Po ránu v lázních Slatinice pod Velkým Kosířem už měl vzduch teplotu rovnající se nedýchatelnu a teplota vzrůstala stále dál. Ani trvalé rozprašování zdejší sirkovnice, vody z vrtů, moc k ochlazení nepomáhalo, jen děti a foxteriér vedoucího závodní kanceláře se v postřikovači vyřádili dosytnosti.
A do toho všeho se pak postavil ke startu opravdu na první ročník neuvěřitelný počet vytrvalců, kteří se současného vedra nezalekli a navíc všichni přispěli velkou částkou na podporu dětí na oddělení dětské kliniky olomoucké fakultní nemocnice.
Petra Kamínková hnala všechny muže
Po startu se nikomu z mužů moc dopředu nechtělo, což bylo v tom vedru pochopitelné. Navíc byla první část trati do kopce a ještě otevřená, tak všichni raději začali volně. To se ovšem moc nehodilo Petře Kamínkové /Adidas Boost Team – 30:46/, která potřebovala kvalitně odtrénovat, tak šla dopředu. A nakonec se před ni dostali v průběhu závodu již jen první tři muži.
Nejlépe zvládl trať Ondřej Horák /29:31/, který udržel i v závěru svůj náskok před neustále se lepšícím Bronislavem Khýrem /MK Prostějov – 29:31/ a třetím Pavlem Horákem /Fosa Prostějov – 30:06/.
Druhou ženou v cíli za Petrou Kamínkovou pak byla Marie Delingerová /33:48/, která uhájila tuto pozici před litovelskou běžkyní Lenkou Planičkovou /33:53/. Ta se na závodech objevila po velmi dlouhé době, protože si k nám jen odskočila z Kanady na dovolenou a na podzim zase odlétá za prací na Nový Zéland.
První ročník Memoriálu Šárky Krčkové
Slatinická sedmička vznikla jako mimořádná běžecká akce nesoucí podtitul Charitativní běh pro Šanci, protože veškerý výtěžek z akce bude prostřednictvím o.p.s. Šance darován již zmíněnému oddělení dětské kliniky olomoucké fakultní nemocnice.
Zároveň je závod věnován naší běžecké kamarádce Šárce Krčkové, která nás po těžké nemoci nedávno opustila.
Od rána se tedy v areálu lázní ve Slatinicích v parném dni připravovali ke startu děti na svých tratích a pak později vyrazili na okruh okolím lázní vytrvalci, které čekala vzdálenost 7 km.
Šílené vedro nikoho neodradilo
Uctít památku Šárky Krčkové přišlo opravdu hodně běžců a ani hrozivé vedro je nedokázalo odradit. Po závodě pak sice všichni rychle vyhledávali stín v lázeňském parku, ale vesměs závod většinou běželi s rozumem, tam se nic nikde naštěstí nepřihodilo.
„To je vedro,“ otřela si pot za cílem z čela Petra Kamínková a pak pokračovala: „Ze začátku se běželo po otevřené trati, to jsem se zahřála až moc a pak v lese už se ochladit nedalo. Navíc jsem chtěla běžet rychle, abych měla také kvalitní trénink, tak jsem si dnes dost mákla. Ale jsem zvyklá z tréninku v kopcích doma na Svatém Kopečku na takový terén, proto mi dnešní trať docela vyhovovala. Až na to teplo.“
„Trénovali jsme teď v Tatrách a normálně nám nikdo nechtěl věřit, když jsme přijeli domů tady do těch extrémů, že jsme si tam večer museli přitápět,“ usmíval se spokojený Ondra Horák. „Tohle vedro je pro nás obrovský šok.“
„Já jsem se v tom ani nemohla dobře rozběhnout. V Tatrách to bylo všechno jinak,“ doplnila ho Marie Delingerová. „Chtěla jsem do Slatinic přijet jen proto, že závod je memoriálem Šárky Krčkové, ale moc se mi naplno běžet nechtělo. Tak jsem to dnes spíš odklusala.“
„Nikde jsem dlouho nezávodila,“ řekla mi Lenka Planičková. „Pracovala jsem teď v Kanadě a dnes jsme se tu stavili jen kvůli vzpomínce na Šárku, jinak ani není čas běhat a závodit. Navíc zase odlétáme s bratrem pryč, tak se ani nikam už asi nedostaneme, ale překvapivě mi to dnes docela dobře běželo.“
Velkým překvapením posledních závodů je ovšem mezi muži vysoký čtyřicátník Bronislav Khýr, který poráží daleko mladší soupeře a tlačí se neustále víc a víc do popředí závodů, kde startuje.
A konečně mi přiznal, co za tím vším je: „Začal jsem běhání brát vážně. Jedu podle systematického tréninkového plánu a je vidět, že to nese výsledky. Až překvapivě rychle.“
„Do kopce mi to šlo, tam jsem se držel s Ondrou Horákem, ale dolů to moc neumím, navíc když Broňa natáhne ty své dvoumetrové nohy, tak není šance mu stačit,“ pousmál se neustále pohodově naladěný Pavel Dvořák.
Nakonec vše klaplo na jedničku. Počasí jsme přežili a organizace šlapala, jak měla. To mi potvrdila i ředitelka závodu Jarmila Šlahařová: „Měla jsem obavy, jak to všechno dopadne, protože přece jen je to nová akce a nic není zaběhané. Ale v Slatinicích je radost cokoliv pořádat. Jsou to ochotní lidé, přišli mi pomoct i děti ze školy a objevila se tu řada dalších pomocníků, kteří mi pomohli doladit všechny detaily. Bez nich a bez časomíry by to tak nikdy neklapalo, tak jim musím všem poděkovat.“
A k tomu se připojují i všichni běžci, protože ve Slatinicích i přes to vedro byli určitě mimořádně spokojení.
Jako všude, kde se povede dobrá sportovní akce. A ta se opravdu povedla.
