Trošku úvahy nad tím, jak začít s běháním a hlavně jak u něho vydržet, protože začít není lehké. Pokud jste ještě nezačali běhat, nebo zápasíte na hraně, zda-li v tom pokračovat, tak určitě čtěte, třeba vám další řádky pomohou.

Začal bych asi takhle. Udělejte si chvilku klid jen pro sebe, vypněte muziku, psa, který vás vyrušuje, zavřete se na chvíli do vedlejšího pokoje, buďte na chvíli jen na ty tvé myšlenky.

Tak máš? Dobře… a teď si uvědom, že prolomení rozhodnutí o prvních krocích v tvém běhání je jen a jen na tobě a tvůj mozek si bude v budoucnu vymýšlet milion výmluv proč nejít běhat.

Bude hledat možnosti proč s tím seknout. Oproti jiným týmovým sportům, ale nejen nim, budeš na vše sám ty a tvá vůle se s během poprat a vydržet u něj.

Nebudeš mít možnost schovat se v týmu, nebudou tě lidi lákat, jako po volejbale, že se půjde na pivo. Zkrátka při běháni budeš jen ty sám a pak ten nepřítel v tvé hlavě. Budeš se snažit najít výmluvy proč nejít běhat, jako nemám na to čas, jsem unavený, už jsem tenhle měsíc běhal hodně.

Venku je teplo, zima, mé kolena to nevydrží, uvidí mě sousedi, jiní běžci se mi budou smát. Ale zkrátka přes to vše se musíte překousnout a pak vám bude běh přinášet jen radost.

Je dobré si uvědomit, že každý nějak začíná, smát se vám nikdo nebude a když ano, tak je hloupý.

Pár tipů, jak mozku pomoci k tomu, aby běhal bez obav :

• mnoho lidí si myslí, že je jejich okolí bude hodnotit, jak jsou udýchaní, upocení. Na to je jednoduchý recept, uvědomte si, že nikdo neví, kolik jste toho odběhli, jestli to je váš první kilometr nebo desátý. A hlavně s tím si vůbec nelamte hlavu
• nestyďte se za to, že běháte a běhejte kdy se vám to hodí, ne pod rouškou tmy, výmluvy, že nemáte čas, ale upřímně, kdo z vás hodinku denně nekouká třeba na televizní seriál či na Facebook
• evidujte si své běhy, ani ne tak z důvodu měření výkonu a zlepšování se, ale mozek má tendenci u některých lidí si namlouvat „v poslední době jsem toho naběhal hodně, tak dnes nemusím.“ Dá se to řešit různymi GPS programy, já užívám třeba Endomondo. Vyřešit to můžete pouhým zápisem času a vzdálenosti na papír
• pokud někdo ve vašem okolí běhá nebo chce začít běhat, zkuste se ho zeptat, zda-li spolu nezačnete běhat, pokud je výkonostně na tom lépe, tak to může brát jako rozklusáni před svým během, když jsou dva a jsou už domluveni na tréninku, tak se z toho těžko couvá :-)
• z počátku se nenuťte do dlouhých běhů, nestyďte se za indiánský běh, střídejte běh s chůzí
• pokud už máte něco málo naběháno, klidně si zajděte na nějaký běžecký závod ve svém okolí. Na závody 99 procent lidí totiž nechodí vyhrát, ale zúčastnit se masovější akce, na které běží velké množství běžců, kteří jsou na tom stejně, jako vy
• nikdy není pozdě začít s běháním, samozřejmě ve čtyřiceti už nebudete mistr republiky, ale díky inviduálnosti běhání, má každý své dílčí běžecké cíle a ty si můžete plnit
• někdy se začínající běžci bojí o svá kolena. Hodně záleží na genetickém předpokladu, ale určitě se to s objemy nesmí přehánět. Na druhou stranu někde jsem četl, že když člověk více běhá, tak jsou kolena opotřebovávána víc, ale zato pak rychleji regenerují, takže je to vlastně neutrální stav. Já vždy rád argumentuji, že kdyby běh kolena „odrovnával“, tak bychom nepotkávali na závodech lidi, kterým je sedmdesát a víc. Nebo si snad tito lidé v mládí řekli „mám předpoklady celý život proběhat, mi to kolena vydrží“ ? To si asi neřekli.

Kamil Staš, přezdívaný Turek, bloguje o čajovnách, běhání, kultuře a internetu na Mojeokoli.cz