Již po ránu přivítalo účastníky letošního ročníku Nemojské pětky nepříjemné teplo, které se v čase startu i v lese zastavilo na 28 stupních a tím bylo jasné, že se moc rychle nebude dát běžet. I děti, které startovaly o něco dřív ve vsi, se ihned po doběhu schovávaly do stínu a doslova spečená tráva ukazuje, jaké peklo si pro nás příroda v posledních dnech připravila.
Hlavní závod dne měl poněkud poklidný průběh.
Ihned od startu běhu na 5 km se totiž od celého pole odpoutal Robert Míč /VSK Univerzita Brno – 16:32/ a nikým neohrožován si klidně doběhl pro vítězství. Až o něco později se utrhl ze skupinky ostatních běžců Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 17:05/ a z kopce dolů si bezpečně pohlídal druhé místo před Romanen Kovářem /Fortex Ski Moravský Beroun – 17:39/, nejlepším veteránem nad 40 let Josefem Sedláčkem /Bike Kamík Tučapy – 17:51/ a fantasticky běžícím padesátníkem Ivanem Elischerem /AC Ústí nad Labem – 18:08/.
Ženy se do Nemojan dostavily bohužel v poněkud skromnějším obsazení a tak si v pohodě doklusala pro vítězství Silvie Divišová /Moravský Krumlov – 21:16/, která má ovšem v poslední době skvělou formu, neboť zvítězila i na Nemojské devítce před 14 dny. Za ní se už se značným odstupem dostala do cíle jako druhá vyškovská veteránka Marie Hynštová /22:30/ a třetí pak skončila Jaromíra Hlaváčová z Brna /22:53/.
Nemojany, Nemojany a zase Nemojany…
Poslední závod z Nemojského běžeckého léta, Nemojskou pětku, memoriál ing. Miloslava Gábra, opět zorganizovali pořadatelé z AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč a Sokolem Nemojany za podpory řady sponzorů.
Také tento běh je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a též i do okresní soutěže Dlouhá míle.
Závod se koná už po osmé po několikaleté přestávce. Jeho počátek se totiž datuje již od konce 80 let minulého století. Ovšem i v lesním prostředí Drahanské vrchoviny, kde je trať situována, bylo letošní pekelné počasí velmi obstojně cítit. Přestože je většina velmi krásné trasy schovaná ve stínu, žhavé slunce posledních dnů už i v lese rozpálilo jinak běžně velmi příjemné klima téměř do běla tak, že i místní lidé museli přiznat, že takové vedro ve zdejších lesích ještě snad nikdy nebylo.
Vedro rozhodně výkony ovlivnilo
Přesně tak to vesměs viděli všichni borci, co se postavili na start. Přece jen běželi víc s rozumem a většinou nikdo se neodvážil jít na hraně svých možností. Bylo to rozumnější než pak někde v závěru třeba zkolabovat. Též běžci s radostí kvitovali, že se v takovém počasí běží jen pět km. „Do kopce jsem si rozběhl závod podle sebe, protože jsem se cítil dobře a na nikoho jsem se neohlížel,“ rozebíral se mnou svoji taktiku v závodě mladý vytrvalec z Univerzity Brno Robert Míč. „No a pak už jsem si jenom držel svůj náskok a nikam se moc nehnal. Jen jsem hlídal vítězství. V poslední době jsem toho moc nenatrénoval, tak to bylo daleko rozumnější než se snažit běžet na doraz s tím, že by se pak taky mohlo stát, že mi dojdou síly.“
„Celý minulý a část letošního týdne jsem dával dohromady zraněnou patu,“ přiznal svoje problémy Tomáš Steiner. „Proto jsem šel dnes spíš zkusit, jestli noha vydrží. Z kopce jsem se raději ani moc nesnažil, aby se mi zánět nevrátil. Zatím to vypadá dobře. Snad už se dám konečně dohromady a ještě něco natrénuji před podzimními závody.“
„Celkem to šlo,“ poněkud lakonicky odvětil Roman Kovář na můj dotaz, jak se mu dnes běželo. „Jenže já takové teplo moc zrovna nemusím, tak bych asi měl být se svým výkonem hodně spokojený.“
To Silvie Divišová rozdávala úsměvy na všechny strany. Bodejť by ne, když ji léto zastihlo v parádní formě. Také mi to potvrdila: „Je neuvěřitelné, jak jsem si to v klidu odběhla bez nějakého velkého úsilí a na to počasí v celkem velmi slušném čase. A to jsem opravdu nikam moc nespěchala, protože jsem v tom vedru nechtěla tempo nijak přehnat.“
„Ono se moc rychle ani nedalo běžet,“ potvrdila její slova Marie Hynštová. „Takové podmínky už nám starším zrovna moc nesedí. Bylo rozumné jít závod spíš v tréninkovém tempu.“
„Minulý týden jsem hodně tréninku absolvovala na kole a dnes to bylo ještě pořádně cítit,“ hodnotila svůj výkon Jaromíra Hlaváčová. „Já se spíš snažím dostat na závody, kde mohou startovat i děti, aby se dcera mohla také proběhnout, ale do Nemojan jezdím ráda. Moc se mi tu líbí.“
Přesně tohle zaznělo z úst i od všech účastníků letošního ročníku Nemojské pětky a potažmo i předchozích dvou závodů Nemojského běžeckého léta, které si získává svou kamarádskou atmosférou a svojí specifickou organizací stále větší a větší popularitu mezi běžci.
A to je dobře. I pořadatelé z toho mají radost a berou to také jako závazek pro příští roky. Byla by škoda tak dobré jméno prohospodařit.
Tak tedy adieu Nemojany…
FOTOGALERIE ZE ZÁVODU
VÝSLEDKY
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.