Maratonec běhá pořád, aneb, co tě nezabije, to tě posílí! Přesně to se dá říct o bývalém fotbalistovi Mirkovi Kadlecovi (1962). Pochází ze Šumperka a svou fotbalovou kariéru začínal ve Slatinicích na Olomoucku. Dotáhl to do III. ligy ve Spartaku Hulín, a v jednatřiceti letech kariéru fotbalisty v rakouském Zistersdorfu ukončil. Pak ho očaroval běh. Desítku uměl pod 33:30 min. a mohl by se chlubit i maratonem za 2:40 hod. Jenže on teď sní o tom, že těch maratonů zvládne šest za 24 hodin!

Mirku, v lednu jsi byl nominován do Turína na dubnové MS v ultramaratonu na 24 hodin. Jakým svým výkonem ses o to zasloužil?

Bylo to výkonem 238,847 km z maďarského Sarvaru. Jsem si vědom, že tam jsou ještě velké rezervy. Byla tam jazyková bariéra na občerstvovačkách a nemohl jsem se domluvit s Maďary s němčinou. Hodně času jsem tak ztratil a navíc jsem běžel bez servismana.

Na jaký výkon se cítíš?

Budu spokojen s výkonem v rozmezí 240 – 255 km. Můj kolega Ralf Weiss, bývalý výborný německý ultra běžec, který mi částečně pomáhá s tréninkovým plánem, je přesvědčen, že jsem schopen běžet přes 260 km. Ale já jsem v těchto prognózách opatrný.

Jak před takovým prestižním podnikem ladíš formu?

Vyladit, to je umění. Většinou každý rapidně sníží kilometráž a vyklusává. Mám ale vyzkoušené, že tento systém mi vyloženě nesedí. Potřebuju být stále v „laufu“. Takže měsíc před MS si dávám 500 km, spánek 9 – 10 hod. denně. K tomu rehabilitace (sauna, masáže) jednou týdně v nedalekém německém Freilasingu.

Slyšel jsem, že běžně měsíčně zvládáš extrémní kilometráž, která snad přesahuje i tisíc km!?

Ano, máš pravdivé informace. K tomu bych rád dodal, že jsem vyloženě tréninkový typ běžce. Když doslova proběhám celý den, tak si to nesmírně užívám! Asi tak, jako když notorický alkoholik prosedí celý den ve své oblíbené hospůdce. Ultra běžci jsou často považováni za podivíny. Ale neprávem! Mnoho lidi nechápe hlavní smysl jejich snažení. Ale to, že někdo prosedí celý den a večer v zakouřené hospodě, je bohužel považované za standart a společenskou normu.

Přesto se zeptám. Jak je vůbec možné, že takové šílené dávky zvládáš? Co tě k tomu motivuje?

Šílené dávky? Lidské tělo vydrží nesmírně mnoho, ale je velmi křehké, a je třeba mu naslouchat a reagovat na varovné signály. Necítím-li se v pohodě, tak si dám volno třeba i tři dny. Nebudu ze sebe dělat hrdinu a plnit za každou cenu tréninkový plán. K těmto „šíleným dávkám“ mě ale motivuje právě to, že mé tělo je schopno zvládat zvýšenou fyzickou zátěž, aniž bych byl ochuzen o přirozenou radost z pohybu.

Málokdo si dokáže představit ujít třeba jen 50 km. Ty uběhneš 100, 200 km i víc. Na co při tak nekonečných trénincích a závodech myslíš?

Ponořím se do sebe, nebo-li běžecky medituju. Je potřeba vytěsnit negativa a soustředit se pouze na pozitivní myšlenky. Hlava musí být čistá. Myslím na koordinaci běhu, abych se v pravý čas napil a částečně nasytil, aniž by to zatížilo žaludek. V průběhu závodu soupeře absolutně nevnímám a soustředím se vyloženě jen na sebe.

Co se ti honí hlavou, když po desetihodinovém závodě nebo tréninku dorazíš domů? Dokážeš pak ještě normálně myslet a fungovat?

Podvědomě už myslím na další trénink následující den. Po sprše a strečinku už zase funguju jako "normální“ člověk. Pustím si relaxační hudbu a usínám…

Podle mě je ultra docela jednostranná zátěž. Kompenzuješ to nějak?

Pro mě je neuvěřitelné a nepochopitelné to, že i když stárnu, nemám žádné zdravotní problémy! Před pěti lety mě neustále něco pobolívalo a byl jsem unavený. A teď, jako by proutkem mávnul! Bez problému tu zátěž zvládám a kompenzovat to ničím nepotřebuju.

A jak při tréninku řešíš pití a jídlo? Míváš problémy s trávením jako třeba Dan Orálek?

Taky jsem míval problémy se žaludkem, ale od té doby co piju kefír i při tréninku a závodě, problémy pominuly. Díky Pánu Bohu za to! Běžím-li v tréninku 90 km, do ruksaku dám dva litry coly, litr kefíru, hroznový cukr a 100 g horké čokolády. Tohle mi bohatě stačí a žaludek funguje, jak má. Pro jistotu vždy vybíhám se 100 Eury v kapse pro případ, že by nastal nějaký problém. Třeba v zimě člověk nikdy neví, co ho může potkat.

Dá se tohle všechno vůbec zvládat při normálním pracovním vytížení? Kdy vlastně během dne trénuješ?

O víkendu je to bez problémů. Horší je to v týdnu, kdy pracuju od sedmé ranní až do 18. hod. Tak to kompenzuju tím, že běhám do práce 15 km tam i zpět. Zvládat se to dá, ale jen za předpokladu správné životosprávy a třeba i vzdání se určitých vymožeností. Například televizi jsem letos ještě nezapnul a nechybí mi to. Na kulturní akce nechodím a soustředím se jen na tři věci – práce, trénink a spánek.

Momentálně bydlíš a pracuješ v Salzburgu. Máš tam dobré podmínky na kvalitní trénink?

Podmínky k trénování mám ideální. Běhám po cyklostezkách, které sice teď přes zimu osiřely, ale jinak zde běhá poměrně hodně rekreačních běžců. V podstatě se dá říct, že mám oběhané vše v okruhu 90 km a můžu potvrdit, že příroda je tady opravdu krásná.

Jistě máš zkušeností na rozdávání. Myslíš si, že ultra může zkusit každý maratonec? Co bys doporučil nováčkům? Jak začít, na co si dát pozor?

Zkusit to může téměř každý a nikdy není pozdě. Zvláště u ultramaratonu, kde jsou běžci nejvýkonnější ve věku mezi 35 – 45 lety. Rozhodně nestačí mít jen naběhané kilometry, ale hlavně být psychicky vyrovnaný a odolný. Nezbytné je, být připraven na psychickou bolest jako je ztráta sebedůvěry, sebevědomí a v návaznosti přijde i psychický blok. Taky přijde bolest fyzicky únosná (žaludek, křeče apod.) a fyzicky maximální (achilovky, klouby…). Tady už je potřeba si vyhovět a v závodě nepokračovat. Člověk by měl umět, vážit si sám sebe.

Jsi člověk velkých cílů? Máš ještě nějaký sen, ke kterému se snažíš přibližovat?

Sny mám. Sním o tom, ze uběhnu šest maratonů za 24 hodin, což dělá 253 km. Letos na podzim bych taky rád zkusil běh na 48 hodin a příští rok šestidenní. Ale to už jsem se zasnil až příliš daleko.

Každému dává běh něco jiného? Co dává tobě?

Volnost a svobodu pohybu. Když jsem byl v osobním životě úplně na samém dně, tak právě díky pravidelnému běhání jsem se z toho dostal. Běh mi dává to, co mi fotbal nikdy nedal, tedy jistotu, že lepší vždy zvítězí. V atletice jsou pravidla jasná, ale ve fotbale vás klidně „zařízne“ i podplacený sudí. Zažil jsem to na vlastní kůži.

A zažil jsi někdy nějaký svůj opravdu hodně těžký závod?

Takový jsem neběžel a ani běžet nechci! Pod slovem nejtěžší si představuji něco, co mě nemotivuje a brzdí. Těšit se na něco, co je těžké a nejtěžší? Vždyť to přece nemá logiku. Od jisté doby přicházím na start ultra závodu s přesvědčením, že se těším, a chci si ho užít. I na trénink vybíhám s tím, že mě to naplní a uspokojí. Mnohokrát jsem slyšel od běžců, že jdou na ten či onen těžký maraton, ale tím se už předem odepsali. Psychika je mocná čarodějka.

Mirku, děkuji za rozhovor a 11. dubna ti budeme držet palce!

MIROSLAV KADLEC – profil:

narozen: 26.7.1962

klub: MK Seitl Ostrava

trenér a konzultant: Otto Seitl a Ralf Weiss

výška: 180 cm

váha: 69 kg

osobní rekordy:

• 10 km – 33:25 min.
• půlmaraton – 1:13:30 hod.
• maraton – 2:40:19 hod.
• 50 km – 3:31:05 hod.
• 100 km – 7:40:20 hod.
• 24 hod. – 238,847 km

Maximální trénink: 1 700 km za měsíc

Největší úspěch: 31. místo ve světovém žebříčku v běhu na 24 hod. (2014) a 1. místo v kategorii (2014)

Nejkrásnější závod: Winschoten 100 km – Holandsko (úžasná atmosféra i péče o všechny běžce)

Omluvte, prosím, nižší kvalitu fotografií z archívu Miroslava Kadlece