- Hal Koerner
- Ultra a dál (Jak se připravit na běhy od 50 km po 100 mil)
- (Mladá fronta, Praha, 2015, přeložila Anna Kudrnová, 196 str.)
Americký ultramaratonec Hal Koerner sice patří ke světové běžecké špičce, není to však jméno, jež by vám okamžitě vytanulo na mysl, když se řekne ultratrail. Napadne vás možná tak Kilian Jornet, Scott Jurek nebo třeba Anton Krupicka, ale Hal? Pokud se o ultramaratonské distance zvlášť nezajímáte, těžko. Věřte mi, že to se ale brzy změní. A bude na to stačit 196 stran.
Hal Koerner se narodil v roce 1976 v Ashlandu ve státě Oregon. Má za sebou dvacetiletou běžeckou kariéru, během níž si připsal na své konto takové zářezy, jako vítězství na Leadville 100 dva roky po sobě a v roce 2012 si přivezl zlato z Hardrocku, který platí za jeden nejtěžších ultrailových maratonů na světě.
Je také jednou z ústřední čtveřice, na níž se zaměřil JB Benna ve svém dokumentu Unbrekable o Western States 100. Má vám tedy tenhle chlápek co radit? To si pište!
Snad až příliš útlou knihu rad a tipů sepsal Hal s Adamem W. Chasem, běžcem a sportovním novinářem a nutno říct, že svého ghostwritera si zvolil víc než dobře. O zdařilý český překlad se postarala Anna Kudrnová. Přebal knihy láká na předmluvu Scotta Jureka.
Vzhledem k tomu, že má tři stránky a je v zásadě o ničem, je to trochu zbytečné, nicméně snaha přitáhnout pozornost mnohem známějším jménem je pochopitelná. Žádné zásadní poselství ale od Scotta nepřijde. Poplácá Hala po ramenou, pochválí ho a hotovo.
Kniha se zaměřuje čistě na přípravu na ultratrailové závody a jejich průběh. Hal přidává k dobru své zkušenosti z různých tratí, nicméně nečekejte popisy jeho závodů. Byli byste zklamaní. Obvykle svými historkami pouze dokládá, proč je například podstatné mít ozkoušené vybavení nebo co se stane, když si pořádně nepohlídáte výživu.
Stejně tak nečekejte, že vás povede za ručičku od prvního běžeckého kroku nebo že vám bude mazat med kolem pusy, kterak ultra zvládne každý, kdo se zvedne z gauče. Kdepak. Naopak razí jinak – mnohdy by se mohlo zdát – nepopulární přístup, že když chcete běhat dlouhé trasy, musíte v první řadě běhat. A běhat. A pak ještě trochu víc běhat.
Jako minimum na maratonskou (!) trať uvádí 80 km týdně, na štreky od 50 km výš 80 – 150 km týdně. To není málo. Nicméně věřte, že když se budete jeho rad držet, pravděpodobnost, že v den D shoříte na 30. kilometru jako svíčka, se podstatně sníží.
Osm kapitol se soustředí na jednotlivá velká témata, jež se k přípravě na mnohdy i několikadenní akce vážou: od rad, jak vůbec s ultratrailem začít a jak koncipovat trénink přes výživu, vybavení, péči o sebe až po návody, jak se chovat v přírodě a během samotného závodu. Jako příjemný bonus působí tři vzorové tréninkové plány v závislosti na distanci (50 km, 80 – 100 km a 100 mil), jež vypadají na první pohled překvapivě zvládnutelně.
Na rozdíl od jiných píšících běžců, nepřináší Hal žádný zásadní objev, žádnou radu nebo tip, jak se snadno posunout dál, ať už tak, že zujete boty, přestanete jíst maso a mléčné výrobky nebo odjedete do Afriky. Otevřeně hlásí, že univerzální pravda neexistuje, každému vyhovuje něco jiného a je třeba zkoušet a hledat, než přijdete na to, jaká cesta je ta vaše. Sám přiznává, že běhával dlouho na „svatou trojici“ bagely, burrita a pivo (s. 62) a poslední jmenované pro něj představuje v omezené míře i ideální pozávodní ionťák.
Kniha je navíc prošpikovaná sympatickými, nenásilnými fóry, které byste od podobného žánru nečekali a které o to víc pobaví („Párkrát jsem proběhl deset metrů od pumy a viděl desítky medvědů, a dokonce i pár Texasanů; všichni ti tvorové se mě bez výjimky zjevně báli víc než já jich…“ s. 136).
Pokud jste čekali na knihu o běhání na dlouhé distance, která vás povzbudí, navnadí, přinese v kostce shrnuté užitečné rady a tipy a celé to zvládne svižně a zábavně, mám pro vás dobrou zprávu: právě jste ji našli.
