aneb jsem na sebe pyšná
V úterý to budou tři měsíce co jsem začala s během. Před třemi
měsíci, jsem neuběhla půl kiláku v kuse, s během po dvou minutách jsem
měla jazyk na vestě a myslela, že mě snad odvezou. Nejsem ten tip člověka,
co dělá rád cokoliv pravidelně. Jak mám třebas i jen brát prášky, tak
po dvou dnech už mám problém s dodržováním. Nicméně, ohledně běhání
jsem si dala pravidlo…úplně jednoduché. „Každý druhý dren vyběhneš,
ať se děje cokoliv!!! A nevrátíš se domů dřív jak za půl hodiny!!!“
To mě dohnalo k pravidelnému tréninku. Občas to byl problém si ten čas a
možnost najít. Děti zaberou dost času a nejvíc to moje ctižádostivý
půlroční mimino. Ze začátku mě všechno bolelo a plice vypovídali už po
pár metrech. Dala jsem si proto na sebe bič, přihlásila jsem se na dvoje
zavody na podzim, a to 19.září a 3.října. Trénuju, odpočívám, relaxuju
co to jde, dvakrát do týdne posiluju. Nooo…vypadá to nadějně. Trochu se
bojím, ale pět kiláků už uběhnu. Čas mám kolem 35ti minut. Jsem na sebe
hrdá. Jen si tak řikám, po závodech…jaký to bude?,uziju si to?, uběhnu
to?, jak zvládnu zimu?
Ale…běhám ráda, dává mi to sílu. A moje tělo…občas nohy a záda
bolí jak čert, ale stojí to za to☺☺☺