14 dní do Košického maratónu, to je ideální doba na vyladění, nepřehnat to s objemem a dostat do nohou maratónské tempo. Mnoho běžců už v tomto týdnu hodně odpočívá.

Mně se ale osvědčilo, že jsem si v tomto období vyzkoušel co jsem předtím natrénoval, snažil jsem se běhat rychle, ale uvolněně a můžu říct, že po tom, co jsem v posledních týdnech absolvoval, jsem se cítil opravdu dobře a poměrně slušná rychlost mi nečinila žádné potíže, naopak jsem se v několika trénincích tohoto týdne musel doslova brzdit, abych to nepřehnal.

Řekl bych, že tak by to asi mělo vypadat, když je běžec na maratón dobře připraven. V minulém týdnu jsem rychlost nijak nepřeháněl a ona se ozvala sama v pravý čas.

Stejně je ale na každém z nás, aby si našel ten svůj model vyladění před maratónem, který mu vyhovuje. Ve své běžecké éře jsem poznal hodně dobrých vytrvalců, ale každý to dělal po svém.

V tomto týdnu jsem naběhal 171 km.

18.9.-24. 9. 1989
I. fáze II. fáze
PO 25 km, v tom 20 km po 4:00
ÚT 22 km, v tom 4×1 km uvolněně, 3:05, 3:05, 3:04, 3:12 MK 1 km + 2 km po 3:35
ST 22 km, v tom 10 km ostře, uvolněně 31:55
ČT 22 km volně
PÁ 20 km, v tom 2× 3km uvolněně, MK 1 km 9:43, 9:35
SO 30 km stupňovaně 4:30– 3:45 8 km, v tom 3 km 9:33
NE 12 km volně 10 km volně

Týden Košického maratónu

Vždycky jsem se na tento maratón těšil. Jednak tam byla skvělá atmosféra, a taky to bývalo setkání většiny vytrvalců z Československa. Obvykle jsme tam strávili 3 dny, kdy tímto závodem opravdu žilo celé město. Býval to prostě svátek běhu a přátelství.

Poslední roky už to bohužel vnímám jako komerční záležitost ze strany pořadatelů, ale lidi jsou tam pořád fajn. Rok 1989 byl posledním, kdy se ještě dobíhalo na stadion Košické Lokomotivy.

Tenkrát se tam sešla celá naše vytrvalecká špička a z mého pohledu to byl jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší zaběhnutý maratón. Čas 2:22,15 možná tak světoborně nevypadá, ale s ohledem na větrné podmínky i to, že jsem téměř celý maratón odběhl sám na 5. místě za Karlem Davidem a skupinou Rusů, a v porovnání s výsledným vítězným časem Karla 2:18,39, to zase tak špatné nebylo.

Celkově jsem tenkrát skončil na 7. místě, když mě v závěru doběhla velká skupina a v mistrovství ČSSR jsem byl na 3. místě.

25.9.-1.10.1989
I. fáze II. fáze
PO 8 km volně 8 km po 4:00
ÚT 8 km volně 10 km, v tom 8 km po 3:45
ST 6 km volně – Celodenní hladovka 12 km, v tom 5 km ostře 15:53
ČT 6 km volně 10 km volně
PÁ 10 km, v tom 6 km po 4:00
SO 4 km volně s rovinkami
NE Maratón Košice, 7. místo, 3. místo ČSSR, 2:22,15

2.10–8.10.1989

Tak tady se moc zajímavostí nedozvíte. Bylo skoro nepsané pravidlo, že na Košickém maratónu foukal studený vítr a z mého pohledu to znamenalo, že po tomto maratónu jsem pravidelně onemocněl nachlazením tak, že jsem skoro ani nemluvil.

Přece jen když běžíte 42 km naplno a dýcháte z plných plic a v závěru hekáte jako Šarapová při tenise a nadýcháte se toho studeného vzduchu, do toho je organismus po výkonu dost vyčerpaný, tak k nemoci není daleko a tělo se tomuto pokušení rádo poddá.

Zajímavé ale je, že i při tréninku býval vítr, chladno, pršelo a vyčerpání taky člověk po větší kvalitě pociťoval, ale v přípravě jsem nemocem vždy odolával, protože jsem věděl, že je třeba makat, a že by lenošení v posteli mohlo přípravu narušit. Zas je to o vůli, prostě když člověk moc chce, tak i nemoc zažene.

Po výkonu vám to je jaksi jedno, spadne z vás napětí i zodpovědnost, takže místo ionťáků si dáte studené pivo a šampáňo, těstoviny nahradíte segedínským gulášem, a tak to má asi být.

I běžec si občas zaslouží zhřešit aby nebyl za úplného idiota, který nic jiného nezná, psychicky se uvolnit a dopřát si takové lahůdky jako jsou Mořkovské klobásky, anglická slanina a pečený bůček.. I já jsem po maratónu těmto pokušením rád podlehnul.

V tomto týdnu jsem naběhal jen 52 km, když úterý až pátek jsem neběhal. Stačil jsem ještě vyklusat v pondělí, což bylo dobré a pak jsem začal až o dalším víkendu.

--

Ne že by se mi zrovna moc chtělo, ale Zdena Hajný, bývalý běžecký fanatik a manžel Dany Hajné, bývalé solidní vytrvalkyně (mimochodem vítězka Košického maratónu), mě ukecal na maratón do Budapešti.

Jak tenkrát sám napsal do Tatrováku: Karel David a Vlastík Bukovjan za první dvě místa v mistrovství ČSSR dostali za odměnu účast na lukrativních maratónech od atletického svazu a já jako třetí jsem jel za své do Maďarska.

A jelikož do maratónu zbývaly jen tři týdny, musel jsem opět trošku máknout, protože po maratónu vám většinou zůstane rychlost, ale vytrvalost se ztrácí. Uvítal jsem, že koncem tohoto týdne se běžel tradiční Hodslavský půlmaratón pořádaný Lojzou Kolaříkem a dalšími hodslavskými fandy běhu.

Trať to byla dost těžká, zvlněná a po přeměření se zjistilo, že má přes 22 km. Skončil jsem tenkrát druhý asi půl minuty za Karlem Davidem, ale hlavně jsem si ověřil, že na tom jsem pořád poměrně dobře.

V tomto týdnu jsem naběhal 148 km celkem jednotvárně, ale na rozběhání to stačilo.

9.10.-15.10. 1989
I. fáze II. fáze
PO 21 km, v tom 15 km po 4:00
ÚT 14 km fartlek 6 km volně
ST 14 km fartlek 6 km volně
ČT 14 km fartlek 6 km volně
PÁ 14 km fartlek 6 km volně
SO 12 km, v tom 10×200m ostře 8 km volně
NE Půlmaratón Hodslavice, 2.místo, 1:11,05

Alexander Neuwirth, 15.12.1955, osobní rekordy: 5 000 m – 14:55, 10 000 m – 30:14,5, 20 km – 1:03:56, 25 km – 1:20:12, půlmaraton – 1:07:16, hodinovka – 18680 m, maraton – 2:18:51, 50 km – 2:56:09. Mistr ČR v maratonu 1989 a Mistr ČSFR v maratonu 1990 a 1992.