Nádherné skoro až letní počasí přivítalo vytrvalce v Salaši kousek od Zlína, kde se ve zdejších hlubokých lesích běžel další ze závodů zařazených do místního běžeckého seriálu. To byl zase šok pro naše těla po minulém týdnu, kdy nám v Mikulčicích cvakaly zuby zimou, až nám vypadávaly plomby. Ta příroda nám dává co pro to. Je fakt, že si to zasloužíme za to, jak se k ní chováme. Zanedlouho s námi udělá krátký proces.
Muži si běželi každý svůj závod
Nejlepší chlapi si nezávisle na sobě rozdali závod spíš s tratí a časem než mezi sebou. Takové měli rozestupy. Však to můžete posoudit podle výsledků. Bezpečně zvítězil Svatopluk Janečka ze Zlína /42:31/. Druhý proběhl cílem Andrej Višněvský /FTVS UK – 44:03/ a třetí místo vybojoval padesátník a bývalý fantastický maratónec, kéž by to za těch 2:15 jako on, teď u nás někdo běhal, Vlastimil Bukovjan /KES BUK Team – 45:10/.
Ženy muže napodobily
Také ženy si to rozdaly víc s tratí než mezi sebou. Asi si vzaly vzor ze svých mužských kolegů. Jen se rozdělily až někde na čtvrtém kilometru. Tam se totiž utrhla Jana Žaludková /BS Slopné – 51:14/ a až do cíle svůj náskok neustále zvyšovala. Za ní si klusala na druhém místě Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 52:54/, která trať odběhla jako tréninkový tempový běh a třetí pak došla hodně vyčerpaná Petra Jenyšová /AK Zlín – 55:49/. Ta zřejmě značně přehnala začátek a pak si závod pořádně protrpěla.
Salašský běh ve Zlíně již také něco pamatuje
Většina běžeckých závodů ve Zlíně se už pořádá roky. Také zdejší Salašský běh na kraji Zlína kousek od Malenovic se běžel letos již po dvaadvacáté. To už je též pěkných pár let, co pro běžce tento závod někdo pořádá. Současným pořadatelem jsou Běhy Zlín, Jde tedy o Jirku Prokopa a jeho partu kamarádů, kteří nesou zdejší běžecký seriál na svých bedrech. A že se jim to daří, je vidět nejen na počtech běžců, kteří na místních akcích startují, ale i na celkové účasti v běžecké soutěži vytrvalců pro letošní rok. Nezbývá mi nic jiného, než zopakovat, jak jim to zde všechno klape, což jsem už několikrát o závodech ve Zlíně napsal, protože je to svatosvatá pravda.
Hezká, ale poměrně náročná trať
Tak by se dalo asi shrnout hodnocení Salašského běhu od většiny vytrvalců. A také i to teplo už dělalo některým z nich trochu větší potíže, než čekali. „Já už běhám každý závod naplno,“ usmíval se spokojeně Svatopluk Janečka. „Nijak netaktizuji a běžím, co to dá. A měnit to nehodlám. Už prostě jiný nebudu,“ dodal na konec.
„Šel jsem to úplně na doraz,“ přiznal se mi Andrej Višněvský. „Nedíval jsem se ani za sebe a jen se snažil udržet tempo až do cíle, což se mi nakonec podařilo.“
„Začal mě tahat stehenní sval, tak jsem raději ve druhé půlce zvolnil, abych si něco neudělal,“ konstatoval Vlastík Bukovjan. „Už nejsem přece jen žádný mladík, tak se musím hlídat,“ smál se výborně naladěný při vyhlašování nejlepších běžců.
„Podle chlapů, se kterými normálně běhám, jsem dnes běžela pomalu,“ naznala Jana Žaludková. „Ale děti přinesly ze školky střevní chřipku, tak to u nás v týdnu proběhlo, proto se není ani co divit.“
„Jsem ráda, že nebylo nutné běžet naplno,“ řekla mi Karolína Zádrapová. „Měla jsem toho v týdnu hodně a ještě včera jsme museli za školu běžet akci Běhej srdcem, a tam jsem se taky nemohla zrovna moc flákat, takže jsem si dnes jen kvalitně odtrénovala.“
„Já to tak překopla,“ kroutila hlavou Petra Jenyšová. „Ze začátku se mi to nezdálo, ale pak to přišlo a byla jsem ráda, že běžím. Tak tohle dělat nesmím,“ odfoukla si za cílem, když jí pomáhal trenér na nohy.
Je až neuvěřitelné, jak závody ve Zlíně klapou jako švýcarské hodinky. Někteří z vytrvalců neměli ještě ani vyklusáno a už byli voláni na stupně vítězů. Tak si to představuji a pořadatelé za to mají velkou pochvalu. Kéž by to tak vypadalo všude.