Po dlouhém půstu se počátkem března do našich kin dostal nový český koprodukční film z prostředí atletiky s výmluvným názvem Fair Play. Česká režisérka Andrea Sedláčková (1967) se nechala inspirovat vrcholovou profesionální atletikou v socialistickém Československu a státem řízeným dopingem, který dosud byl a stále ještě je tabu.

Anabolika pod rouškou vitamínů a „extra péče“ pro olympioniky

Tuhá osmdesátá léta v Československu, komunistické praktiky, šikana StB, ale i podpora reprezentace ve Středisku vrcholového sportu. To je film Fair Play. Osmnáctiletá sprinterka Anna Moravcová (Judit Bárdos) se na základě svých výsledků i talentu stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) tak doufají, že splní kvalifikační limit na olympijské hry v Los Angeles (1984). Od ledna 1983 tedy stát rozjíždí tajný projekt na podporu atletů ČSSR, kteří mají za úkol prostřednictvím tzv. „specializované péče“ lépe reprezentovat socialistickou republiku.

Pod zástěrkou zvýšené lékařské péče začnou být Anně bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy pod názvem STROMBA. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy, změny na jejím těle a kolaps. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitamínů aplikovat tajně. Sama má problémy s StB, a to nejen proto, že její manžel emigroval. Stýká se totiž s chartistou Křížem (Roman Zach), kterému pomáhá šířit protistátní texty.

Podobné dílo nebylo v TV ani v kinech léta a tak většina atletů a běžeckých nadšenců na tento film asi netrpělivě čekala. Vždyť v r. 1989 se dotočil šestidílný seriál Dlouhá míle a od té doby se nic takové neobjevilo. Scénář vytvořila sama režisérka Sedláčková a pracovala na něm před natáčením čtyři roky, kdy v novinách objevila krátký článek o tom, že se našly tajné materiály ministerstva vnitra úzce související se státem organizovaným dopingem československých sportovců, kterého se muselo účastnit mnoho olympioniků.

Pod záminkou nadstandardní lékařské sportovní péče docházelo k vědomému ničení zdraví sportovců. Kdo z nich se do projektu odmítl zapojit, měl ve většině případů problém vůbec v reprezentaci pokračovat a často se musel rozloučit s jakoukoliv závodní kariérou.

Komorní drama nabízí herecké koncerty i reálné prostředí reálného socialismu

Děj je zaměřen více na zákulisní praktiky v reprezentaci a „středisku“, ale také na provázanost s tehdejším komunistickým režimem. Dobrých hereckých výkonů je ve filmu hodně, těch vynikajících poskrovnu. Jde o komornější film s menším počtem postav, ale mladá herečka Judit Bárdos, zkušená Anna Geislerová, herecký bard Igor Bareš, ale i menší role sportovního lékaře v podání Ondřeje Malého však patřili k ozdobám. Jejich vytříbené herectví se smyslem pro detail a emoce diváka naprosto vtahují do děje. Dramatické scény odhalující praktiky komunistické státní bezpečnosti vždy nutí tajit dech.

Naproti tomu Roman Luknár se snažil hrát přísného ambiciózního trenéra až příliš afektovaně, což bylo na škodu a místy byly jeho výstupu nevěrohodné. Ikdyž byl „jeho“ trenér Bohdan jistě pod tlakem vedení střediska, těžko si představit, že by při každém tréninku tak agresivně řval na své svěřenkyně. Málokterá by pod jeho vedením vydržela denně trénovat.

Pětadvacetiletá slovenská herečka Judit Bárdos (Anna) nadabovaná Berenikou Kohoutovou a její parťačka Eva Josefíková (Martina) musely před natáčením podstoupit tvrdý atletický trénink. Přesto některé scény musela především Bárdos přenechat dablérce. Divák však pochopitelně nic nepozná, a to nejen proto, že běžeckých či jiných scén ze závodů a tréninků ve filmu moc vidět není. Neškodilo by, pokud bychom více nahlédli do tehdejších tréninkových procesů a viděli i o nějaký ten atletický mítink navíc. Ve filmu jsou všehovšudy dva závody. Navíc oba působí tak trochu jako okresní přebory. Chybí patřičná atmosféra, plnější tribuny…

Velmi přesvědčivé ale bylo zasazení celého příběhu do prostředí a reálií osmdesátých let v Československu, ale i ve východním Německu. Jízda autobusem (tzv. harmonikou či kloubákem) u pamětníků jistě vyvolala na tváři lehký úsměv. Stejně tak ubytování reprezentantů na soustředění v Hotelu FIS navodila dobu klasického povinného soustředění reprezentace ve Vysokých Tatrách. Atletické závody v Karl-Marx-Stadtu zase přiblížily, že jsme se ocitli na mítinku východního bloku. Škoda jen, že produkce asi nebyla ochotna zaplatit více komparsistů na tribuny.

Rok tréninku a deset kilo dolů! Pak teprve před kameru

Běžce samozřejmě nejvíc zajímají sportovní scény. K tehdejším téměř brutálním tréninkovým metodám a způsobům, jak z atletů vydolovat ještě lepší výkon, se mnohdy trenéři vracejí i dnes. Vždyť takové výběhy sjezdovky, běh ve sněhu nebo tahání pneumatiky jsou pro sprintery asi úplně ideální silovou přípravou.

Snad každý divák musel mladé herečky litovat, když běhaly úseky ve vodě a v plynových maskách. I s těmito nástrahami si ale poradily velmi dobře a relativně přesvědčivě. A aby taky ne. V případě Judit trvala údajně její příprava téměř rok. Další rok trénovala během natáčení a zhubla asi deset kilo. Trénovala čtyřikrát týdně pod dohledem trenéra, kterého její přirozený běžecký a sprinterský talent oslnil už na rozsáhlém konkurzu. Na některých záběrech ovšem poněkud komicky vyhlížejí její dlaně křečovitě sevřené v pěst a lokty přesně v pravém úhlu i její „nesprinterský“ došlap na patu či střed chodidla.

Scénář, podložený průzkumem počátků dopingu od pamětníků, přináší relativně neotřelé téma ve věrohodném zpracování. Jestli se filmu něco opravdu povedlo, pak jde o vystižení křečovitého a bezradného života v 80. letech s typickou šedivostí ulic i lidí. Geislerová se svou nešťastnou existencí a ustaraným obličejem, ztělesňuje nemožnost vzpoury v začarovaném kruhu. Stát ji trestá zákazem kvalifikované práce, šikanou na úřadech a nakonec i vězením. Její dcera končí v montérkách u brusky.

Neprohloupí ten, kdo se rozhodne na Fair Play do kina zajít.

BezvaBĚH.cz hodnotí film: 70%

Fair Play

Koprodukce ČR, SR, SRN, 2014, 100 min

Premiéra: 6. března 2014 (Falcon)

Režie: Andrea Sedláčková

Scénář: Andrea Sedláčková

Kamera: Jan Baset Střítežský

Hudba: David Solař, Miroslav Žbirka

Hrají: Judit Bárdos, Eva Josefíková, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Roman Zach, Taťjana Medvecká, Igor Bareš, Ondřej Novák, Ondřej Malý, Slávek Bílský