V pondělním dopoledním vysílání olomouckého studia Českého rozhlasu v pořadu Dity Vojnarové došla řeč i na běhání. Pozvání do studia přijal zpěvák Moravského divadla Olomouc Radek Leszczynski. Co mu běh přináší a co ho láká, běhat osamoceně v hlubokých lesích? Pokud jste rozhlas neposlouchali, nevadí. Rozhovor si můžete přečíst zde.
Radku, kdy jste poprvé propadl běhání?
Zrovna nedávno jsem právě o tom přemýšlel, kdy jsem vlastně začal a došel jsem k tomu, že je to už asi dvacet sedm let.
Uau! Takže to nebyl žádný boom, který by se vás dotkl až teď?
Právě že ne. Já jsem s tím začal tak nějak postupně, kdy mně k tomu přivedl můj otec, který s běháním sám v té době začínal. Chodíval jsem s ním do lesa jako malý kluk a začal jsem to taky zkoušet. A potom, když jsme běhali na Základní škole ty neoblíbené patnáctistovky nebo Cooperův test, tam jsem navíc ještě objevil kouzlo závodění a soupeření se spolužáky. Takže asi tam byl prvopočátek mého běhání.
Dokážete popsat, co je to, co vás ještě pořád u běhání drží a proč jste s tím nikdy nesekl?
O tom přemýšlím v podstatě každý den a sám ani moc dobře nevím, proč vlastně takhle pravidelně vyrážím do lesa běhat. Ale vážně, hlavním důvodem je určitě zdraví, fyzická kondice i psychická pohoda a dobrý pocit po běhu.
Jak si ten běh dávkujete?
Snažím se o pravidelnost. Myslím, že běhám tak pětkrát týdně a z toho většinou tak dvakrát vyrážím na delší běh do lesů a zbytek podle volného času, většinou jen do těch patnácti kilometrů třeba kolem řeky Moravy nebo Bystřičky, jen tak na udržení a pro dobrý pocit.
Taky běháte s tím speciálním běžeckým opaskem s lahví na vodu?
Když vyrážím na dlouhý několikahodinový běh, tak si sebou beru buď něco do ruky, anebo dnes už jsou speciální běžecké batohy s vakem na vodu. Ten si beru až na opravdu dlouhý třeba tříhodinový běh, kdy především v lese není možnost se napít.
Myslím, že můžeme i zmínit, jaké je vaše povolání. Přišel jste k nám z vedlejší budovy a tedy hrajete – zpíváte v Moravském divadle v souboru opery a operety. Jak jde dohromady běh a zpěv?
V mém případě to jde dohromady celkem dobře. Cítím se daleko líp, hlavně co se týká fyzické kondice, psychické pohody apod. Tím běháním se kompenzuje, alespoň u mě, ten stres a nervozita, a cítím se na jevišti jistější. A co se týká zpěvu, tak i tam hraje velkou roli dobrá kondice, líp se mně dýchá a zvládám při zpěvu delší fráze apod. A v neposlední řadě je to i zdraví. Nebývám nemocný, nachlazení a kašel neznám a chřipku už vůbec ne. Takže v tom je moje výhoda, že v podstatě můžu vlastně zpívat a hrát kdykoliv.
Radku, jste spíš běžec – samotář nebo máte rád skupinové běhání?
Myslím si, že jsem asi spíš ten samotář. Úplně nejlíp se cítím, když běžím někde v hlubokých lesích úplně sám a rád se uzavřu do takové své ulity. Po několika hodinách běhu se pak člověk dostává jakoby do transu a nic ho neruší.
Kam se tady v Olomouci a okolí dá jít dobře zaběhat?
Pro mě jsou úplně nejlepším místem na běhání lesy za Svatým Kopečkem. Je to můj výchozí bod, kam dojedu a odsud vyrážím směrem na Pohořany, Jívovou, Domašov, Hrubou Vodu, Radíkov apod. Oběhnu si svůj dvaceti až třiceti kilometrový okruh. Tam je to opravdu jako na horách a člověk tam nepotká ani živáčka. Maximálně vidím srnky nebo muflony. Je to tam pro mě běžecký ráj.
Myslíte si, že se do běhání může pustit úplně každý, nebo je dobré raději zeptat se někoho zkušenějšího, příp. nějakého trenéra?
Říká se, že běhání je pro všechny a běhat může každý, ale já osobně si to moc nemyslím. Je potřeba vždy zohlednit plno věcí, jako je zdravotní stav a různé indispozice. Každý člověk má jinou váhu, nebo jen na běh prostě nemá předpoklady. Je potřeba to konzultovat s lékařem nebo s někým zkušenějším a určitě je dobré začít nejprve chůzí kombinovanou s klusáním. Když potom člověk zjistí, že mu to jde, může si začít přidávat.
Nakolik vás lákají závody a soutěže?
Závody mám určitě rád a je to druhá stránka mého běhání. Jsem soutěživý typ, rád se s ostatními porovnávám a ročně zvládnu odběhat asi dvacet závodů. I to je pro mě odreagování.
Olomouc je známá svým půlmaratonem a vím, že jste se taky účastnil. Baví vás to stále, nebo už vás třeba táhne jinam?
Já jsem se zúčastnil všech pěti ročníků, ale řekl jsem si, pětkrát a dost. Olomoucký půlmaraton je sice výborná věc a jde o perfektně organizovanou velkou akci s mezinárodní účastí, ale já už tíhnu k běhání v přírodě, v lese a v horách. Takže letos už tento závod nepoběžím. I když možná, pokud se mně podaří, domluvit se s hercem Petrem Kubesem a dalšími kolegy z divadla, tak bychom vytvořili štafetu. Pak bych se snad i letos zúčastnil.
Radku, odejdete od nás ze studia a nebo odběhnete?
Dnes pojedu na kole.
Děkuji, že jste si pro nás udělal čas. Na slyšenou.
Díky za pozvání a na slyšenou.
