Teplota hodně pod nulou a na silnicích čerstvá vrstvička sněhu. Tak vypadalo sobotní ráno a cestou do Petrovic na poslední závod Okresní blanenské ligy, Hraběnčino běhání, se stupně jen dál snižovaly, až zůstaly na mínus devíti. Pěkný teplotní šok. Ale překvapivě vůbec nebyla zima. Ostré sluníčko, které zářilo z oblohy a odráželo se v neskutečných barvách z běloskvoucího sněhu, vytvořilo nádherné horské klima, ve kterém byla radost se proběhnout. A také se v Petrovicích sešly davy příznivců běhání.
Na startu stálo téměř 140 dospělých, o dětech v jejich kategoriích ani nemluvím a těch rodinných příslušníků, co přijelo jen tak povzbuzovat. No, prostě nádhera. A že se bylo na co dívat, to mi věřte.
V mužích stála na startu česká elita
Stejným šokem jako nádherné počasí byl i pohled do startovní listiny. Neuvěřitelné, co se sešlo za konkurenci na Hraběnčině běhání. Jen tak namátkou. Milan Kocourek, Jiří Homoláč, Robert Míč, Jan Kohut, Dan Orálek a další elitní vytrvalci i v jiných věkových kategoriích. Radost pohledět. V závodě to pak vypadalo jednoznačně podle momentální výkonnosti nejlepších běžců.
Milan Kocourek / Adidas Running team – 16:52/, který se nedávno vrátil z ME v krosu, si společně s Jiřím Homoláčem /Adidas Running team – 16:56/ dali svižný výklus s družným rozhovorem, ve kterém pak Milan v závěru usekl slova v poslední větě, trochu zrychlil a bezpečně si doklusal pro vítězství. S velkým odstupem za nimi pak doběhl na třetím místě Robert Míč /VSK Univerzita Brno – 17:43/ a čtvrtý skončil Dan Orálek /Moravská Slávia Brno – 17:54 /.
Honza Kohut nakonec dělal jen doprovod svému svěřenci na trati, aby ho posunul výš v celkovém hodnocení OBL.
Radost pohledět. Ale snažili se naprosto všichni. Včetně italské posily AK Drnovice Lino Fioriho. Prostě si to v parádním počasí všichni užili až do morku kostí.
Ženy se nijak nešetřily
Většina závodnic měla v nohách v předchozím dni nějaký ten Štěpánský běh, ale nebylo to vůbec poznat. Od startu to byl pořádný průvan.
Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 21:17/ potvrdila svou skvělou současnou formu z posledních doby a od startu udávala pekelné tempo, kterému žádná jiná běžkyně prostě nestačila. Lehkonohá juniorka si se soupeřkami v zasněženém terénu doslova pohrála.
Druhé místo vybojovala Tereza Jagošová /Moravský Slávia Brno – 21:43/, která se snažila alespoň na rovinách Karolínu dotáhnout, ovšem marně. Na třetím místě si závod odklusala štíhlá brněnská běžkyně a bývalá bikerka Magda Krejčová /21:58/ a čtvrtá nakonec skončila Lenka Jančaříková/AAC Brno – 22:10/.
A i u žen se objevila jedna zajímavost. Iveta Hynštová z AK Drnovice si užila zcela určitě největší teplotní rozdíl. Vrátila se ze služební cesty na Bali, kde klusala po pláži v teplotách přes 30 stupňů a tady bylo pak skoro deset pod nulou. 40 stupňů rozdílu, to je fakt silný šok.
Počasí je tu vždy v hlavní roli
19. ročník Hraběnčina běhání v Petrovicích opět uzavřel Okresní běžeckou ligu blanenských vytrvalců. Ze závodu se za léta jeho pořádání stala oblíbená a důstojná tečka za Vánočními svátky běžců ze širokého okolí.
Trasa v délce 5,2 kilometru se startem vedle penzionu U hraběnky, naskýtá běžcům v tomto období všechny možnosti, které si jen dokážete vymyslet. Vše je závislé na počasí, ale i tak trať není vůbec jednoduchá. Jsou zde prudké seběhy i výběhy po silnici, přechod do lesního terénu a samozřejmě také tradiční doběh do cíle z kopce dolů.
Běželo se zde v minulých letech i v metrových závějích, stejně jako po souvislé vrstvě ledu, v blátě, pekelném mrazu i mlze, ale též někdy ve slušných podmínkách. Ty byly opravdu jen výjimečně. Vesměs se tu v kopcích nad Blanskem nedaleko Sloupu v Moravském krasu dá spíš počítat s tím nejhorším, co může běžec v tomto období na startu závodu očekávat.
Letos ovšem byli běžci v šoku, protože tak nádherné zimní podmínky tu dlouho nebyly. Snad jen ta trocha nového prašanu možná trošinku pokazila běžecký terén, ale vše to zase vynahradila ta zimní paráda. Jak jsem již řekl: „Počasí je tu vždy v hlavní roli.“
Dva závody po sobě už jsou cítit
Většina vytrvalců měla v nohou páteční Štěpánský běh, tak bylo jasné, že závod někteří pojali vyloženě odpočinkově a přijeli si vychutnat parádní atmosféru této krásné sportovní akce.
Jen Milan Kocourek neměl z elitní špičky na startu předchozí závod za sebou, ale i on si přijel vychutnat prostředí a vánoční pohodu, jak mi potvrdil: „Už bylo nutné někam vyrazit a proběhnout se. Tak jsem se rozjel do Petrovic, protože jsem tu dřív závodil a vždycky se mi tady líbilo. Navíc jsme to s Jirkou pojali jako svižný trénink, což byl ideální,“ dodal pak s úsměvem.
Jiří Homoláč jen přitakal: „Běželi jsme svižně, stejně jako jsem odběhl v pátek závod v Syrovicích. Nevím, proč všichni zůstali tak daleko za námi. Ale je pravda, že ve dvou se takový závod jde moc dobře.“
„Ta zima byl tedy šok,“ kroutil hlavou po závodě Robert Míč. „Z mrazu mi slzely oči, navíc mi to klouzalo, takže z toho dnes žádný dobrý pocit nemám,“ pokývl ještě rozmrzele hlavou při odchodu.
To na rozdíl od Roberta Karolína Zádrapová zářila jako sluníčko na nebi nad Petrovicemi: „Konečně jsem taky vyhrála absolutně pořádný závod. Měla na takový terén ideální boty. Inov 8 – X Talon 212 vůbec neklouzaly a do kopce jsem běžela jako po hladkém asfaltu. Vůbec jsem nemusela jít naplno. Ani jsem si nekontrolovala, jak to za mnou vypadá, protože mi to fakt běželo ideálně a klidně bych si mohla zrychlit,“ pochvalovala si svůj první zimní závod v životě.
„Nechtěla jsem dnes jít naplno,“ řekla Tereza Jagošová, „Karolíně bych stejně nestačila, tak jsem si spíš kontrolovala druhé místo.“
„Včera jsem se dobře rozběhla v Syrovicích a dnes mi to šlapalo jedna báseň,“ přiznala se Magda Krejčová s úsměvem od ucha k uchu. Radost pohledět, jakou měla dobrou náladu.
Tu ovšem měli zcela určitě všichni, co se do Petrovic přijeli letos proběhnout, protože je čekala příjemná a uvolněná atmosféra dokonale pohodového povánočního závodu v nádherné zimní přírodě, který pořadatelé navíc zvládli na jedničku.
To je pak radost jezdit na takové závody.