aneb jsem na sebe pyšná
V úterý to budou tři měsíce co jsem začala s během. Před třemi měsíci, jsem neuběhla půl kiláku v kuse, s během po dvou minutách jsem měla jazyk na vestě a myslela, že mě snad odvezou. Nejsem ten tip člověka, co dělá rád cokoliv pravidelně. Jak mám třebas i jen brát prášky, tak po dvou dnech už mám problém s dodržováním. Nicméně, ohledně běhání jsem si dala pravidlo…úplně jednoduché. „Každý druhý dren vyběhneš, ať se děje cokoliv!!! A nevrátíš se domů dřív jak za půl hodiny!!!“ To mě dohnalo k pravidelnému tréninku. Občas to byl problém si ten čas a možnost najít. Děti zaberou dost času a nejvíc to moje ctižádostivý půlroční mimino. Ze začátku mě všechno bolelo a plice vypovídali už po pár metrech. Dala jsem si proto na sebe bič, přihlásila jsem se na dvoje zavody na podzim, a to 19.září a 3.října. Trénuju, odpočívám, relaxuju co to jde, dvakrát do týdne posiluju. Nooo…vypadá to nadějně. Trochu se bojím, ale pět kiláků už uběhnu. Čas mám kolem 35ti minut. Jsem na sebe hrdá. Jen si tak řikám, po závodech…jaký to bude?,uziju si to?, uběhnu to?, jak zvládnu zimu?
Ale…běhám ráda, dává mi to sílu. A moje tělo…občas nohy a záda bolí jak čert, ale stojí to za to☺☺☺
