným, to naprosto nic neznamená. Je to jako na olympiádě. Jsou vítězové, jsou poražení, ale hlavní je účast. A ta je při každé akci na beskydském vrcholu opravdu hojná.
Co běžci museli zvládnout?
Lysá hora je specifická nejen počasím, ale i svým náročným terénem pro běžecké závody. Tentokrát ovšem vrchaři měli před sebou tu nejlehčí variantu výstupu na vrchol. Start na rozcestí k Lysé hoře u Krásné – Nižní Mohelnice byl v nadmořské výšce 609 metrů a cíl pak ve výšce 1313 metrů. V celkové délce trati 8400 metrů museli tedy zvládnout převýšení 704 metrů, ale za to po asfaltové silnici, takže to opravdu bylo přece jen trochu o běhu.
28. ročník Běhu na Lysou horu byl také součástí SAUCONY Českého poháru v bězích do vrchu pro rok 2013 a zároveň i mistrovstvím Moravy a Slezska v této běžecké disciplíně.
Uspořádal jej tradičně atletický oddíl TJ Jäkl Karviná ve spolupráci se Statutárním městem Karviná, Horskou službou Beskydy a Krajským SVČ JUVENTUS Karviná.
Jak viděli závod ti nejlepší?
„Neodvážil jsem se jít v takovém počasí naplno. Je to velmi zrádné a mohlo by se stát, že bych někde před cílem pěkně ztuhl a nakonec ani nevyhrál. Na překonání zdejšího velmi kvalitního traťového rekordu by musely být rozhodně jiné podmínky,“ přiznal Jiří Magál, když jsme po seběhu z Lysé hory chladili rozpálené tělo v ledové vodě Mohelnice.
„Snažil jsem se jít od začátku rychle, ale v tomhle teple jsem se brzy uvařil a musel zpomalit,“ rozebíral svůj výkon na vrcholu Tomáš Blaha. „Navíc se začal zezadu přibližovat i Ondra Horák, tak jsem už potom zaměřil raději jen na hlídání druhého místa.“
„Konečně jsem si závod plně užil. Nikam jsem se nehnal, držel si své tempo a to mi stačilo,“ zvolal Ondra Horák, když běžel hned zpět pro kočár se svým synem. Ať si taky zvyká na hory, ne?
„Od začátku jsem nespěchala a běžela rovnoměrně přesně tak, jak to bylo potřeba,“ usmívala se při vyhlašování nejlepších Hanka Jirásková. „Je sice pravda, že jsem se snažila pasáže na trati, kde svítilo slunce, přeběhnout co možná nejrychleji, abych se mohla opět schovat do stínu pod stromy, ale zase tak velké narušení mého tempa to nebylo. A navíc zítra běžíme další závod, tak jsem se v závěru nesnažila ani zrychlovat, ale jenom kontrolovala pozici a trochu šetřila síly,“dodala ještě před odchodem na stupně vítězů.
„Já jsem v tom vedru totálně mimo,“ se smíchem konstatovala Jana Pechková. „Dokud jsme běželi ve stínu, tak jsem dokonce zkusila zrychlit, ale jakmile jsme se dostali na otevřené části trati, bylo zle. V teple já prostě běhat neumím. Ale i tak jsem s výkonem docela spokojená.“
„Já tomu nerozumím,“ kroutila hlavou nad svým výkonem Marie Delingerová. „Nemůžu moc trénovat. Spíš jen klušu s kočárem, jen občas se proběhnu bez něj a je až neuvěřitelné, jak mi to běhá. A to jsem dnes trochu přehnala začátek. Možná by to bylo ještě lepší. Hlavní je, že se posouvám výkonnostně závod od závodu dál a z toho mám obrovskou radost.“
Vedro nevedro, většina borců se hned po vyhlášení začala přesouvat směrem k Dolní Lomné, kde se v neděli běží na Kozubovou. Body jsou body a Českému poháru v bězích do vrchu je jedno, jaké je právě počasí. Ostatně vrchaři nejsou žádné máčky. V průběhu celé soutěže se musí porvat se všemi podmínkami, co jim hory přinesou a oni jsou tak tvrdí, že jim to nedělá žádné potíže.
Výsledky
Foto 46× – Zdeněk Smutný, BezvaBĚH.cz
Foto 151× – František Raška na vrcholu Lysé hory
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.