Na okraji Valašského Meziřící u zdejší chemičky se při druhém závodu Agrofert Run sešla slušná konkurence zahraničních i našich nejlepších moravských běžců. Zajímavé finanční prémie bez debat přitahují velmi dobré vytrvalce. Je potřeba to říct tak, jak to opravdu je.
Nemá smysl skrývat účast těchto borců za něco jiného. Kdyby se neběželo o peníze, cizinci by tam nebyli a většina našich dobrých vytrvalců také ne. Prémie zajímají ovšem jen elitu. Davy ostatních běžců spíš kvitovali perfektní organizaci celé velmi povedené sportovní akce, která byla zabezpečená se vším všudy a s mnoha dalšími doprovodnými atrakcemi.
A navíc na rozdíl od podobných velkých běžeckých akcí jen za velmi lidové startovné 100 Kč, které bylo navíc použité pro mateřské školky ve Valašském Meziříčí. A za to pořadatelům velmi hlasitě tleskám a uznale vyslovuji mimořádnou pochvalu. Kéž by takových organizátorů bylo víc. Jsem velmi rád, že o tom můžu napsat.
Ukrajinští běžci vévodili mužům
Již od startu nebylo pochyb, že oba ukrajinští běžci na startu si s našimi vytrvalci budou dělat, co chtějí. A také již od druhého kilometru všem utekli a pak si jen hlídali v pohodlném tempu své pozice.
Zvítězil Oleksander Matvijchuk /30:38/ před Volodimirem Jurchukem /30:57/, oba dva startovali v barvách JM Demolex Bardejov, a závod si jen tréninkově odběhli pro hlavní ceny. Třetí v pořadí doběhl první moravský vytrvalec Lukáš Kučera /VSK Univerzita Brno – 31:45/, čtvrtý pak Robert Míč ze stejného klubu /32:38/, pátý Roman Hurtík /BIKEMANIA Nový Jičín – 32:44/ a šestý skončil Martin Kučera /VSK Univerzita Brno – 33:11/.
Ženám vládla juniorka
Je to neuvěřitelné, ale je to opravdu tak. Nabité startovní pole žen doslova a do písmene rozcupovala věkem teprve juniorka Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 38:22/, která se již v polovině závodu usadila na čele a postupně svůj náskok neustále navyšovala. Dokonce v absolutním pořadí všech 507 startujících v hlavním závodě na 10km doběhla na 26. místě a to už je co říct. A to teprve loni začala běhat a závodit.
Druhá doběhla letos výborná Martina Vévodová /AK Perná – 39:28/ a třetí se cílem prohnala Jana Žaludková /Cyklogat Malenovice – 40:21/.
DEZA Agrofert Run 2015
Druhý závod ze čtyřčlenného seriálu Agrofert Run uspořádala společnost Agrofert a organizaci převzali osvědčení borci z běžeckého klubu Valachariun. Závod přímo navazuje na úspěšné první dva ročníky DEZA Valachiarun Desítka okolo komína.
Již jen trať zdejší desítky, kdy běžci obkroužili od vstupu do areálu fabriky okrajovou část města až do Lhotek nad Bečvou a odtud se pak podél železniční trati dostali zadní bránou do rozlehlých prostor zdejší chemičky, kterými proběhli a hlavní bránou se pak dostali až do cíle, je velmi zajímavou variantou.
A je nutné přiznat, že se jen tak do zdejšího areálu asi moc lidí nedostane. Možná i proto přitahoval závod velkou pozornost a na startu se objevil opět velký počet zájemců o účast v unikátním běžeckém projektu. A to už od nejmenších dětí, které měly své Klimatex dětské běhy, přes borce v kondičním rodinném běhu až po vytrvalce všech kategorií v hlavním závodě na 10 km nazvaném DEZA Mizuno Desítka okolo komína.
Vedro závod pořádně ovlivnilo
Přesně tohle jsem zaslechl téměř od všech běžců, protože ještě v pátek dopoledne byla zima a naráz taková velká změna. S tím se dost těžko naše těla vyrovnávají a do toho ještě fučel vítr, který roznášel vůni z chemičky do širokého okolí.
„Byl jsem dlouho zraněný a spíš jsem si přijel vyzkoušet, jak mi to půjde,“ řekl mi Oleksander Matvijchuk.
„Od druhého kilometru jsme už jen klusali až do cíle,“ dodal pak i jeho kolega Volodimir Jurchuk.
„Nejdřív jsem čekal, co se bude dít na trati, ale pak jsem po čtvrtém kilometru jenom trochu zrychlil a nikdo mi nestačil, tak už nebyl problém doběhnout za oběma ukrajinskými vytrvalci třetí,“ přiznal se mi Lukáš Kučera, který má letos výbornou formu.
„Hrozné vedro,“ jen konstatoval Robert Míč. „Nedalo se v tom pořádně dýchat a druhá polovina závodu už byla spíš trápením.“
„Na tréninku mi to lítá, brácha mi pomalu nestačí a přijde závod a neběží to. Nechápu proč,“ kroutil hlavou nespokojeně Martin Kučera.
Ovšem je nutno dodat, že těch se svým výkonem nespokojených běžců se našlo tentokrát ve Valmezu mnohem víc. Teplo dosažené časy hodně ovlivnilo.
„Držela jsem se kolem čtvrtého místa a pak šla dopředu. Žádná z žen se mnou neběžela, tak jsem už jen závodila s muži,“ pokrčila skromně rameny Karolína Zádrapová, když jsem jí gratuloval k nečekanému vítězství v tak velkém závodě.
„V tom vedru mi to prostě od poloviny závodu nešlo,“ otevřeně přiznala Martina Vévodová a Jana Žaludková dodala: „Poslední tři kilometry a pak hlavně závěr závodu tou chemičkou už bylo utrpení. Dnes mi to fakt nesedlo.“
Je pravda, že výkony na desítce opravdu nebyly moc brilantní, ale musíme přiznat, že vítr a teplo letos běžce opravdu pořádně potrápili. Ovšem závod a celý sportovní den sám o sobě se se vším všudy a organizátorům i pořadatelům mimořádně vydařil. O tom není sporu.