Zima a studený vítr. Doslova a do písmene až na pár výjimek, tradiční to počasí pro Tučapskou desítku. A přesně tohle zase přivítalo po ránu v Tučapech závodníky všech věkových kategorií. To se pak špatně běží, když fouká vítr proti vám. Ten je na dlouhé rovince z Tučap do Nemojan hodně cítit. A letos se mi zdálo, že nějak víc než obvykle.
U mužů se sešla v Tučapech moravská elita
Již jména na startu dávala tušit, že o prvenství na Tučapské desítce strhne velký boj. Vedle sebe stáli bratři Lukáš a Martin Kučerové, Robert Míč a Pavel Hrdina. A to se na poslední chvíli nedostavil Tomáš Steiner, který se nestihl vrátit z nočních oslav.
Po prvním kole se drželi spolu právě bratři Kučerové a Robert Míč. Pavel Hrdina začal zaostávat a v podstatě z boje o stupně vítězů brzy odpadl. Při seběhu v Nemojanech k vlakovému nádraží Luleč, což je nesmírně specifické pro Nemojany, že na svém území mají vlakovou stanici nazvanou po sousední vsi, ale to psala historie a zajímavým písmem, se utrhl překvapivě Lukáš Kučera /VSK Univerzita Brno – 33:38/ a už si nedal vítězství vzít.
Za ním se držel Robert Míč /VSK Univerzita Brno – 33:57 / a do cíle se dostal s malým odstupem na druhém místě. Nejvíc na styl běhu, který praktikovala čelní skupina, doplatil mnohonásobný vítěz z Tučap Martin Kučera /VSK Univerzita Brno – 35:15/, který poslední trhák neudržel a zbylo na něj až třetí místo.
Pořadí žen v cíli se dalo nadiktovat předem
Je to tak. Stejně jako v Mikulčicích a jinde, kde se sejdou tyhle tři elitní běžkyně, dopadne závod podobně.
I v Tučapech šla ihned do čela Irena Pospíšilová / AK Drnovice – 40:35 /opět těsně následovaná Martinou Vévodovou /AK Perná – 40:53 /. Irena dokázala teprve až ve druhém kole svoji pronásledovatelku trochu setřást, ale tentokrát mezi nimi v cíli velký rozdíl nebyl.
Třetí pak již ovšem s velkým odstupem doběhla juniorka Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 42:23/. Ta proti silnému větru neměla šanci se k těm nejlepším ženám svým tradičně zrychleným závěrem vůbec přiblížit.
Tučapy jsou tradice, obětavost a pořadatelská osobnost
Již neuvěřitelných 31 let pořádá Vlastimil Brandýs ve spolupráci s TJ LRS Vyškov a obecními úřady Tučapy a Nemojany Tučapskou desítku, memoriál Františka Košťála. Tomu se říká obětavost jeho i rodiny, bez níž by tento rodinný podnik ani být nemohl.
Bez takových obětavců bychom byli ochuzeni o hezkou řádku pěkných závodů po celé republice.
Tučapy a Nemojany jsou proslulé svými dvěma okruhy přes obě sousední obce. Jeden měří 5,2 km, a rozhodně to není lehká trať, neboť přestože vede celá po silnici, pěkně se vleče. Navíc je okořeněna nepříjemným stoupáním v Nemojanech, se kterým mají co dělat v zimě autobusy i auta. Navíc jsou Nemojany totálně rozkopané kvůli stavbě kanalizace pro čističku, takže průběh vesnicí byl pro závodníky opravdu očistcem.
Zima a vítr byl nepříjemný soupeř
Bohužel opět vítr a ten vadil všem. Zima sice nebyla pak již tak hrozná, ale se studeným větrem se špatně bojovalo.
„Letos mám zatím sezónu výborně rozjetou,“ pochvaloval si Lukáš Kučera. „Vyjma Rohálovské desítky samá první místa. Ale dnes jsem musel v závěru hodně máknout, abych si udržel odstup od Roberta. Běžel výborně.“
„Celý závod byly samé trháky, kroutil hlavou Robert Míč. „Po rovině nikdo nechtěl běžet a do kopce se sprintovalo. To se pak dost těžko běží. Lukášovi jsem pak v závěru už nestačil.“
„Dnes mi to vůbec nesedlo,“ jen konstatoval nespokojeně Martin Kučera. „Ve druhém kole jsem byl zralý tak na odvoz autem. Mám vždycky na začátku sezóny pomalejší rozjezd, ale až takhle špatné jsem to tedy nečekal,“ dodal při společném výklusu po závodě.
„Začali jsme mnohem pomaleji než normálně,“ prozradila mi Irena Pospíšilová za cílem. „Ale držela jsem pořád stejné tempo, což pak pro Martinu asi už bylo ve druhém kole moc rychlé a tak jsem si v závěru mohla již jen svůj odstup kontrolovat. Ale rozhodně jsem nijak volně neběžela.“
„Snažila jsem se Ireny udržet,“ přiznala se Martina Vévodová. „Jenže jsem ve druhém kole trochu ztratila a pak se už blíž nedotáhla. Škoda. Mohlo to být v koncovce zajímavější.“
„Celou trať jsem běžela sama, musím totiž rozběhnout závod volněji,“ nespokojeně mi řekla Karolína Zádrapová. „Proti tomu větru to ale téměř nešlo. Nikdo z chlapů mi nepomohl, tak jsem se tentokrát Ireně a Martině vůbec nedokázala přiblížit.“
Ovšem i přes nepříjemné počasí měly Tučapy tu svoji klasickou rodinnou pohodu, kvůli které sem již řadu let jezdí hodně běžců a určitě přijedou také další roky, jak si přál v závěru závodu Vlastík Brandýs, pro kterého je Tučapská desítka jako jeho další dítě.
