Jak vítěz mezi muži Jarda Martínek /Trisk Olomouc – 44:33/, tak první žena v cíli Marie Hynštová /AHA Vyškov – 26:21/, patří již do kategorie veteránů a přesto v sobotním žhavém dopoledni na bohunických pláních nedali mladším kolegům šanci neboť přesvědčivě a s dostatečným náskokem zvítězili.
Až za nimi se řadili mladší borci a borkyně, i když druhý muž celkového pořadí, Petr Kučera /SK SALIX Grymov – 45:03/, také patří letos již do nejmladší kategorie veteránů, ovšem jen tam, kde se vedou muži nad 35 let. Třetí potom doběhl Roman Kovář z Fortex Moravský Beroun – 45:06.
Zato v ženách už za mnohem starší veteránkou Marií Hynštovou doběhly její mladé tréninkové kolegyně Lenka Planičková /AK Olomouc – 27:09/ a třetí, o téměř 40 let mladší, Pavlína Poláčková z AHA Vyškov – 28:07.
A CO NA BĚŽCE ČEKALO NA TRATI ZA NÁSTRAHY ?
Další závod zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje připravili TJ Agro Bohuňovice a AS Olomouc v obci Bohuňovice, která leží na širokých rovinách za Olomoucí směrem na Šternberk.
Pořadatelé již 25. ročníku Běžeckého mítinku ho přichystali na tradičně po asfaltové silnici a polních cestách v okolí.
Muže čekaly dva okruhy v délce 6750 metrů, tedy celkem 13,5 km, ženy měly před sebou jen okruh jeden. Převýšení na trati veškeré žádné a dá se tam běžet rychle. Jenže je vždy otázkou, jak vypadají polní cesty po sklizni obilí a samozřejmě co tam zrovna provede počasí.
Po lijácích jsme se na trati už i brodili blátem a ve velkém vedru a suchu se pak v otevřené krajině zalykali prachem. A co dokáže vítr na takovéto planině, to si všichni jistě dokážete představit sami.
Přesto má závod své kouzlo a neodmyslitelně patří již po mnoho let na začátku září do seriálu olomouckých běhů.
Ovšem letos bylo počasí celkem milostivé a slunce začalo připalovat, až již byli všichni borci v cíli a o větru se dnes nedalo mluvit, takže podmínky pro závodění byly vcelku přijatelné.
TAK TO VIDĚLI I NEJLEPŠÍ V CÍLI
„Po silnicích jsem natáhl krok a na polních cestách pak zase zvolnil,“ probíral své pocity po závodě ve skupince nejlepších Jarda Martínek. „Byl to trochu zvláštní závod, dalo se opravdu dobře běžet, navíc mě nic nenutilo zabrat, tak jsem si to jen tak v poklidu užíval. Mohlo by to tak být pokaždé. Vůbec bych se nezlobil,“ dodal na závěr.
Zato Petr Kučera spokojený se svým výkonem moc nebyl: „Do desítky to bylo jakž takž dobré, ale pak jsem ztrácel a málem neuhájil ani druhé místo. Projevuje se to, že bylo v poslední době málo času na trénink, ale to už musí přestat. Musím se pořádně připravit na veteránské mistrovství republiky v půlmaratónu a to je už opravdu nejvyšší čas.“
„Já si běžel své tempo od začátku až do konce a pomalu stahoval náskok obou kluků přede mnou,“ říkal skromně Roman Kovář. „A nakonec mi chybělo pár vteřin, ale jsem spokojený, protože se zase konečně po problémech, co jsem měl v poslední době, začínám rozběhávat.“
Marie Hynštová se zase usmívala jako sluníčko : „ Běžela jsem si svoje a vůbec nijak to nehnala. Ani jsem nemusela. Byl to takový svižný tempový běh a dnes to bohužel na ty mladší holky stačilo.“
„Celé léto jsem promarodila,“ trošku smutně tvrdila Lenka Planičková, „ale snad to už bude dobré a dostanu se opět do nějaké slušnější formy. Aspoň do takové, co jsem měla v červnu, kdy jsem si běhala jeden osobní rekord na dráze za druhým.“
Zato věkem ještě starší žákyně Pavlína Poláčková toho měla dost: „Ze začátku to bylo dobré. Držela jsem se za paní Hynštovou, ale v polovině závodu jsem začala cítit, že je to přece jen moc dlouhé a pak se mi to do cíle už jenom strašně vleklo. Na takové závodu budu muset přece jen trochu víc naběhat.“
BYLO TO KONEČNĚ DOBRÉ
Já když jsem viděl na startu borce ve své věkové kategorii, jako byli Jarda Ženčák, celkově nakonec čtvrtý, Vašek Filip a Laďa Špacír, tak jsem říkal, že to bude jen boj o čtvrté místo.
Zkusil jsem se zaháknout za Laďu Špacíra a kupodivu se mi to nějakým zázrakem rozběhlo, což naprosto nechápu po tom, jak jsem se cítil v rozcvičení a nakonec jsem si odtáhl sám skoro celé druhé kolo a celkem bez svého tradičního totálního vyčerpání zvládl mezi padesátníky vybojovat třetí místo. To už se mi dlouho nepodařilo.
Závod v Bohuňovicích se opravdu vydařil. Karel Pikal, ředitel a organizátor Středomoravského běžeckého poháru, na závěr řekl : „Pro některé z nás starší bylo jedno kolo málo, tak jsme si potom přidali i to druhé, aby se nám nezkrátili žíly.“
Stejně tak i já si myslím, že bylo dobře se pořádně po prázdninách proběhnout a ukázat všem, že jsme se, hlavně my veteráni, v létě jen neváleli u vody, ale i poctivě v potu tváře makali, až se z nás kouřilo. A hin sa ukáže :-)
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.