Deset pod nulou nás přivítalo ráno v Hulíně. Do toho vichr jako na severním pólu. A pocitově bylo tak, že jsem už za chvíli pobytu venku nic necítil a musel se schovat do teplých šaten. Jinak by mi snad zamrzly i plíce. Taková tam byla kosa. Proti závodu v Grymově minulou neděli rozdíl 24 stupňů.
A přesto se postavil na start rekordních 103 vytrvalců. Jako obvykle už beze mě. Nechtěl jsem zpozdit časový pořad nebo zaměstnat rychlou záchranou pomoc. Totiž teprve po doběhu dospělých startovaly děti na stadionu, tak proč to pořadatelům kazit, že!
První půlku se všichni jen zahřívali
Tak to na trati opravdu vypadalo. Nikomu se nechtělo až do obrátky proti ledovému větru nijak moc bláznit. Každý se snažil schovat, jak to šlo. A ti, co to neudělali, tak na to pořádně doplatili.
„Až do obrátky jsme klusali společně v čelní skupině,“ konstatoval Tomáš Steiner. „Střídali jsme na čele a každý něco odtáhnul. Ale po otočce už jsem to nevydržel běžet tak pomalu a zrychlil. Asi trochu moc. Hned jsem šel kilometr pod tři minuty. Proto jsem zvolnil a doklusal v pohodovém tempu až do cíle. Zpátky už to s větrem šlo, ani taková zima mi pak nebyla.“
Zvítězil tedy Tomáš Steiner /AK Drnovice – Uni Brno – 33:57/, za ním vybojoval druhé místo Jakub Ambros /AK Emila Zátopka Kopřivnice – 34:16/, třetí doběhl první veterán nad 40 let Josef Sedláček /BIKE KAMÍK Tučapy – 34:28/ a fantastický výkon podal nejlepší padesátník Pavel Kratochvíl /Sokol Rudíkov – 34:43/, neboť doběhl absolutně čtvrtý.
Mezi ženami prokázala neuvěřitelnou formu Jana Žaludková /TITAN SC Zlín – 39:55/. Její náskok před dalšími dámami byl šokující. Vždyť absolutně i mezi všemi muži doběhla na skvělém 18 místě.
Daleko za ní se pak odehrával boj o druhé místo až do cílové čáry. Šťastnější byla Kristýna Chmelková /TJ liga 100 Olomouc – 44:58/, protože dokázala udržet náskok z odvážně běžené první poloviny závodu. Tu naopak protaktizovala Marie Hynštová /AK Drnovice – 45:00/ a proto ji po stíhací jízdě ve druhé půlce nějaký ten metr na druhé místo v cíli chyběl. Přesto ale porazila řadu mnohem mladších závodnic.
Organizátoři mysleli na vše
9. ročník Hulmenské desítky připravil triatlonový oddíl ASPOT Hulín v tradičním lednovém termínu, opět tak, aby se závod nekryl s několika dalšími v okolí. Rozhodně to bylo ku prospěchu věci. Ovšem počasí si jako obvykle postavilo hlavu a třeskutý mráz společně s ledovým větrem vytvořili borcům na trati téměř dokonalé antarktické peklo. Ještě, že alespoň silnice byly suché. Přes tyto drsné klimatické podmínky se na start postavilo 103 běžců. Velmi slušná účast.
Všichni tihle odvážlivci se v hlavním závodě se přijeli popasovat s obrátkovou tratí, která vedla z tartanového oválu na místním stadionu ven z města směrem až za Pravčice a zpět.
Jak to dnes v Hulíně viděli ti nejlepší?
Tomáš Steiner se už vyjádřil hned v úvodu, tak jen snad dodat, že příští týden startuje v Portugalsku na Poháru mistrů evropských zemí v přespolním běhu a doufejme, že přežije dnešní tréninkový start ve zdraví a udrží si formu i do portugalského pekla.
Kuba Ambros byl také velmi sdílný: „Původně jsem mířil na Lysacup, ale u Nezamyslic prý praskly koleje, tak jsem našel náhradu v Hulíně. Pravda poněkud v jiném provedení než výšlap na Lysou horu, ale lepší než nic. Chtěl jsem to rozběhnout rychleji, ale proti větru to nešlo, tak jsme spolupracovali společně na čele. Jenže po obrátce Tomáš zrychlil a to jsem nedokázal zachytit. Proto jsem se soustředil spíš na udržení druhého místa, což se mi nakonec taky podařilo.“
„Konečně jsem porazil tu moji černou můru Radka Šíbla,“ spokojeně se smál při vyklusávání Pepa Sedláček a dodal ještě pár souvětí, která raději nebudu interpretovat.
„Běžela jsem celou cestu sama,“ dost naštvaně prohlásila Jana Žaludková. „jeden chlap se pořád vezl za mnou. I v tom protivětru a nepomohl ani kousek. I když jsem odskočila ke středu vozovky, tak se za mnou táhl jako smrad. Taky jsem mu to pěkně od plic řekla. Chtěla jsem běžet o hodně rychleji, jenže takhle to nešlo.“
„Napiš, že jsem měla své šťastné číslo,“ ukazovala mi rozradostněně Kristýna Chmelková. „Devítka je mé datum narození a to mi dnes určitě pomohlo.“ No, spíš bych řekl, že asi taky slušná forma, ale nešť.
„Běžela jsem proti větru sama. Nedokázala jsem si dotáhnout skupinku před sebou, protože jsem po startu zaváhala. Tak jsem nadřela jako kůň při svážení dřeva v lese a to mi nakonec chybělo v závěru,“ konstatovala rozmrzele Marie Hynštová.
Ledový Hulín opět potvrdil tradici. Zima, mráz, studený vichr a přesto se závodilo.
Běhání je zkrátka fenomén poslední doby a to je dobře. Lepší než tlachání u piva v hospodě nebo hloupé kecy ve sněmovně, je vyrazit se někam pořádně provětrat a dobít si baterky na příští pracovní týden. A potom znovu a znovu. Tak vypadá pořádný život. Alespoň podle mě.