pár slov z mého víkendového zážitku

Tento závod se jako již tradičně odehrával v Dolní Lomné a místním areálu Matice Slezské. Obsazen byl bezmála 500 borci a borkyněmi z celý republiky, takže se dalo očekávat, že to bude opět kvalitní podnik. Na start závodu dojíždím s předstihem a s kámošema se jdem vklidu odprezentovat a poté nachystat do závodního. Čas se neúprosně chýlil kupředu až k 9:30 a my vyrážíme vstříc potu a dřině do lesů. Zpočátku sice běžím s vedoucí skupinkou, nicméně s tím jak se kopec stává strmějším, přecházím na své tempo a zklidňuju situaci, vědom si toho, že je přede mnou ještě celých 40 km. Hodně lidí mě sice předbíhá, ale to mi vůbec nevadí. Postupně jak se svah vyrovná, dám se znovu do běhu a poberu zpět pár míst směrem dopředu. Zdejší trať jsem z části znal z Peruna, ale tak půlka byla pro mě nová. Postupem času mi bylo jasné, že hodně borců celá stoupání poběží, takže mě nezbývalo, než v sebězích trhat kořeny a nahnat si minuty takto. Jelikož do kopce jsem ve strmějších pasážích striktně chodil. Taktika ale vycházela a dařilo se mi postupem času pomalu prodírat dopředu. Občerstvovačky jsem řešil velice rychle, když jsem si dal kelímek či dva vody a valil hned dále. Za celý závod mi pak stačil 1 banán, který jsem měl s sebou a 6 tbl hroznového cukru. Nějáká větší krize nepřicházela, pouze místy při magnetických pasážích, kdy člověk musel vydržet klusat a cupitat po rovině, mě to nebavilo. Těšil jsem se až se to zase spustí pořádně dolů a já budu moct tělo nechat letět. Nicméně abych se dostal k mé krizi, tak ta přišla na svinstvu jménem Kozubová. Když jsem spatřil tamější loučku, která měla asi kilometr a půl dle mého a v celkem solidním sklonu, málem se mi chtělo začít brečet. Místo toho jsem si zanadával a hleděl si toho, abych držel tempo. Dostali jsme se přes louku k poslednímu občerstvení a poté nás čekal ještě finální výběh na samotný vrchol Kozubové. Ten byl velmi prudký, ale dařilo se mi ho vyrubat hezky a postupně jsem se dával zase doběhu. Vrcholovou pasáž jsme spolu s ještě asi 4 dalšími ve skupině překonali v lehkém pokluse a poté se už začlo klesat do cíle v Dolní Lomné. Věděl jsem, že už není na co čekat, proto jsem se odpoutal a začal rubat co to šlo. Postupně se mi dařilo urvat si ještě pár míst a poslední 3 km běžím až do cíle sám, ovšem nepolevuju a rvu co to dá až do cílové brány. Konečný čas 3:51:49 a má očekávání ohledně času kolem 4:30 jsou ta tam. Byla to skutečná rychlovka, ale stála mě dost sil, kromě jiného i namožení operovaného vazu, z čehož opravdu radost nemám a trochu mi to kazí celkové pocity z toho jinak krásného zážitku.