Opravdu se to jinak nedá napsat. Takový byl fakt obraz na trati. Tomáš Steiner /AK Drnovice – 1:00:16/ se po volném začátku, když zjistil, že se nikdo nemá k nějakému tempu, pustil sám do zdolávání trati a ze sólového závodu si udělal jen svižnější tempovou tréninkovou jednotku v délce 16,5 km. Tolik naměřily letos garminy.

S dost velkým odstupem za ním si běžel pro druhé místo skvělý vrchař Ondřej Horák ze Šternberku /1:01:19/ a třetí pak skončil mílař Jiří Němeček /AHA Vyškov – 1:02:36/.

Obdobně jako Tomáš Steiner mezi muži si vedla Marie Delingerová /Fortex Moravský Beroun – 1:10:31/ mezi ženami. Také nakopla závod, co se dalo a vydržela to až do cíle, když zvítězila s téměř tříminutovým náskokem před druhou Lucií Kolkovou /AC Moravská Slávia Brno – 1:13:29/. Třetí místo potom vybojovala Lenka Jančaříková /AAC Brno – 1:14:42/.

Tradice a krásná trať, to je Běh Drahanskou vrchovinou

28. ročník Běhu Drahanskou vrchovinou o cenu starosty Města Rousínova připravili TJ LRS Vyškov a Město Rousínov. Bohužel po známých potížích Farmy Bolka Polívky se letos Farma nepodílela na organizování závodu a navíc zde nebyl ani cíl závodu, jak to bývalo po mnoho let. Letos se končilo u olšanské hospody v centru obce.

Je nutné podotknout, že za tímto závodem stojí hlavně letitá a mravenčí práce Vlastimila Brandýsa a jeho rodiny, jinak by už asi dlouhá léta neexistoval. Závod je již roky hlavně nádherné otevírání jara v úžasné přírodě, protože tak krásnou trasu v úchvatné krajině Drahanské vrchoviny jinde ani nemůžete absolvovat.

Startuje se sice v Rousínově, ale po proběhnutí přes Vážany se již ve Vítovicích vnoříte do hlubokého lesa a po celou dobu stoupání hlubokým, ale divukrásným Vítovickým žlebem po lesní cestě až na rozcestí Kalečník proti vám zurčí z kopců lesní potůček plný živé vody. A letos je tu jaro skoro celou zimu, tak snad ani ta bystřinka nezamrzla jako jiné roky.

Cestou po trase závodu se můžete občerstvit i v zázračné studánce U dudka v nadmořské výšce 403 metrů kousek pod Kalečníkem, z něhož pak vystoupáte na nejvyšší bod trati, na 550 metrů nad mořem, a po lesní asfaltové cestě se pomalu spustíte ke slavné křižovatce Tři javory. Odtud vás už čeká jen samospádem úprk dolů až do Olšan. Není krásnějšího závodu na jaře než Běh Drahanskou vrchovinou.

Škoda toho začátku závodu. Jinak by byl parádní

Tohle zaznělo jako výtka pořadatelům snad ze všech úst, protože po tradičním kolečku mezi auty v centru Rousínova se letos přidalo ještě jedno ve Vážanech a to vše pak dost narušilo celkový dojem z nádherné trati po lesích Drahanské vrchoviny.

„Pořadatelé mě dokonce ve Vážanech chtěli nahnat na druhé kolo,“ smál se spokojený Tomáš Steiner, „ale já jsem se nedal. Ještě, že to tu znám, být tam někdo přede mnou, kdo tu běžel poprvé, kdoví jak by dopadl. Ale dnes se mi běželo nádherně. To ani nebyl závod, ale tempový trénink v krásných lesích,“ dodal pak ještě před vyhlašování u populární olšanské hospody „U pštrosa.“

„Přijel jsem se poprvé a mrzí mě to, že jsem se sem nedostal už někdy dřív,“ kroutil hlavou Ondřej Horák. „Nádherná trať, jen škoda toho začátku ve městě, jinak to nemá chybu.“

„To bylo tak strašně dlouhé,“ přiznal se smíchem Jirka Němeček, který si minulý týden v hale vytvořil nový osobní rekord na 1500 metrů. „Už jsem myslel, že to ani nedoběhnu. Na tak dlouhou trať fakt nemám natrénované a jsem rád, že jsem to nakonec docela dobře zvládl.“ Co dobře. Výborně. Třetí místo je skvělé.

„Moc se mi líbilo hlavně v lesích. Nemám moc ráda závody ve městech a mezi auty, ale jak jsme vběhli do toho nádherného údolí za Vítovicemi, tak se mi hned začalo běžet o hodně lépe. A pak to bylo pořád jen a jen lepší, ale je fakt, že se mi letos docela daří, tak snad mi to vydrží i dál,“ rozebírala se mnou se synkem v náručí svůj pohled na Běh Drahanskou vrchovinou Marie Delingerová.

„Cítila jsem se výborně. Také se mi i dobře běželo, ale na Marušku jsem dnes v žádném případě neměla. Předvedla tady obdivuhodný výkon,“ pochválila ji Lucie Kolková.

„Je to neuvěřitelné, že jsem to dnes tak zvládla,“ překvapeně pokyvovala hlavou Lenka Jančaříková. „ Čtrnáct dní jsme byli doma všichni nemocní a já se nedostala ani ven. Natož tak proběhnout. A pak se mi tady tak podaří podat velmi slušný výkon. Ale jsem ráda, že se ten výpadek i s nemocí příliš nepodepsali na mé předchozí formě, i když je to dost nepochopitelné. Ale o to samozřejmě veselejší.“

Tak letošní jarní běžecký otvírák je za námi. A co bude příští rok? „To teprve uvidíme. Musíme všechno vyhodnotit a pak se rozhodnout, jak dál,“ přiznal po skončení závodu jeho guru Vlastík Brandýs.

No, hlavně, aby dál závod pokračoval. Byla by škoda tuhle tradici neudržet.

Foto 242× – Jan a Lenka Fiedlerovi