Jana Janouchová, vdaná, matka dvou dospělých synů.
Sportovní historie – z důvodu těžkého astmatu v dětství jí bylo doporučeno plavání (od 5ti do 15ti let), potom dlouho nic, posléze aerobic, horské kolo, brusle a ve 47 letech začala běhat. Začínala na 100 metrech…
Doposud 17× půlmaraton (osobák 1:53), 5× maraton (osobák 4:14) , 4× sprint triatlon.
Janu znám tři roky. Je to velký dříč a neustále posouvá hranice amatérského sportování. Zkouší nové a nové závody a letos z horského kola přesedlala na silniční, aby se poprala s CZECHMAN Triatlonem – 1,9 km plavání, 90 km kolo a 21.1 km běh.
Jani, vím, že jsi nikdy na žádný běžecký závod netrénovala podle tréninkových plánů, ale vždy jsi měla stanovený cíl a naslouchala svému tělu. Jak to bylo při přípravě na CZECHMAN Triatlon?
Ano to je pravda, v běhu jsem nikdy podle žádného plánu neběhala, ale tady jsem občas potřebovala poradit. Poradcem mi byl hlavně Leoš Roušavý, hradecký kvadriatlonista a kluci, co se triatlonu věnují.
Na triatlon jsem si myslela asi 3 roky, jako že by to bylo hezký absolvovat polovičního Ironmana, ale v tu dobu jsem vůbec neplavala, občas se projela na horském kole. Neměla jsem silničku, neopren, připadalo mi to složité, tak jsem to trochu vypustila z hlavy.
Pak jsem se dostala do spolku Báječných žen a jako srandu jsme se přihlásily na Pražský sprint triatlon, který jsi Hani také absolvovala. Dodnes obdivuji statečnost některých holek, že se nenechaly odradit plaváním. Tím chci říci, že jste mi vlastně pomohly a daly konečný impuls (úsměv).
Vloni na podzim jsem si řekla, dost holka, pořád o tom jen uvažuješ, zatím jsi zdravá, jdi do toho. A v listopadu jsem si vyplnila přihlášku a zaplatila s tím, že to nějak dopadne. Začala jsem trochu víc plavat a i když jako plavkyně styl umím, vydržet uplavat v kuse 2 km kraulem, byl ze začátku trochu problém.
Na jaře jsem potkala známého a říkám mu, že sháním kolo na triatlon. Náhodou jeho známý prodával silničku. Tak mám od března kolo a vzápětí jsem si od Jitky Šimákové kupovala neopren.
V tréninku jsem od ledna do června naběhala 750 km, na kole ujela 1700 km a uplavala 103 km.
Co bylo nejnáročnější v rámci přípravy?
Nejnáročnější bylo kolo. Naučit se jezdit na silničce, překonat panický strach ze silnice v provozu aut, tělo nebylo na jiný druh zátěže zvyklé, takže bolelo a řekla bych, že bolí pořád.
Vidím, že máš dokonalé tělo. Jaká je Tvoje strava v době přípravy na závod?
Díky za pochvalu. Žádnou speciální stravu nemám. Několik let jsem vegetariánkou a z 99% i vegankou.
Nyní k samotnému závodu… Překvapilo tě zde něco, s čím jsi nepočítala?
V závodě co mě překvapilo? Že ač jsem trénovaná běžkyně, tak běh hodně bolel.
Závod byl velmi náročný, ten den byly teploty nad 35 stupňů. Jak jsi to vedro zvládala?
Ze samotného závodu jsem byla nadšená, i když jsem na trati málem zkolabovala. Motala se mi hlava a na 11 km mi konečně došlo, že bych si také mohla začít lít na hlavu vodu, jako ostatní závodníci a tak se ta motolice zmírnila. Nic jsem nejedla, prostě nebyla chuť, což byla také chyba.
Já doteď vůbec nechápu, jak jsem těch 21 km v závěru uběhla. Musím pochválit dobrovolníky, všichni fungovali skvěle a hlavně vydrželi s dobrou náladou i na nás, ty pomalejší.
A nejhezčí okamžik ze závodu?
Nejhezčí okamžik – stát v cíli Czechmana.
Co bys poradila těm, kteří o tomto závodě uvažují a bude to také jejich poprvé?
Já nejsem ten správný adept na rady. Takže jen asi to, že když se chce, tak všechno jde.
Když jsme po závodě spolu v noci mluvily a ty jsi náš rozhovor zakončovala větou: Ale Hani, za rok… tak jsem očekávala, že řekneš, že za rok už ne. Ale ty jsi tu větu dokončila slovy, že za rok do toho zase půjdeš a chceš si vylepšit čas. Máš ještě v hledáčku nějaký další „větší závod“?
Za měsíc jedeme na dovolenou do Doksu na Máchovo jezero a čistě náhodou v době, kdy se tam jede DoksyRace, což je stejná distance jako Czechman (úsměv).
Jani, moc Ti děkuji za rozhovor a ještě jednou blahopřeji. Jsi úspěšná hobby sportovkyně, co zvládá rodinu, práci a pomáhá v kočičím útulku. Prostě jsi důkazem, že i po padesátce se dá žít naplno a ještě velmi dobře vypadat. Jen chtít a máknout!
