Lucinka je hodně nadaná
Jednou, asi před dvěma měsíci, přišla Lucinka a řiká: „Mami, ty
jdeš běhat? A můžu to jít zkusit s tebou?“. Našli jsme tedy dobré
boty a oblečení ve kterém by se jí dobře běhalo. A vyběhli jsme, ze
začátku indiáni vítězily ve stylu běhu. Jednou mě ale dostala, když jsme
vyšli z baráku a Lucinka na mě: „Tak mami běžíme!!“. Utekla mi a já
jí vůbec nestačila a když jsem jí požadala o zpomalení, ještě mě
sprdla, že jsme šli přece běhat a ne se ploužit jak šneci.
Zrádkyně!!!
Jednoho dne, ke konci roku, přišla ze školy v 1.třídě s tím, že musí
zhubnout. A nechávala veškeré jídlo ladem a protestovala byť půl rohlíku
sníst. Byl to boj, přemluvit ji k tomu, že jíst se musí. A že by takhle
akorát skončila v nemocnici. Dvakrát se i zhroutila. A tak nás
napadlo…běhání jí baví…co toho zneužít. Řekli jsme jí tedy, že
pokud jist nebude, nebude ani běhat. Ale pokud začne hezky papat,
přihlásíme jí na závody. Na závody v běhání, kdesi to užije a dostane
krásné dárky. A přijde jí fandit rodina a tak. Přes naše překvapení to
zabralo.
A tak a Lucinka krásně papá a honí mě na tréninky, po každém se mě
ptá kdy už zase půjdem běhat. Pokud jdeme spolu, chodíme do areálu, kde je
k běžeckým možnostem ještě dětské hřiště. Hřiště proto, že já
trénuji na 5000m a Lucinka a 600m a 1000m. Takže když doběhne, může se
zabavit.
Je moc super, že běžecký svět dává šanci i dětem. Je moc super, že
při dospěláckých závodech můžou závodit i děti. Za to bych chtěla
pořadatelům poděkovat.
Držíme Lucince palečky, aby se ji 19.9. na RWE KIDS CUPu a Mizuno Run Tour
na 1km 3.10. vedlo moc dobře a moc si to užila.