V 16. ročníku Půlmaratonu Moravským krasem za zdrcujícího vedra zvítězil Mulugeta Serbessa /Ortopedie Týn nad Vltavou/ v čase 1:12:55. Druhý doběhl Dan Orálek /Moravská Slávia Brno – 1:13:11/ a třetí domácí borec, závodící za VSK Univerzitu Brno, Jan Kohut /1:13:57/.
Mezi ženami svoji roli jednoznačné favoritky potvrdila Petra Kamínková z AK Olomouc, ale protrpěla si své, což potvrzuje i dosažený čas, neboť půlmaraton zvládla za 1:29:07.
Druhou ženou, která se dostala do cíle byla Lucie Kolková /Triexpert Brno – 1:29:58/, která v závěru mocně Petru dotahovala. Třetí pak skončila Ivana Martincová z Moravské Slávie Brno – 1:31:39/.
POŘADATELÉ SE VYTÁHLI
Na zaplněném blanenském náměstí se celé odpoledne něco dělo. Nejdříve startoval kondiční Běh pro zdraví dlouhý 1600m, potom Běh městem na 3,2 km a do toho se na pódiu konal bohatý kulturní program, který završil koncert Kamila Střihavky.
Vrcholem nedělního odpoledne byl závod v půlmaratonu a bohužel také vedro. Žhnoucí slunce již od startovního výstřelu dávalo tušit, že to dnes nebude vůbec jednoduché. A bylo to horší, než všichni čekali.
Již po dvou okruzích městem toho měla řada borců dost a to je teprve čekala hlavní část trati směrem k Macoše v Moravském krasu. U velké většiny z nich se závod stal bojem o přežití a sanitky měly pohotovost. Na dosažených časech přestalo záležet již po prvních kilometrech a hlavní bylo dostat se nějak do cíle a to v únosném stavu.
Jen elitní běžci bojovali o umístění. Mezi muži se první tři vytrvalci odtrhli od celého závodního pole záhy po startu a za udávání tempa Danielem Orálkem, kterého občas, dokud ještě mohl, vystřídal Jan Kohut.
VEDRO, VEDRO, VEDRO
„Nemohl jít dopředu,“ odvětil na mou otázku, týkající se vzájemné spolupráce Mulugeta. „Nevěděl jsem, jestli bych na to vůbec stačil, protože jsem včera běžel hodinovku a navíc bylo strašné vedro, které mi hodně vadí. Taky jsem to nechal na ostatních a počkal si až na konec.“
Dan Orálek to viděl poněkud jinak: „Vystřídal mě občas jen Honza Kohut, ale to nestačilo. Musel jsem většinu trati odtáhnout sám, protože mi nic jiného nezbývalo. Mulugeta vůbec neměl zájem nám nějak pomoci, jen za námi visel. Bohužel jsem v závěru pak už nemohl stačit a také to pekelné teplo mi sebralo hodně sil. To se podepsalo i na dosaženém čase, věřím, že bych jinak běžel rychleji a možná by mi pak tempo na trati stačilo k tomu, abych vyhrál.“
„Pět kilometrů před cílem jsem už nezvládl udržet kontakt s vedoucí dvojicí a raději jsem zvolnil, abych se tím horkem nepřidusil a nedopadlo to pak hůř,“ řekl v cíli Jan Kohut. „Jsem rád, že to tak nakonec dopadlo, protože v neděli odpoledne a ještě za takového počasí se mi opravdu neběhá moc dobře.“
To potvrdila i Petra Kamínková: „Nepamatuji si, kdy jsem se tak trápila jako dnes. Na občerstvovačce jsem musela dokonce zastavit, abych se trochu srovnala. Pak jsem pomalu klusala do cíle. Vůbec to nešlo rozběhnout a vedro bylo zničující. Jsem zvyklá běhat brzy ráno za přijatelných povětrnostních podmínek, ale tohle to byl fakt mor.“
I Lucie Kolková to viděla podobně: „Sice jsem to zvládla, ale určitě se to teplo také podepsalo na mém výkonu.“
Ivana Martincová zase nevěřícně kroutila hlavou, když ze sebe svlékala propocené svršky: „Já jsem dnes běžela pomaleji, než v mezičase na Malém svrateckém maratonu a to nepotřebuje dalšího komentáře. Takové podmínky mi vůbec nesedí.“
A neseděly asi nikomu. Tento názor mezi běžci v cíli naprosto převládal, a proto výborně uspořádaná sportovní i kulturní akce měla poněkud rozpačitý závěr díky nevhodně zvolenému času startu v nedělním odpoledni, kdy horko gradovalo. Pro mnoho běžců i běžkyň se stal ze závodu opravdu boj o přežití. A to doslova!
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.