tuž co bych robil jinak při sobotě doma žejo?

Zdravíčko. O víkendu 31. května 2014 proběhl již druhý ročník ultra běhu Valašský hrb se zázemím v hotelu Vsacký cáb. Tratě zde ale nenabízely jen „padesátku“, ale třeba také 30 km dlouhou hřebenovku, která byla vypsána jako akademické mistrovství ČR nebo nejkratší variantu 15km. Noc před závodem takřka nespím, ale vstávám čerstvý a natěšený na to čím novým mě tento závod obohatí do mého běžeckého života. Vyrážíme s kamarádem Tedym z Frýdlantu v 7h a na místě jsme okolo 8:30. Počasí se povedlo nádherně a je téměř jasno s teplotou kolem 20 stupňů. Parametry tratě byly 50 resp. 53 km s mírným převýšením 1710m. Kvůli takto malému převýšení zde pro mě jakožto stále začátečníka v ultra bězích začínala otázka, zda brát hole nebo ne, zda brát camel bag nebo ne a podobně. Nakonec vybíhám pouze s camelem a hůlky nechávám v úschovně, což byla dobrá volba, jak se později ukázalo. Startujeme v 10h a dav 148 ultra bláznů se začíná řítit lesem vstříc nevšedním zážitkům. Rozhodně se nikam nepoženu, je to přece 50 km, říkám si, když vidím jak to většina kolem mě napaluje. Prvních 10 km je ve znamení adaptace a získávání tempa. Navíc s množstvím občerstvovaček na trati je zde poměrně zbytečný i camel, který mě jen táhne k zemi na této rovinaté trati, kde musí být člověk rychlý a lehký – poučení a zkušenost pro podobné rovinaté ultra pro mě. Cesta k obrátce na čarťáku ve vzdálenosti 25 km se tak něják odběhne sama a uteče. Sem tam si postesknu nad tím, že mi tady chybí alespoň jedna Lysá hora jakožto krevní skupinou spíše kopcolezci, ale držím tempo a klestím si cestu dále skrz vydatné bahenní lázně, které na trati místy značně spestřovaly monotonní styl běhu. Na čarťácké občerstvovačce dávám větší porci jídla než obvykle a celé to zapíjím colou, což si v brzých minutách vybere svou daň. Nikdy jsem totiž při delších bězích nemusel tak strašně jít na velkou jak nyní. Ovšem není kde se „schovat“ a ten kabel položit a tak to držím asi 7km a říkám si, že to přejde. Situace je ovšem kritická a v příhodném úseku na Beneškách zapadnu do lesa a asi 10 minut tam odlehčuju náklad. Samozřejmě tím totálně ztrácím iniciativu, své soupeře, kterých jsem se držel a taky trochu motivaci. Potkávám závodníka, který mě hecuje ať to rozběhnu s ním a já jdu do toho a i přes své skřípění zubů a strašnou nechuť se nutím držet s ním tempo. To máme ještě nějákých 20 km do cíle panečku, to nemůžu vydržet říkám si. Kilometry utíkají hodně ztěžka a nohy dřevění. Od obrátky a mé příhody v lese už nic nejím, bojím se, abych nešel znova. Přesto postupně cítím jak se dostávám zpět do vlaku, který mi ujel a s kolegou běžíme vstříc cíli. Zhruba 10 km do cíle a přichází další u mě premiérová věc a sice šílená křeč do zadního stehna, řešená 2 tbl BCA od spoluběžce. Bohudíky křeč rychle přechází a razíme si cestu dále. Tempo je nyní konstantní a úžasně cítím, že se konečně dostávám do toho. Tak jak jsem se ze začátku a i později trápil, tak nyní je to skvělé. V cíli si říkám, že bych klidně ještě zvládl nějáký ten kilometřík navíc, ale jsem vděčný, že jsem tam a hlavně ve zdraví, což je vždy můj cíl č.1. Výsledným časem 4:56:55 jsem se vtěsnal do svého 5h očekávání na této trati. Určitě mi to dalo spoustu nových poznatků a zkušeností do budoucna jak se na takovýto rovinatý trail připravit. Značení a občerstvovačky byly více než luxusní a myslím, že se závod jako celek musel líbit každýmu,