Obdivuji mnohé běžce. Za jejich výkony, časy, osobní rekordy, běžecký styl. Ale o něco více obdivuji některé běžkyně, narozdíl od mužů přece jenom nemáme pro běhání vždy ideální podmínky a tréninkové plány v našich hlavách řešíme až poté, co máme „splněno“ u dětí a rodiny.
Když se k dobrým běžeckým výkonům přidá ještě kamarádská povaha, optimistický pohled na svět a sympatický vzhled, „zrodí“ se vzor.
Když jsem přemýšlela, o kom bych chtěla napsat nejdříve, téměř okamžitě mě napadla Ludmila Šokalová. Poprvé jsem se s ní setkala v roce 2007 na půlmaratonu v Kobeřicích nedaleko Opavy.
Nešla přehlédnout, protože nejen dobře „zaběhla“, ale hlavně se pořád a na všechny usmívala. Na závodech se, u nás na severní Moravě, setkáváme často a pokaždé je to setkání příjemné.
Myslím, že se od Lídy můžeme ledacos přiučit a tak jsem ji položila několik otázek:
Lído, jak ses vlastně k běhání dostala a jaké byly tvé běžecké začátky?
První závodní běh jsem absolvovala v roce 1998 v Praze. Bez přípravy a v špatných botách jsem běžela tříkilometrovou trať s ambicemi umístit se mezi prvními, což se mi samozřejmě nepovedlo a tak jsem byla zklamaná. Později jsem si uvědomila, že čas, za který jsem tuto vzdálenost uběhla, byl docela slušný.
Další závodní běh jsem absolvovala ve Frýdku-Místku, kde jsem se dověděla o dalších běžeckých akcích v blízkém okolí. Začínala jsem podobně jako každý, kdo běhá příležitostně a chce si ověřit svoji fyzickou zdatnost.
Jak vypadá tvůj běžecký trénink v současné době?
Trénuji podle toho, jak se cítím a kolik mám volného času.
Posloucháš rady nějakého trenéra nebo si tréninkový plán vytváříš sama?
Neběhám podle tréninkového plánu, improvizuji podle toho, na jaký závodní běh se chci připravit. Na delší závod se snažím naběhat větší objem, na kratší závod méně kilometrů rychlejším tempem. Vedu si tréninkový deník, využívám poznatky, které mám z předchozí přípravy zaznamenané. Trenéra nemám, informace týkající se běhu čerpám z článků, které vycházejí v časopisech anebo na internetových stránkách. Beru na vědomí užitečné rady a připomínky od zkušenějších kamarádů běžců.
Máš nějaký oblíbený druh tréninku nebo naopak tréninkové jednotky, na které se netěšíš? Jaké jsou objemy tvého tréninku?
Ráda běhám volně v přírodě, v členitém terénu. Naopak, nerada běhám po silnici, po tvrdém podkladu. Moc kilometrů nenaběhám, jen ojediněle stihnu uběhnout víc než 12 km. Jsem spokojena, když v přípravě na maraton zvládnu aspoň jednou absolvovat běh v délce 30 km. Měsíčně naběhám něco kolem 220 km.
Na které tréninkové trase tě můžeme pravidelně potkávat?
Mým oblíbeným místem pro běh jsou lesní a polní cesty v okolí Staříče a Palkovické hůrky nedaleko Frýdku – Místku.
A co odpočinek?
Vydatný spánek. V létě relaxování na zahrádce obklopena zelení a květinami.
Hlídáš si nějak svůj jídelníček?
Samozřejmě musím, kvůli zdravotním problémům, které mě stále pronásledují.
Jak se ti daří skloubit zaměstnání s tréninky a závody?
Není to jednoduché. Mám časově náročné zaměstnání a dost často související problém jak se lépe připravit na závody.
Co na tvoje běhání říká rodina, máš její podporu nebo „brblají“?
Mají pochopení, ale musím zvládnout všechny práce v domácnosti.
Provozuješ kromě běhu nějaký jiný sport? A co nesportovní koníčky?
Jezdím na kole do práce, doma cvičím. Zajímají mě články a literatura pojednávající o léčitelských metodách a schopnostech. Starám se o velkou zahradu osázenou okrasnými keři, kde pěstuji květiny. Ráda peču cukrářské výrobky. Poslouchám pohodovou hudbu a písničky.
Jaké máš plány pro letošní běžeckou sezónu?
Chci se co nejlépe se umístit v Moravskoslezském běžeckém poháru. Také bych chtěla běžet jubilejní 50. ročník Ostravského maratonu.
Máš nějaký sportovní sen?
Účast na velké, dobře zorganizované běžecké akci s dosažením dobrého výsledku.
A co běžecké vzory, máš nějaké? A proč zrovna je?
Uznávám každého, kdo něco dokáže, přestože k tomu nemá dobré fyzické předpoklady ani podmínky. Ze známých běžeckých osobností obdivuji maratonskou ikonu Paulu Radcliffovou, pro její nenápadnost a pevnou vůli.
Jakého největšího úspěchu si ve své kariéře ceníš a jaké cíle máš do budoucna?
Z dosažených výsledků si nejvíce cením čas, za který jsem absolvovala svůj prvním maraton. Před 10 lety jsem uběhla maraton v Ostravě za 3 hodiny a 24 minut. Do budoucna si nedávám žádné výkonnostní cíle, jen bych chtěla běhat co nejdéle.
Ve své kategorii stále stojíš na „bedně“, musíš už mít doma celkem dost medailí, pohárů a diplomů. Kde je všechny uskladňuješ?
Nemám jich ještě tolik, aby se do bytu nevešly :-)
Jaký je tvůj nejoblíbenější závod?
Horský běh na Lysou horu.
Co bys poradila lidem, kteří s během právě začínají nebo teprve o běhání uvažují?
Aby začínali rozvážně a zpočátku to nepřeháněli. Důležité je získat užitečné informace od těch co mají zkušenosti s během a mohou poradit.
Jaké jsou tvé ambice a cíle?
S ohledem na datum narození není reálné, abych pomýšlela na zlepšení dříve dosažených výkonů, chci se udržovat na slušné výkonnostní úrovni, v závodech bojovat o dobré umístění ve své kategorii do které patřím.
Co ti běh dává a co ti naopak bere?
Na běžeckých akcích jsem poznala hodně bezvadných lidí a přátel. Mám radost, když dosáhnu dobrý výsledek a nemusí to být zrovna místo na bedně. Špatné pocity mám po závodě, když dosažený výsledek neodpovídá úsilí vynaloženému v přípravě. Velkou radost mám z úspěchu svých přátel.
Jsme rubrika pro ženy a proto ti na závěr položím jednu ryze ženskou otázku – jak to děláš, že pořád tak dobře vypadáš?
Nedělám nic mimořádného. Myslím, že jsem normální, obyčejná žena. Běh a pohyb ve společnosti milých a pozitivně naladěných lidí mi dodává energii.
Autorkou příspěvku je Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.