Ačkoliv jsem chtěl články v mém blogu seřadit chronologicky tak, jak jsem prožíval svůj první běžecký rok, tak teď přeskočím do současnosti. A to sice ke včerejšímu Půlmaratonu-mému prvnímu.
Půlmaraton Moravským krasem se často pojí s přívlastky jako nejkrásnější,nejlepší,super,skvělý a tak dále a tak dále. Musím říci, že zaslouženě. Organizace opravdu vynikající od informací,které závodu předcházely až po prezentaci závodníku,občerstvení,značení trati,občerstvovací stanice,výsledky no prostě vše. Myslím,že nejen „hobíci“ , ale i závodníci,kteří nějáký ten pátek běhají ocenili skvělé zázemí,které město Blansko všem zůčastněným přichystalo.
No a teď něco málo z mých pocitů. Jak jsem už psal,včerejší Půlmaraton byl mým prvním. Než jsem se nadál zaslechl jsem startovní výstřel a masa závodníků se rozběhla. Tak a je to tu pomyslel jsem si,když jsem překročil startovní čáru. Dva okruhy městem dlouhé přibližně 3km a potom směr Moravský kras. Ve městě se drželo nepříjemné teplo,ale fanoušci stojící podél trati byli skvělý a fandili nejen svým známým,ale všem kteří probíhali,takže se to dalo vydržet.
První občerstvovačka po 5ti kilometrech přišla vhod nejednomu závodníkovi a sprchy,které zde byly si taky našli své místo. Následovalo přibližně 7km k obrátce,která byla umístěna před vchodem do Punkevních jeskyní. I přes mírné a především táhlé stoupání ke zmíněné obrátce se mi běželo skvěle,až se mi nechtělo věřit, že běžím Půlmaraton a vůbec vzdálenost 21km poprvé.Vzduch i pociťovaná teplota se mezi stromy v Moravském krasu také velmi zlepšila.
Na 15-tém kilometru byla umístěna další,již 3.občerstvovací stanice a já nemohl uvěřit, že trať utíká tak rychle. Doušek vody a houbička na ochlazení mi doslova „bodli“. Začal jsem zrychlovat a řekl jsem si že těch posledních 6km urvu rychleji. Vše se mi dařilo a i přes lehce ztuhlé nohy a bolest kotníků jsem běžel v poměrně slušném tempu (na moji osobu :D).
Poslední dva kilometry a poslední občerstvovací stanice,kterou jsem jen proběhl,protože jsem se nechtěl zdržovat pitím-cíl byl už velmi blízko. Poslední dva kopečky dlouhé asi 20metrů mi přišli asi tak, jako bych šlapal na Sněžku. Hlavně nějak běž a nezastavuj se, říkal jsem si.
A najednou to tu bylo, cílová čára,město a lidé, kteří tleskali všem běžcům,co dobíhali,ať už rychle či pomalu. Naplnila mě euforie-první Půlmaraton zdolán! Původní přání zaběhnout ho pod 2hodiny jsem kupodivu předčil a to dokonce o 10minut. Můj výsledný čas byl něco málo pod 1hod 50min a když vezmu v potaz problémy při tréninku, tak jsem spokojený.(Pro spoustu běžců nic moc,pro mě opravdové vítězství :D )
Sundání čipu a hurá pro vodu a občerstvení! Koláčky,banány,jablka a další dobroty byly připravené a já měl radost, že je vše ve zdraví za mnou.