První cesta po příjezdu do sportovního areálu SK Salix Grymov vedla samozřejmě k Bečvě. A hned se také potvrdily naše obavy. Vody teklo korytem až příliš moc. Po lijácích z posledních dnů dával tušit poměrně prudký proud tmavě zakalené a navíc dost vysoké hladiny vody v řece, že letos se asi přebíhat brod nebude. Také mi to vzápětí ředitel závodu Petr Kučera potvrdil: „nebudeme nic riskovat. Proud je příliš prudký, mohly by být problémy.“ Tím pádem se trať prodloužila až k mostu, po kterém se nabíhalo do terénu a garminy běžců pak naměřily něco přes 10 km.

Jak tedy probíhal závod

Po startu dopředu vyrazil Lukáš Koudelka /AK Drnovice/ a za ním se pak vydal, aby ho neztratil, Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 37:53/. No, a prostě se stalo to, co se asi muselo stát. Oba dva netrefili odbočku od Bečvy do lesa a běželi po břehu dál. Až borci za nimi je odvolali zpět. To už si přidali asi 400 metrů a bylo rozhodnuto. Ondřej Horák sice postupně zkušeně čelo závodu dotáhl a poměrně v pohodě zvítězil.

Zato Lukáš Koudelka, který navíc ještě upadl, když uklouzl po mokrém spadlém stromu, už to nezvládl a doběhl až na pátém místě. Tím pádem se otevřelo druhé místo pro šestnáctiletého Vojtěcha Podjukla /SK Hranice – 38:16/, který uhájil druhé místo před výborně běžícím veteránem nad 40 let Markem Štěpánem /Sokol Týn nad Bečvou – 38:36/.

Jasná favoritka závodu žen Marie Delingerová /AK Kroměříž – 42:46/ pak nenechala nikoho na pochybách o tom, jakou má letos formu a utekla svým soupeřkám o víc jak pět minut. Ovšem za ní se děly věci. Skupinku tří vytrvalkyň z AK Drnovice táhla po celou trať nejmladší z nich, juniorka Karolína Zádrapová /47:30/. Jenže nesmírně dravým, dlouhým a drtivým závěrečným finišem si pro druhé místo nakonec doběhla Zuzana Svobodová /47:17/ a čtvrté místo pak zbylo na nejstarší z nich Marii Hynštovou /47:33/.

Další změna v Grymově

Po loňském prvním pokusu, kdy pořadatelé na podzimní závod připravili zcela novou trasu závodu po okolních lukách a lesích podél řeky vyšperkovanou před cílem přeběhem přes Bečvu v místě brodu, kterému se zde říká Sahara, se opět měly změnit trať i termín. Běželo se tedy teď v polovině srpna a přeběhy přes Bečvu měly být dva. Jeden brzy po startu a druhý pak při návratu do cíle. Jenže příroda si postavila hlavu a tak se voda letos nekonala.
Grymovská Sahara je také součástí 34. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, zároveň třetím závodem 4. ročníku Grymovského poháru a uspořádali ji společně SK Salix Grymov a Obecní úřad Grymov.

Co se dělo na trati

„Tak jsem si něco přidal,“ usmíval se pořád dobře naladěný Ondřej Horák, „někde jsme zabloudili, ale já stejně běžel spíš tréninkově, proto mě to nijak nerozhodilo a kluky jsem si dotáhl a pak šel zase dál sám až do cíle.“

„Já běhám normálně desítky,“ skoro dotčeně se ozval Vojtěch Podjukl, když jsem se ho zeptal, zda to na něj nebylo moc dlouhé. „Na dráze se zaměřuji na 3000 metrů, ale s takovou délkou závodu nemám vůbec problém.“

„Běžel jsem si svoje tempo, jak jsem zvyklý,“ skromně se přiznal ke svému výbornému výkonu Marek Štěpán, který se objevil po dlouhé době i na stupních vítězů.

„Šla jsem to jen tréninkově,“ řekla ke svému vítězství Marie Delingerová. „Stejně jsem neměla s kým závodit, protože jsem byla skoro pořád na trati sama.“

„Já finišovat umím,“ přiznala se ke své úžasné schopnosti Zuzana Svobodová. „Jen nevím, jak by to vypadalo, kdybychom běželi rychleji. Na to bych zatím asi ještě neměla.“

„Mohla jsem jít ze začátku rychleji, ale nikdy jsem tak dlouhý závod neběžela, tak jsem si raději dávala pozor,“ hodnotila svoje pocity Karolína Zádrapová. „Ale stejně se ta délka pak projevila. Po osmém kilometru mě začalo píchat v boku a už to nešlo rozběhnout.“

Přeběh přes řeku se dnes tedy nekonal a jak jsem zaslechl, některým běžcům to docela chybělo. Tak snad to počasí dovolí příští rok. Je to rozhodně zajímavé zpestření trati, tak proč tam brod nezařadit, když je to možné.

Výsledky