Poznatky a postřehy :-)

Zdravíčko všem. Dnes přidám pár slov ohledně výše zmíněné akce konané v okolí Javorového. Nedokážu ani popsat jak moc jsem se na tento den těšil a konečně je tady. Tento týden jsem už nijak převratně netrénoval, spíše jsem se běžecky udržoval, ovšem co zůstalo stejné byl spining a posilování. Je 4:30 a já vstávám, dávám poctivou snídani a po sbalení věcí potřebných na závod vyrážím. Na startu jsem něco málo po 8 hodině přičemž start byl plánován na 9:30. Řadím se do fronty lidí čekajících na prezentaci, což celkově zabere cca 20 minut. Startovní číslo, čip a vše potřebné jsem obdržel a nyní se jdu připravit a převléct, namazat kritická místa na těle vazelínou a jde se na start. Je zde opravdu velké množství nejen českých běžeckých celebrit jak tak postupem času sleduji a adrenalin se mi v žilách už doslova vaří. PRÁSK a je to tady, startujeme! Snad jediných 500 metrů čistého asfaltu na celé trati si hned po startu užívám a klušu pěkně v davu. Jak skvělé se nemuset nikam hned hnát, říkám si. Nastává první ze 6 brutálních stoupání, toto vede na vrchol Javorového po sjezdovce. Mnohokrát řečeno bylo, že tento úsek není radno přepálit a toho jsem se také držel. Přesto tempo je docela rychlé, ovšem za pomocí holí se jde dobře a dokonce stíhám i kecat s kolegou, kterého potkávám v davu běžců. Přiznám se, že z této trati znám akorát tuto část + něco málo z dalších částí a tak se zdržím jmenných označení trati až na vyjímky. Nastává seběh k první občerstvovačce a pocity jsou zatím takové normální, nic jsem nepřepálil a tělo se postupně adaptuje, takže pohoda. Do dalšího stoupání se jde opět tvrdě a zprudka jako i u všech co nás čekají. Pamatuji si však dost jasně technický seběh do Řeky skrz koryto potoka, listí pod kterým číhaly schované díry s blátem a nespočet ostrých šutrů. Během tohoto úseku dlouhého 500 metrů padlo cca 20 pi*í a 30 ku*ev, což se rovná celkovému počtu těchto slov za celý závod a to je co říct na tak malý úsek. Já osobně tady dost zpomalil, nechtěl jsem se rozbít hned zpočátku závodu – cca 10 km za námi teprve. Ale i tak jsem měl dost namále, když mi noha v jedné z těch „pastí“ s blátem uvízla v plném běhu. Nicméně běžím chvíli nato hned dále a čeká nás další občerstvovačka. Abych shrnul jak vypadal styl jídla a pití na všech těchto stanicích, tak první kelímek jsem vypil na 3 loky, následně vtlačil celou půlku banánu do pusy, 2 krát přežvýkal, zapil druhým kelímkem, do ruky vzal další banán a s grimasou hodnou opic v ZOO jsem se vydával dále. Nechtěl jsem zde ztrácet zbytečně drahocenné vteřiny. Jako skvělým řešením se ukázalo vzít si camel bag, který poskytoval skvělou hydrataci v kopcích a sebězích a jako ředění hrozn. cukrů a gelů co jsem do sebe dal mimo stanice s jídlem. Zpět k závodu ale. Opravdu vyjímečné bylo stoupání skrz další sjezdovku cca 2 km a její následný seběh skrz bahno, které jelo jak po másle, nebyl-li člověk ostražitý a semtam se nazachytil holemi při podklouznutí. Jsme opět v Řece a čeká nás další stoupání. Odtud se mé vědomosti o trati vytrácejí a řídil jsem se jen značením nebo kolegy běžci. Ovšem nyní nastával úsek cca 7–8 km, kdy se oddělím, běžím sám a trochu mám obavy, abych se někde neztratil. Ale nebylo kde. Trať byla označena úžasně a jen hotentot by dokázal zabloudit, říkám si. Pochvala tímto míří organizátorům! Skvělá pasáž byla v úzkém úseku před potokem, kde byla cestička přehrazena a napsáno JUMP/skoč! S mou výškou jsem si to obohatil dokonce tedy i o akrobacii, abych se dostal skrz.. Nastává seběh, který se řadil k prvnímu ze dvou opravdu táhlých a k tomu zde mělo ještě dost lidí chuť dotahovat, takže to bylo chvíli na podlahu, ale jsem dole, občerstvovačka a další prudké stoupání ve kterém si doslova vychutnávám chůzi. Ovšem každý trochu rovnější úsek se i v těchto kopcích snažím běžet, je-li to v mých silách. Hned po zhruba 10 km se chytám skupinky 4 borců, se kterými si držím více méně tempo a předbíháme ostatní, je-li to v našich silách. V kopci si však vždy myslím, že jsou pryč a v sebězích je mám hned za zadkem, zábavné. Nicméně jsme v posledním seběhu, kde se spolu s jedním běžcem z této skupiny držím na solidní rychlosti, předbíháme pár dalších a postupem času mi příjde, jakobych pohyb těla ani nevnímal jak je ten seběh táhlý. Mysl je celkem v transu a tak ikdyž mě na trati zdraví pár lidí mým jménem, nedokážu je přiřadit ke jménu jejich, což je také vtipné. Neustálé bahno a kluzký povrch mě místy opravdu štvou i po 30 km. Naštěstí jsem už byl tak promoklý a špinavý, že mi to víceméně bylo fuk a ani jsem moc nenadával, tak jako zpočátku. Větší porci bahna jsem na sobě snad neměl. Poslední seběh udržím v pěkném tempu spolu s celou skupinkou 4 borců, kteří nás postupně dotáhli a dáváme záhul zbylým silám do skutečně pro mě nekonečného finálního stoupání k cíli na Javorovým. Toto vedlo zpočátku přes nespočet serpentín v prudkém kopci během kterých jsem si udělal náskok cca 30 metrů a v každé zatáčce si jej hlídal. Postupně se vynořil jakoby opravdu „z mlhy“ borec bez holí, který pekelně rychle předběhl nejprve tyto 4 běžce a postupně se dotáhl i na mě. V duchu jsem si říkal, že já se nebudu už stresovat a hlavně udržím tenpo ať mám na finiš síly. Dáváme stejný krok a také řeč s tímto běžcem. Říkám mu,že je fakt dobrý, když nebral hole a tak něják si hlídáme záda, kde nás nikdo nedotahuje. jako bonus se nám daří ještě dva závodníky předběhnout a je tady finiš v prudkém stoupání k chatě na Javorovém, kde mi tento snajpr nakonec o několik vteřin upláchne, ale to mě nestresuje a vychutnávám si ten pocit při songu FINAL COUNTDOWN, který se ozývá z mlhy a při mém průchodu cílem! Úžasné, že už nikam nemusím, pomyslím si. 10 minut v chatě s nadějí na využití kuponu k jídlu, rychle vypouštím z hlavy, když vidím jak je tam plno a bez převlečení a totálně mokrý vyrážím vstříc dolní stanici lanovky, kde jsem si nechal věci k převlečení. Je mi taková zima, že si málem vyklepu zuby, ale jsem dole a terpve tam je už po všem skutečně. Konečně v suchém být je opravdu skvělý pocit, nějáké to jídlo a jde se dom. Čistě horský maraton jsem běžel poprvé a můžu říct, že filozofie skyruningu se mi dost líbí a sedí mi. Výsledný čas v cíli činí 4:44:33, za čež jsem opravdu vděčný a také zato, že jsem to doběhl ve zdraví!! Naivně jsem si myslel, že dnes, tedy v neděli, poběžím další horský maraton střechu světa, ale tuto ideu jsem opustil cca po 20 km tohoto maratonu s tím, že nejsem sebevrah a nemá cenu se takhle zničit a běžet něco jen tak napůl plynu. Když už tak jedině na 150 procent!