Ani nepříjemné vedro, ba ani finále oštěpu na atletickém mistrovství světa v Moskvě, kde bojoval o zlato rodák z Hodonína, tedy skoro místní, Vítězslav Veselý, to vše nedokázalo odradit davy běžců ve všech kategoriích od startu na letošní Vnorovské desítce.
V hlavním závodě bohužel ovšem našim absolutně nejlepším běžcům vypálil rybník madarský vytrvalec Zsoltán Korszár /30:29/, který se sice z počátku moc dopředu nehnal, ale již ve druhém kole naprosto lehce utrhl Milana Kocourka /AK Kroměříž – 31:00/ stejně tak jako jeho tréninkového parťáka Jiřího Homoláče /VSK Univerzita Brno – 31:02/. Milan s Jirkou absolvovali celý závod společně, a přestože se Jiří snažil na trati místy diktovat tempo, předvedl Milan Kocourek v závěru svoji rychlost a nakonec bez větších obtíží dokázal ve finiši vybojovat druhé místo.
Mezi ženami na trati 5 km stejně s přehledem zvítězila také maďarská běžkyně Anissa Badis /17:40/. Ta ovšem utekla domácí vytrvalecké naději Tereze Korvasové /AK Hodonín – 18:07/ až v závěrečném mírném stoupání. Tam se k Tereze začala též nebezpečně přibližovat další maďarka Ida Kovacs /18:19/, ale Korvasová své druhé místo nakonec dokázala uhájit. Jedna z favoritek Carmen Beshir /AK Olymp Brno – 18:38/ se nakonec musel spokojit až se čtvrtým místem.
Vnorovy jsou mezi běžci pojmem
17. ročník Vnorovské desítky proběhl v tradičním srpnovém termínu, kdy se dá čekat opravdu velmi horké počasí. A také jsme ho tam mnohokrát zažili. Stejně jako letos.
Trať, která se v průběhu let několikrát měnila, se ustálila na čtyřech okruzích ve vesnici. I když není dokonale rovná, dá se zde běžet velmi rychle, což to dokazuje i traťový rekord ukrajinského vytrvalce Shafara Witalyho, který zde v roce 2011 zaběhl čas 29:23. U žen drží nejlepší výkon Petra Kamínková a to časem 34:28.
Ovšem organizátoři v čele s Josefem Korvasem již předloni přišli s velkou změnou. Zkrátili totiž trať žen na polovičku. Zřejmě aby přilákali do startovního pole víc závodnic. To znamená, že vytrvalkyně čekaly jen dva okruhy a tím pádem trasa dlouhá 5 km. Na této trati drží rekord časem 16:36 běloruska Aleksandra Duliba, také vítězka z roku 2011.
Sportovní odpoledne ve Vnorovech, to nejsou jen závody dospělých, ale hlavně všech kategorií dětí, které bojovaly na svých tratích již od 13 hodin. Samozřejmě jednotlivé časové bloky celého pořadu byly jako obvykle prokládány kulturními vložkami.
Také proto se do Vnorov dostaví vždy početné pole závodníků od těch nejmenších po nejstarší. Na běžecké mapě republiky jsou Vnorovy již tradičně velkým pojmem.
Vedro bylo dost nepříjemné
Přesně takhle zhodnotili počasí ve Vnorovech všichni účastníci včetně početného pole diváků podél trati. A na běžcích bylo znát, že jim teplo moc nesedlo.
Také vítěz Zsoltán Korszár, přestože je z Maďarska zvyklý na přece jen vyšší teploty, než jsou běžně u nás, si postěžoval, že to nebylo zrovna ideální, jak mi bleskurychle přeložil z jeho rodné řeči slovenský vytrvalec Imrich Magyar. Z další debaty přes mého skvělého překladatele jsem se dozvěděl, že maďarský běžec startuje u nás vůbec poprvé a moc se mu ve Vnorovech líbilo. Teplo mu sice vadilo, ale výborní diváci společně se strhující atmosférou závodu mu to pomohli překonat. Když jsem se ho zeptal, zda musel jít naplno, jen se usmál a řekl: „Tak do šestého kilometru jsem se snažil jít, co to šlo, ale pak už jsem měl tak velký náskok, že jsem zvolnil a jen kontroloval, zda se běžci za mnou nebudou přibližovat. Tady už jsem měl dost velkou rezervu a nebyl by problém zrychlit, jenže mě k tomu nikdo nedonutil.“
Já zrovna velké teplo moc nemusím,“ hodnotil svůj výkon do televizní kamery Milan Kocourek, „proto mi dnešní závod nijak zvlášť nesedl. Navíc jsme v současné době ve velké tréninkové zátěži a to vše se dnes muselo zákonitě projevit.“
Jeho slova pak vzápětí potvrdil i Jiří Homoláč: „Po tom, co absolvujeme teď v tréninku, to dnes rozhodně nebyl žádný lehký trénink. Mákl jsem si nadoraz. Navíc jsem neměl. Přece jen toho máme dost v nohách a k tomu tohle vedro, tak se ani nedalo čekat, že poběžíme nějak moc rychle.“
„Žádnou velkou rezervu jsem dnes neměla,“ přiznala mi opět přes mého překladatele Anissa Badis. „Sice pokud by bylo nutné v závěru finišovat, tak bych s tím problém neměla a zrychlit jsem mohla, ale jinak jsem šla skoro naplno. Vedro mi tak moc velké potíže nedělalo, protože jsme běželi jen pětku a to se dalo zvládnout.“ Stejně to viděla i třetí žena v cíli Ida Kovacs, která vypadala na stupních vítězů velmi spokojeně.
To čtvrtá Carmen Beshir byla hodně zklamaná: „Přijeli jsme zrovna ze soustředění z Krkonoš a vůbec jsem se nerozběhla. Byla jsem do začátku až do konce ztuhlá a nepodařilo se mi s tím nic udělat.“
Co dodat na závěr?
Od Terezy Korvasové jsem dostal povolení ji pořádně pomluvit. Ovšem není proč. Pomáhala, coby spolupořadatelka závodu, kde mohla. Kmitala sem a tam a ještě do toho dokázal odvést na trati skvělý výkon, na kterém přece jen viděla malou skvrnku: „Nedokázala jsem v závěru přinutit jít na maximum. Myslím, že se dalo tempo udržet, ale dnes toho už bylo na mě moc a tak jsem to nezvládla.“
Pochvalu zaslouží holka šikovná za to všechno, co doma ve Vnorovech odvedla a ne si nadávat.
Ostatně pochválit zaslouží naprosto všichni, od pořadatelů až po rozhodčí, přes skvělé diváky až po obětavé pomocníky na občerstvovacích stanicích. Právě díky jim jsou Vnorovy tím, čím jsou. A proto každoročně přitahují davy spokojených běžců.