Letošní B7 se vyvedla na jedničku. Skvělé počasí, opět perfektní atmosféra a parádní výsledky, ke kterým se vybičovali zejména závodníci na předních místech. Extremní horský maraton s délkou 94 km a celkovým převýšením téměř 5500 metrů tak opět zvýšil svou pomyslnou laťku kvality. Příští rok bude rozhodně co překonávat. Jak závod viděli ze svého pohledu závodníci, kteří bodovali na předních místech? Jaké dojmy a zážitky si z letošního ročníku odnesli?
Petr Vabroušek, 2. místo v kategorii sport, čas: 11:52:19
S výkonem panuje absolutní spokojenost. Tušili jsme se Zbyňkem, že na vítězství bude v letošní konkurenci nutný výkon kolem 12 hodin. Vzhledem k náročnému programu víkend před závodem (Zbyněk UTMB a já Ironman Japan) jsme naplánovali pomalejší začátek a nezpomalení v pozdějších fázích závodu. Vše šlo podle plánu, až na to, že se čas pod 12 hodin nepodařilo stlačit jen nám. Tím, že jsme začali pomaleji, někde kolem 20. příčky, se běželo celkem na pohodu. Trošku nás naštvalo malé, asi pětiminutové, zakufrování vlastní vinou kolem druhé hodiny závodu, to se ale stává všem a tak jsme to hodili za hlavu.
Překvapilo nás trochu tempo, které nasadilo asi prvních deset dvojic hned po startu. Předpokládal jsem, že ho z nich nikdo nevydrží a v závěru půjdeme přes ně. Až na jednu výjimku se tak i stalo. Snad jediná menší krize přišla, když jsme vedoucí dvojici stáhli z 12 na 2 minuty na Pinduli během jednoho výběhu a sběhu. Měli jsme za to, že to máme v kapse a v posledním sběhu jim nastoupíme. Když jsme se pak o pár kilometrů dál dozvěděli, že nám znovu odskočili na pět minut, trochu nám ztěžkly nohy.
Chvíli jsme to překonávali a pak se zase rozběhli naplno. Do cíle ale bylo už moc blízko. B7 jsem šel teprve podruhé, takže ještě nemůžu moc srovnávat. Atmosféra kolem závodu je fantastická a nadšení všech účastníků, nehledě na jejich cílový čas, je neuvěřitelné.
Oproti loňsku bych řekl, že pořadatel udělal zase kus práce navíc a už se těším na další ročník!
Zbyněk Cypra, 2. místo v kategorii sport, čas: 11:52:19
Jsem spokojený, i když jsme s Peťou měli vyšší cíle. Bohužel vítězové byli silnější a ve strhujícím finiši odrazili náš závěrečný útok. Od startu jsme šli na jistotu. Překvapilo nás, když jsme vedoucí dvojici stáhli z Pusteven na Pindulu o 12 minut na kontakt, oni pak ale byli schopni zrychlit a na Velkém Javorníku na nás udělali 5 minut.
Byli prostě lepší a klobouk dolů nad jejich výkonem. Každopádně závodění s Petrem Vabrouškem je pro mě víc než zábava, po mém UTMB ve Francii a jeho Ironmanu v Japonsku, které jsme oba absolvovali minulý víkend, můžeme být za tento výsledek rádi. Musím pochválit Libora Uhra a jeho tým. Ve všech směrech se B7 přibližuje závodům světového formátu.
Petr Míl, 4. místo v kategorii sport, čas: 12:30:11
Opět jsme s Liborem bojovali o bednu, bohužel se to nepovedlo a skončili jsme na 4. místě celkově. Už před závodem jsem avizoval, že to bude rychlejší než loni a že se bude více bojovat. Přece jenom letos nikdo z favoritů na startu nechyběl. Já jsem osobně čekal, že poběžíme pod 13 hodin, ale že náš čas 12:30 bude stačit pouze na čtvrté místo, je pro mne překvapením. Kluci co bojovali o první místo, zlepšili rekord trati neuvěřitelným výkonem, což bude super motivace na příští rok.
Zásadní krize nás nepotkala žádná, až na drobné žaludeční problémy Libora při výstupu na Smrk. Naše rychlost do kopce nebyla taková, jak bych si představoval. Ale dalo se to očekávat. Libor, coby ředitel závodu, zhruba dva týdny před startem naplno žil pouze přípravou akce a dával do toho veškerou energii, která pak při závodu musí zákonitě chybět. Taky noc před startem, kdy spal pouhé tři hodiny, mu asi moc nepřidala. Po tom všem musím smeknout, že bojoval a do cíle doběhl v takovém čase.
B7 je každopádně výjimečný závod. Je úžasné být na startu v Třinci a vidět 3000 nadržených borců poprat se s nástrahami tratě i s vlastním tělem. Atmosféra umocněná programem před startem, laserovou show a dalšími vychytávkami z toho dělá nezapomenutelný zážitek. Doběh do cíle s výstupem na „K2“ a nedělní program s koncertem Buty je prostě paráda, na kterou se budu vždy těšit.
Stanislav Najvert, 5. místo v kategorii sport, čas: 12:49:49
Vzhledem k vývoji v celém závodě, kdy jsem Tomovi pomáhal do kopce, jsem s pátým místem spokojený. Po celou dobu jsme se pohybovali na samé špici celého závodu. Pak jsme ale zabloudili a bylo to v háji. Ke konci už ta ztráta na dvojice před námi byla neřešitelná. To už se pak hlavě moc nechtělo. Každopádně, nezapomenu na lidi co nám fandili všude kolem trasy. Byl to zážitek a všem velký dík.
Kristýna Skalická, 1. místo v kategorii sport, čas: 15:26:10
Jsem naprosto spokojená, doufala jsem, že překonáme čas, kterého Klára se Svaťou dosáhly loni, ale vůbec jsem nepředpokládala, že by se nám to mohlo povést o tolik. Po většinu závodu se běželo pěkně a závod jsem si užívala. Klára znala trasu z loňského roku a já znám většinu kopců, takže mě nepřekvapilo asi nic. Po poslední občerstvovačce na Pindule, se objevila menší krize. Asi jsem špatně zvolila stravu a žaludek pak protestoval.
Oldřich Kokošek, 6. místo v kategorii sport, čas: 12:55:42
S letošním výkonem jsem nadmíru spokojen, celkové šesté místo a výsledný čas beru jako svůj doposud nejlepší výkon, co sportuji. Adamovi musím poděkovat. V prvních kopcích mě brzdil, ať jsme schopni držet stabilní tempo po celý závod. V závěru jsme pak už bojovali pouze s časem. Chtěli jsme to dát pod 13 hodin, což se povedlo. S Adamem jsme běželi spolu sice poprvé, ale výkonnostně jsme na tom byli zhruba stejně a udělali jsme skvělý výsledek. Navíc celý závod provázela neskutečně skvělá atmosféra, lidi na občerstvovačkách byli neuvěřitelně pozitivní.
Adam Ondruch, 6. místo v kategorii sport, čas: 12:55:42
Jsem nadšený. Ve všech předchozích ročnících by nám čas 12 hodin 55 minut stačil na celkové prvenství. Když si uvědomím, s jakými ambicemi jsme do závodu šli, tak se cítím jako bych vyhrál. Olda se do toho pustil zostra, udával velmi slušné tempo. Přesto jsme se ze začátku drželi spíše zpovzdálí vedoucí skupiny tak, aby nám vydržely síly především do poslední třetiny závodu. Byl jsem trochu překvapený z místy nepřehledného značení na trase.
Stejně jako loni, ani letos jsme netrefili sběh z Javorového do Ropice. Běží se v noci ve tmě a pár černých pásků na stromech není moc ideálním řešením. Proto se divím, že tento úsek byl letos na chlup stejně mizerně značený jako loni. Zvlášť, když nevede ani po žádné turistické značce. S tím by se mělo něco udělat. Liborovi Uhrovi a ostatním, kteří mu pomáhali závod připravit, ale musím opět poděkovat za neuvěřitelný zážitek. Bylo to perfektní.
Josef Šopík, 1. místo v kategorii hobby, čas 12:10:14
Byl to můj teprve třetí závod, na kterém jsem byl, přičemž ty dva předtím byly o cca 30–40 km kratší. Jako cíl jsme si dali čas pod 15hodin, s tím že když se zadaří, tak se porvat o umístění na bedně. S časem 12:10 a prvním místem v kategorii hobby tedy panuje absolutní spokojenost. Tohle jsem vůbec nečekal, to bylo spíš zbožné přání. Zajímavé je, že s Martinem jsme se neznali, poprvé jsme se viděli až na akreditaci závodníků v den startu.
Domluvili jsme se, že se od začátku budeme držet čela závodu, ale tak, aby jsme nepřepálili úvod a pak uvidíme, jak to půjde. Mě osobně se běželo hodně dobře, v podstatě do sběhu ze Smrku jsem necítil žádné problémy. Pak už se pomalu začala vkrádat únava. Závod samotný byl pojat velkolepě, hromada lidí na startu, program kolem závodu, vše výborně pořadatelsky zvládnuto, prostě paráda. Tohle se musí líbit asi každému zúčastněnému.
V hlavě mi z celého závodu utkvěly nejvíce tři věci. První jak v pátek v 21:50 stojím v Třinci v Albertu řadu na WC a s kluky si říkáme, že to bude startovat určitě později. Druhá pak kolem třetí hodiny ráno, jak běháme po liduprázdné Ostravici a hledáme občerstvovačku, já se snažím se zastavovat auta na hlavní cestě, abych se zeptal, jestli neviděli nějaké lidi. A ta poslední při posledním sběhu do Frenštátu, kdy z ničeno nic začínám bulet. Nechápu proč, blbě se mi dýchá a nadávám si, že brečím jak potrhlá ženská a snažím se, aby si to nikdo nevšiml. Je to divné, ale člověk si pamatuje hlavně kraviny.
Martin Macíček, 1. místo v kategorii hobby, čas 12:10:14
Nakonec to dopadlo asi o hodinu lépe, než jsem tipoval, takže samozřejmě spokojenost. Běželo se dobře, ani zima nakonec nebyla, což jsem trochu neodhadl, takže jsem tahal jednu vrstvu oblečení v podstatě zbytečně. Co nás docela překvapilo, bylo, když nám kontrola na Ropici ohlásila, že jsme úplně první, to jsem tedy nečekal. Ale jinak bych řekl, že jsme na kontrolách překvapovali hlavně my, jelikož většinou v ten čas ještě nikoho nečekali.
Ze začátku jsem měl problémy se žaludkem, úplně to odeznělo až někdo v Čeladné. Pak to pro zpestření vystřídal puchýř, který praskl při sběhu Radhoště, aby mi tak zpříjemnil závěrečnou pasáž. Je vidět, že organizátoři už to mají zmáknuté a už jen vychytávají poslední detaily. Letos to z mého pohledu nemělo chybu, osobně jsem si to fakt bezvadně užil od startu až do cíle. Co mi utkvělo v hlavě byla samozřejmě nabitá atmosféra startu, vřelé a emotivní přivítání v cíli, no a ta dřina mezi tím.
Michal Čeladník, 3. místo v kategorii sport, čas: 12:20:41
Šel jsem s Filipem do závodu s tím, že budeme útočit na bednu, a to se taky podařilo. Počasí vyšlo, terén byl stejný jako každý rok, atmosféra úžasná, takže dojmy byly úžasné a vše dopadlo, jak mělo.
Upřímně si myslím, že jsme měli na víc, že jsme mohli zaútočit dravěji, přece jen ztráta 30 minut na první není zas tak hodně. Při seběhu z Lysé, jsme se ale s Filipem trochu ztratili a bylo z toho nemilých 15 minut ztráty.
Časy prvních borců, byly určitě překvapivé. Víme ale, že se to dá zaběhnout ještě lépe, troufám si říct, že čas 11:15 – 11:30 je na další ročník hodně reálný!
S Filipem byla perfektní spolupráce, společně si sedíme, tak se nám běželo dobře. Filip má rychlejší nohy, takže udával tempo, a to bylo zásadní. Příští rok chceme první nebo druhé místo. Jiné už nebereme!
