Člověk má prý jíst to, co se vypěstuje doma. Ano, v mírném pásmu. Někteří lidé se chlubí tím, že se cpou množstvím mandarinek, pomerančů a podobně. Mě osobně po tomto zas tak moc dobře není.
Jižní ovoce se trhá ne úplně zralé. Takže je tam podstatně víc kyselin, než bychom si přáli. Tělo je musí něčím vysrážet, aby to nevadilo organismu. A k tomu tělu slouží vápník a hořčík. A když to jedí ženy po přechodu, zjistí jim osteoporózu.
A najednou musí brát preparáty, aby se zachovala ženská hormonální aktivita spolu se správnou vápenatostí kostí – tedy ženské hormony a kalciové preparáty, které jsou poměrně drahé. Tak to je začarovaný kruh. Chlapi tento problém nemají, protože místo jezení citrusů a pití džusu, pijí pivo.
Přepálené oleje nám způsobují vysoký krevní tlak
Vazivo nám likvidují přepalované oleje. A to jsou věci, které nenajdete v knížkách. Oleje se přepalují při 125 stupních. Kdežto sádlo se přepaluje až při 180 stupních. Kdyby se všichni vrátili do dob našich předků a zvlášť těch, kteří se dožili vysokého věku, zjistí, proč tu byli tak dlouho – vařili na sádle. Oleje, které se mají používat za studena, jsou drahé a smažit se na nich nemá. Oni ale na flašku napíšou, že se na nich může smažit.
Dal jsem si tu práci, že jsem si vytáhl z matrik nejstarší obyvatele tady na Boskovicku – v Kunštátě, Olešnici, Letovicích, Boskovicích. Obcházím stařečky, kteří nejsou na Sadové, a ptám se jich, jak to dělají, že jsou takoví čiperní a co vaří. Teď už jsem důchodce a když přijdu za tím pětadevadesátiletým staříkem, tak on mi říká: ,,Jó, mládenečku, to my jsme za mladších let vůbec neměli. Když jdeme do obchoďáku a vidíme barevné regál, tak zrychlíme krok, protože tam je nejvíc těch šméček." Tito staříci dokázali, přes všechny ty žvásty v masmédiích, že jejich životní zkušenosti svědčí o správnosti jejich životosprávy.
Dal jsem si tu práci a vypsal jsem si, co by člověk neměl dát do pusy podle těchto staříků. Tento seznam je uveden zde jako Lukešovo desatero nedoporučených potravin.
Ti staří lidé smaží jen na sádle
Mám zážitek z Kunštátu. Po sametce jsme začali prohlížet děti v ordinacích a ne ve škole a já jsem z celé kunštátské školy vytestoval 45 dětí, které měly vyšší krevní tlak. Byl tam jeden, který měl tlak 180/120. Poslal jsem ho do nemocnice a za 14 dnů ho vrátili, že mu tlak klesl s diagnózou juvenilní hypertenze.
Za tři měsíce se objevil v ordinaci znovu, tak jsem mu změřil tlak a zase měl 180/120. Tak jsem ho poslal znovu do špitálu, on za tři neděle zpět, diagnóza potvrzená. Náhodou jsem se octl o desáté přestávce ve škole a z těch 45 dětí jsem potkal minimálně polovinu, jak chodí po chodbě a každé si nese pytlík slaných buráků nebo čipsů.
Říkal jsem jim: „Děcka nejezte to, vždyť ten vysoký tlak máte z toho!“ Byli před pubertou nebo už v pubertě a tak mi řekli: „Nestarejte se!“ Pozval jsem si rodiče a začal jsem jim to vykládat. A zrovna matka toho, co měl tlak nejvyšší, neměla na synka čas, ale byla velice šikovná podnikatelka.
A tak jsem jí doporučil, ať toho podnikání nechá, protože nebude mít dědice. Ona mi řekla, ať mu dám nějaké patáky a nestarám se, co jí. Takový tlak, jako měl její syn ve 13,5 letech, má dospělý chlap v pětasedmdesáti. A to srdce to nevydrží déle než pět, sedm let, kdyby byl sportovec, tak deset. On je mladý, dejme mu dvojnásobek, dejme mu patnáct let.
To se stalo v roce 1993. Kluk dnes má 28, je v invalidním důchodu, váží 130 kilo a chodí se dívat na děcka, jak bruslí a sportují, pohybuje se jak malý golem a moje prognóza se asi naplní.
Když mi někdo řekne, že olej je zdravý a že opakovaně přepalovaný ve fritéze neškodí, tak mu musím oponovat. Já jsem čipsy a slané buráky miloval taky, když jsem je viděl, slintal jsem jak Pavlovův pes. A tlak mi začal postupně stoupat. Od roku 1993 jsem neměl v ústní dutině nic, co by bylo připravováno na přepáleném oleji. Zatím se mi to vyplácí.
Smažené prostě zvyšuje tlak. Když sníte stotisící pytlík buráků nebo čipsů na 100× přepáleném oleji, je to, jako byste snědli tabletečku cyankáli. Přepalované tuky vyčerpávají žluč a žlučové kyseliny, které jsou nosiči sírových můstků do našeho vaziva, aby bylo pružné. Proto po smažených jídlech máme bolesti kloubů a úponů svalů, které dostávají zabrat ještě rychlosolemi.
Sůl jako taková je zdravá
Existuje něco jako sodnodraselná pumpa v buňkách, kdy draslík vynáší binec mimo buňku a na jeho místo nastupuje sodík. Vzápětí se vymění. Měli by si všichni biochemici oprášit tento mechanismus. Sůl ale škodí, když už máte poškozené ledviny. To zadržuje vodu a způsobuje nástup vyššího tlaku. Naopak, když jsme zdraví, podporuje rychlejší očistu veškerých nedobrot z organismu.
Jak je to s rychlosolemi?
Ony ty rychlosoli se sypou nejen do uzenin, ale i do tavených sýrů. Ten čím je víc roztíratelný, tím víc je tam rychlosoli. Rychlosůl je dusitan draselný s dusičnanem sodným v poměru 2 : 5. Dusitan draselný rozpouští sírové můstky v elastinu, což je základ cévní stěny.
Proto se vyskytují křečáky, hemoroidy, krvácení z dásní při čištění zubů. Dusičnan sodný rozpouští sírové můstky v našem kolagenním vazivu, které je základem chrupavek kloubních, úponů šlach a plotének.
Proto je tolik tenisových loktů, bolavých ramen, vyskočených plotének a ostatních pohybových poruch.
Rychlosůl se u nás začala používat od roku 1968. Od té doby vzkvétá ortopedie, výměna kloubů kyčelních a kolenních a stává se královnou medicíny. Ve veřejných stravovnách i ve školách se musí vařit na oleji, což dokončuje dílo zkázy našeho pohybového aparátu.
Tyto potraviny jsem kdysi miloval hodně. Dostával jsem je. Za pouhých 11 měsíců jsem si utrhl achilovku a přemýšlel potom proč. Pak jsem měl taky 21× vyskočené plotýnky a když mě odvezli do Brna na operaci a řekli mi, že každá druhá tato operace končí ochrnutím a na vozíku, rozsvítilo se mi v hlavě.
Držel jsem 17 dnů hladovku, pil jsem 6 litrů vody denně a dal jsem se do pořádku. Vzpomněl jsem si, že to stejné jedí mí pacienti, kteří za mnou chodí. Jenže oni stejné množství jedli průběžně po celý rok a já za měsíc. Následek byl ten, že jsem kvůli tomu málem ochrnul.
Velkou chybou našeho zdravotnictví je jeho atomizace. Celostní medicínu již téměř nikdo neumí. Když jsme se přistěhovali po válce do Boskovic, bylo zde na celý boskovický okres 20 doktorů včetně zubařů a stále se na giganty obvoďáky vzpomínalo, jak zvládali 50 tisíc obyvatel – doktoři Mareš, Výbora, Kocman, Zeman, Treu a další, kteří uměli všechno a diagnózu, velice přesnou, dělali na podkladě anamnézy (pohovoru s pacientem).
Teď se převážně spoléhá jen na laboratoř a ostatní přístroje a nad pacientem se málokdy sejdou jednotliví odborníci všichni najednou. Nyní je tu přes 200 doktorů bez zubařů a nevypadá to, že by si váleli šunky.
Někde je chyba a protože lidi nesladí, tak se jim ani nerozbřeskne.
Autorem článku je MUDr. Petr Lukeš, oblíbený pediatr a specialista na čínskou medicínu v důchodu.
