Nebýt tragické události roku 1993, velmi pravděpodobně by se dnes dožil 75 let nejlepší mílař v československé a české historii. Kromě Emila Zátopka zůstává Josef Odložil jediným českým reprezentantem, který přivezl medaili z běžeckého závodu na olympiádě. Následující článek si atleta připomene tak, jak ho v knize „prostě, zabil jsem svého otce“ popisuje sestra Miloslava Ševčíková.
Dětství v milovaných Jeseníkách
Josef Odložil prožil své dětství v Sušicích nedaleko Zlína. Pak se ale kvůli nemoci otce musela rodina přestěhovat za zdravým horským vzduchem do Jeseníků. Josef Odložil měl velmi rád lesy a tak se mu zde velmi líbilo a další stěhování do Otrokovic nesl těžce.
Odložil chtěl jít na lesnickou školu, ale do Otrokovic žádné místo ke studiu lesnické školy přiděleno nebylo, šel tedy po vzoru staršího kamaráda na Žižkovu univerzitu v Bratislavě. Myslivost, volnost a svobodu pak vystřídal tvrdý vojenský řád. Rozhodl se pro moderní pětiboj a krátce před maturitou, ještě ani ne v osmnácti letech, vyhrál Josef Odložil svůj první závod. Na armádním přeboru zaběhl 1500 metrů za 4:30.
Po prázdninách nastoupil do učiliště protivzdušné obrany v Olomouci. Tam ale nebyli závodní koně a tak dostala před moderním pětibojem přednost lehká atletika. Když dostal propustku, trénoval za stadionem Slovanu Olomouc, přijít mezi atlety si netroufal. Pak si ho ale všiml reprezentant Jarda Slavíček a Josef Odložil začal trénovat s atlety. Rozhodl se pro „půlku“ a vše bral velmi vážně, dbal na trénink i na životosprávu.
Učiliště se pak přestěhovalo do Košic a Josef Odložil začal běhat za druholigovou Slavii Košice. Po dokončení školy a převelení do Olomouce závodil dál za Slavii Košice, už ale v první lize. Dvoufázově trénoval ráno v pět hodin před zaměstnáním a odpoledne po návratu z práce. Vyhrával závody na 800 metrů a v roce 1960 na Rošického memoriálu byl jen těsně třetí. Pak se dostal do Dukly Praha a začal studovat vysokou školu, zvolil dvouoborové studium češtiny a tělesné výchovy. Zpočátku ho vedl Alexandr Zvolenský, pak ale přešel pod Aleše Poděbrada a začal běhat i 1500 metrů.
Tvrdý trénink odměněn olympijským stříbrem
V roce 1963 byla zveřejněna předběžná nominace na Olympijské hry v Tokiu a Josef Odložil v ní chyběl. Byl z ní vyřazen i přes to, že se výrazně zlepšil. Tehdy v 26 letech se rozhodl pro tvrdý trénink, který ho buď vynese do světové špičky, nebo ho zlomí a bude s atletikou konec. Vyhrál mistrovství republiky, při soubojích s evropskými závodníky byl nejhůř třetí, avšak moc šancí pro start pod pěti kruhy mu nikdo nedával.
Nakonec se ale Josef Odložil na Olympijské hry v Tokiu dostal a i když mnozí čekali, že skončí v rozbězích, dostal se mezi devět nejrychlejších běžců do finále. Hlavně nechtěl skončit poslední, přál si získat třetí místo. Nakonec ale doběhl deset metrů na fenomenálním Petrem Snellem na druhém místě, když ze třetí dráhy v cílovém sprintu předběhl Daviese a Simpsona.
V roce 1965 pak zaběhl světový rekord v běhu na 2000 metrů, když ve Staré Boleslavi běžel čas 5:01,1. Toho roku zaběhl také tři ze svých čtyř československých rekordů – to bylo na tratích 1000 metrů, 1500 metrů, 1 míle a 2000 metrů.
Svatba s Čáslavskou a spory o výchovu dětí
V roce 1968, na OH v Mexiku, Josef Odložil opět skvěle reprezentoval, byl jedním ze dvou běžců, kteří zopakovali účast ve finále z Tokia. Hlavní událostí ale byla jeho svatba s gymnastkou Věrou Čáslavskou. Po ukončení aktivní kariéry se stal Josef Odložil trenérem doma i v Mexiku a jeho svěřenci byli patnáctkrát mistry svých zemí. Běhu na 800 metrů se Josef Odložil věnoval také na vědecké úrovni, získal titul doktora filozofie.
Hlavně ale Josef Odložil založil s Věrou Čáslavskou rodinu. V roce 1969 se jim narodila dcera Radka a o pět let později syn Martin. Výchova dětí ale vyvolala velké problémy. Radka odmítla chodit do školy a Věra Čáslavská se postavila na její stranu. Zatímco otec chtěl, aby jeho děti byly pracovité a pořádné, matka jim zametala cestu a vštěpovala jim, že díky své slávě vše zařídí. Brala prý manžela jako soupeře, kterého je nutné porazit a stavěla děti proti němu. Samotnou žádost o rozvod dostal Josef Odložil od manželky jako „dárek“ pod Vánoční stromek.
Jak popisuje Odložilova sestra v knize „prostě, zabil jsem svého otce“, dceřino záškoláctví Věra Čáslavská i za cenu podvodů a zneužívání svého slavného jména kryla, její manžel ho ale tolerovat nehodlal. Bratr Čáslavské byl dokonce pro násilný trestný čin vzat do vazby, ale Čáslavská dokázala zařídit jeho propuštění. Zanedlouho poté ale za záhadných okolností zemřel. Místo pokory to ale v Čáslavské vyvolalo hněv a mstu, orientovala syna na judo, prý aby se uměl prát.
Martin Odložil: nejhorší žák třídy
Kromě toho, že se synova žákovská knížka plnila poznámkami, matka zařídila, aby se nemohl s otcem stýkat, ačkoliv soud doporučil opak. Proto syn Martin brzy nehovořil o tátovi, ale o panu Odložilovi. Obě děti matka díky protekci dostala na gymnázium Nad Štolou, které bylo pro vrcholové sportovce, kteří museli mít odpovídající výkonnost. Radka i Martin (matka lhala, že je závodní plavec) si ani této výsady nevážili. Dcera prošla studiem s nehezkými výsledky a po maturitě šla na vysokou školu. Po pětiletém studiu prvního ročníku FTVS se dostala bez přijímaček na medicínu.
Syn Martin měl problémy již na střední škole. Patřil mezi nejhorší žáky školy nejen v prospěchu, ale i v chování. Vše skončilo odchodem na školu pro pracující v Pernerově ulici. Zde bylo možné vybrat si docházku třikrát nebo jednou týdně. Martin Odložil zvolil kvůli údajnému zaneprázdnění tréninkem, tentokrát v tenise, snazší cestu. Školu však ukončil se špatným prospěchem a neudělal maturitu. Přesto se později dostal na studium práv.
Josef Odložil založil novou rodinu s Evou Mervartovou, s níž měl dvě děti Andrejku a Honzíka a rozhodl se v roce 1992 jet na humanitní misi do Iráku. I přes věk nad padesát let měl Josef Odložil obdivuhodnou fyzickou a psychickou kondici, kterou si denně udržoval tréninkem.
Snaha nabídnout pomoc skončila tragicky
Po návratu v roce 1993 jel Josef Odložil s bývalým svěřencem Hugo Turzou do Bělé pod Pradědem. Tam se dozvěděl, že jeho syn Martin neudělal maturitu a tato zpráva jej zdrtila. Chtěl se se synem sejít a nabídnout mu pomoc. Večer 6. srpna 1993 odjel Josef Odložil na horskou chatu Venuši, kde potkal bývalou manželku. Pak se vydal za synem na diskotéku U Cimbury, kde se objevil kolem půlnoci.
Když se jeho syn dozvěděl o otcově přítomnosti, nechal hrát písničky zesměšňující armádu, našel venku jeho auto, které dokola poškrábal auto a vykopl z něho okénko. Pak uprostřed tancujících lidí na otce zaútočil. Rozběhl se, rozpřáhl a udeřil ho z pohybu do hlavy velkou silou. V ruce přitom svíral ocelového boxera. Jeho otec upadl v bezvědomí na zem. Účastníci diskotéky ho vynesli ven, aby mohli v sále zahladit stopy, píše Odložilova sestra v knize.
Josef Odložil v nemocnici po 35 dnech v bezvědomí zemřel. Stalo se tak 10. září 1993. Zatímco otec v nemocnici marně bojoval o život, Martin Odložil se dál chodil bavit na diskotéku, kde se událost stala a se svými kamarády používali auto otce, které zcizili. Horší bylo, že se z auta „ztratily“ závažné dokumenty, které Josef Odložil shromáždil k dopingovým aférám. Boj proti dopingu byl totiž další aktivitou tohoto skvělého atleta po ukončení aktivní kariéry.
Lži, podivné výpovědi a prezidentská milost
Dále pak Ševčíková popisuje, jak se měnily výpovědi svědků, které Martin Odložil ovlivňoval. V knize jsou popisovány podivné okolnosti celého vyšetřování jako zákaz fotografování zraněného v nemocnici, ztráta snímků z tomografu či dlouhé čekání na pitevní protokol, kde pak chyběly důležité údaje. Také se změnil vyšetřovatel a náhle byl trestný čin překvalifikován.
Kniha podrobně popisuje očividně nepravdivé výpovědi svědků i změny ve výpovědích jednotlivých účastníků. Sám Martin Odložil prý nejprve tvrdil, že stál u výčepu ve vedlejší místnosti, pak řekl, že v sále byl, ale tančil na opačném konci a nakonec uvedl, že sice svého otce udeřil, ale šlo o nutnou obranu. Svědci a kamarádi Martina Odložila se sami dostávali do kliček podvodů a lží, nicméně byli prý odměňováni lahvemi dobrého alkoholu, zahraničními zájezdy a dokonce i autem. Pravdomluvná svědkyně byla odvezena k psychologovi, který ale nic zvláštního nezjistil. Rozpory byly i ve znaleckých posudcích.
Vrcholem pak byla kampaň spolku Šalamoun a Kanceláře prezidenta republiky za udělení milosti pro Martina Odložila. Angažoval se i hradní kancléř Schwarzenberg a poslanec ČSSD Pavel Dostál. Václav Havel nakonec udělil Martinu Odložilovi, synovi své poradkyně Věry Čáslavské, milost. Při státnických povinnostech stihl tehdy prezident za čtyři dni prostudovat přes 2000 stran soudních spisů. Negativní ohlas médií, známých osobností i veřejnosti jsou v knize rovněž uvedeny.
Na počest tohoto velkého atleta se od roku 1994 koná Memoriál Josefa Odložila. V Praze na Julisce, kde Josef Odložil rád trénoval a závodil, se schází skvělá mezinárodní konkurence. A Josef Odložil se vrátil do Jeseníků, jak si vždy přál. Hugo Turza totiž vzpomíná: „Když jsem spolu s Pavlem Faschingbauerem, Jozefem Plachým a Zdeňkem Fatorem 24. září 1993 nesl Pepíkovu rakev, nad Jeseníky zapadalo slunce a já na obzoru viděl tvář Pepíka, který se sem vrátil na dobro.“
Seriál článků o Josefu Odložilovi od Milana Janouška (1. díl)
