Vše co děláme, nám především musí přinášet radost. Měli bychom to dělat pro svůj dobrý pocit. A musíme hlavně vědět, proč to všechno děláme. Odměna bude stát za to.
Jen si představte, jakou radost vám pak udělá to, že doběhnete na autobus a nebudete z toho pomalu kolabovat, schody vyjdete jako nic… není to krásná představa?
Nakonec třeba i zjistíte jako já, že to vlastně ani moc nestálo. Že už to všechno berete jaksi přirozeně a to, co za tím stálo za úsilí a dřinu, ani tak už neberete jako dřinu, ale jako součást běžného života.
Ta kila, která jsou fuč, jsou jen bonus za to všechno. Třeba i vy přimějete vaše okolí k tomu, začít dělat něco pro sebe, pro své zdraví, když vás uvidí spokojené a šťastné.
Každému držím pěsti, vše se dá zvládnout!
Vzhůru do boje, tady je mých 20 rad:
1. To správné nakopnutí od někoho, kdo to dokázal už přede mnou (internet, časopis, či někdo z okolí).
2. Odhodlání.
3. Víra v sebe sama.
4. Jistá podpora rodiny a přátel.
5. Neříkat si důvody proč to nejde, ale důvody, proč to nevzdávat.
6. A vlastně uvědomit si, co nás za to všechno může čekat (zlepšení kondice, jak fyzické, tak psychické, dobrý pocit, že jsme pro sebe něco udělali).
7. Přehodnotit co do sebe všechno vpravujeme. Že, vepřo knedlo zelo 3× týdně, asi nebude ta správná cesta. Že strava je minimálně polovina úspěchu. Jíst, ale nepřejíst se a dostatečně pít.
8. Nevzdávat se, když dlouho nepřicházejí žádné váhové úbytky. Řídila jsem se a řídím podle tohoto: Svaly jsou těžší než tuk, ze začátku může člověk klidně i malinko přibrat na váze. Záleží i na počáteční váze, ze které chceme hubnout. Je mnohem lepší měřit se metrem v obvodech a nestoupat na váhu.
9. Naučit se přijímat kritiku od okolí. Ono totiž, vždy se najdou takoví, kteří člověku nepřejí a nikdy nepochopí důvody proč. A otázky typu „Proč to děláš?“ „Vždyť to přece nepotřebuješ…“ hodit za hlavu a odpovědět: „CHCI SE CÍTÍT LÍP A MÍT Z TOHO DOBRÝ POCIT.“ Třeba i říct „Začni taky, ať víš co mi to přináší.“
10. Nový styl života – dělat to všechno pro sebe, mít z toho, co právě dělám, radost.
11. Když přijdou tmavé dny, kdy si myslíme, že to už lepší nebude, že to nejde, klidně „zhřešit“. Hlavně odpočívat, každý jsme jen člověk a ne stroj. Platí ale zařeknout se, že zítra se do toho opět pustíme a s vervou. Vždyť hřešit je lidské. To samé platí i pro takové dny, kdy jsme nemocní a jsme vyřazeni z provozu třeba i nějaké ty týdny. Odpočinout si, nehonit se v rámci možností.
12. Pevná vůle. A pokud překonáme předcházející bod, nemůže nás už nic ohrozit.
13. Stanovit si jednotlivé malé cíle a odměňovat se za každé jejich splnění. Nové sportovní tričko, boty, činky… prostě cokoliv, co nám udělá radost. Já to tak dělala, za každých shozených 5 kg, nových uběhnutých 5 km, 10 km, 15 km, nebo po dosažení nových osobních časových rekordů.
14. Nenechat si to všechno přerůst přes hlavu.
15. Nepřehánět to. Mít zdravý úsudek a poznat, kdy už jedeme přes čáru. (Jídlo – možné šizení se při honbě za úbytkem kilogramů. Cvičení – přílišné přetěžování).
16. Zůstaňte stále sami sebou. I když už máte značnou část za sebou.
17. Mít se rád. Natolik rád, že nedovolím, aby mne někdo odradil od mého snu. Za to nikdo a nic nestojí (pokud to nejsou vážné důvody).
18. Pokud nejste zarytý sportovec – samotář, přihláste se dopředu na nějaký ten závod, ať máte důvod a motivaci stále se zlepšovat a neflákat to.
19. Mít někoho, s kým můžete svá nadšení ze sportu, či úbytku kilogramů sdílet. Ideálně mít i někoho, kdo v tom „jede“ s vámi. Pár takových mám. Našla jsem si dokonce partu lidiček, se stejnou vášní pro běh, jakou mám já. Báječné ženy v běhu. Není na motivaci nic lepšího.
20. Vzájemná podpora. Takovou, jakou jsem měla a mám ve skupině Cvičíme s nadšením podle JM nebo právě Báječné ženy v běhu.
