Neuvěřitelný problém vyvstal před běžci kolem střední Moravy. Týden před Rohálovskou desítkou nebyl nikde poblíž žádný závod na rozběhnutí. Až na poslední chvíli mi věrní kamarádi poslali propozice a běžecký závod Dračí smyčka v Dřevohosticích, který není v žádné termínovce.
A souhrou náhod zrovna tato vesnice také sousedí s Prusinovicemi. Ovšem to nikdo z nás nečekal, že se místo běžného terénu, po kterém by se dalo běžet, budou muset vytrvalci pustit místy takovým bahnem, že o běhu se nedalo vůbec mluvit. Spíš šlo o to, najít správné místo, kde šlápnout. Já jsem tam jen chodil po trati, přesto se mi podařilo tak dobře došlápnout, že jsem sebou řízl i s foťákem do bahna a byl jsem rád, že se mi podařilo alespoň očistit čočku tak, abych mohl fotit.
První tři muži v pořadí patří na Moravě mezi elitu
Je až překvapivé, že na tak málo známý závod se sešla velmi slušná konkurence. A také podle toho vypadal samotný výkon na trati.
Tomáš Steiner /AK Drnovice – 31:41/ nejdříve vyrazil dopředu sám, pak ale raději na blátě, které zrovna nemiluje, zpomalil a běželi spolu s Petrem Kučerou /Salix Grymov – 31:47/. Po obrátce opět Petrovi o kus utekl, jenže dva kilometry před cílem zapomněl zabočit a běžel kamsi do polí. Až na něj Petr zavolal, tak se vrátil, čímž ztratil přes 200 metrů, ale ještě to stihl a doběhl si pro vítězství. Za nimi se pak se stále stejným odstupem držel Josef Sedláček /AK Kroměříž – 32:22/, který se před jarním startem na maratónu také dostává do velmi slušné formy.
U žen ty nejlepší nepřijely
Konkurence mezi velmi slušným počtem žen, které se postavily na start, byla poněkud slabší, což ovšem vůbec nesnižuje perfektní výkon Kristiny Obručové, bývalé skvělé cyklistky /Kesbuk – 40:55/, které tak náročný terén zřejmě vůbec nevadil.
Daleko za ní potom doklusala Marie Hynštová /AK Drnovice – 43:20/ a třetí pak skončila Monika Peluhová z Přerova /43:41/.
Lesní běh – Dračí smyčka
Závod pořádají cyklisté z DR.A.CY. a hostinec Na špici v Dřevohosticích. Trať má délku 8,5 km a běží se po polních a lesních cestách do Bezuchova a zpět. Akce připravená jako zábava, se během let rozrostla v pořádný běžecký závod, na kterém jsou vidět i nejlepší běžci ze širokého okolí.
Bohužel, jak jsem již napsal v úvodu, trať se změnila v jedno souvislé bahniště, vhodné spíš pro stádo černé zvěře, než pro běžecký závod, za což ovšem pořadatelé samozřejmě nemohou. Počasí prostě pořád neporučíme.
Bahno, kam se podíváš
Tak nějak se dal vyjádřit názor všech vytrvalců, které pustili na start výstřely z pušek z dob napoleonských válek dva vojáci v dobových stejnokrojích a běžci se té rány tak lekli, že málem nevyběhli. Byla to taková šlupka, že i ptáci, co se již v hejnech vraceli ze zimovišť, se obrátili a mazali to jinudy.
Všichni vítězové si pak mohli také vystřelit, čehož ovšem využil jen Tomáš Steiner a málem ho zpětný náraz posadil do bláta.
„Tak do první linie bych se asi postavit nemohl,“ jen konstatoval se smíchem Tomáš, „asi bych pobořil ty řady za sebou.“
„Ale jinak jsem spokojený, jak se mi podařilo závod odběhnout, protože na tomhle terénu to prostě neumím,“ glosoval pak s úsměvem svůj výkon na trati.
„A že jsem tak lehce doběhl ztrátu ze zabloudění, to mě taky překvapilo. Ale uvidím, jak na tom jsem, až příští týden v Prusinovicích,“ dodal na závěr.
„Na tom se opravdu nedalo běžet,“ zhodnotil trať Petr Kučera, „šlo o to ve zdraví přežít.“
Stejně závod viděl i Pepa Sedláček: „Kam jsi šlápl, všude to bylo o hubu. Tak nemělo smysl se moc honit, ale zaměřil jsem se spíš na to, nic si neudělat.“
„Mně to bylo jedno, na čem se běží,“ usmívala se Kristina Obručová. „Já jdu závody vždycky naplno, tak abych cítila, že jsem do toho dalo všechno. Proto jsem nepřemýšlela, na čem běžím, ale spíš nad tím, abych šla, co to šlo nejrychleji.“
„Přijela jsem se po nemoci jen rozběhnout, ale o tom to tu dnes nebylo, „naznala Marie Hynštová. „Hlavně jsem hledala po celou cestu místo, kam pokaždé došlápnout, abych sebou na trati někde nesekla. Jsem ráda, že jsem doběhla ve zdraví.“
Tak nějak asi hodnotila závod i většina ostatních účastníků Dračí smyčky, což ovšem ale v závěru u skvělé polévky a občerstvení nikomu na dobré náladě neubralo.
Ba spíš se o to víc všichni pobavili, když probírali zážitky a krkolomných situací na trati, kterých bylo tentokrát opravdu požehnaně. A pořádně se nasmáli. O to jde při takových sportovních akcí především.