Na hranicích se Slovenskem, v Holíči, přivítalo běžce příjemné běžecké počasí, to kazil jen docela silný boční vítr, který vadil vytrvalcům hlavně cestou zpět po obrátce na otevřené a rovinaté trati, co vede ze zdejšího zámku po cestách směrem do polí a pak zpět. Největší problém však byla zavřená hlavní brána a tak všichni museli obcházet dokola celý areál, aby se dostali dovnitř. Tím pádem se též protáhla prezence závodníků, ale nakonec se odstartovalo na čas.

Lukáš Kučera stihnul všechno

Přesně tak by se dalo nazvat letošní vystoupení Lukáše Kučery /VSK Univerzita Brno – 28:50/v Holíči. Nejdříve počkal, jestli se mu po startovním výstřelu rozjela počítačová technika, se kterou zde zajišťoval časomíru. Pak v prvním kole okolo zámku zaskočil do dodávky Univerzity Brno, aby zkontroloval, zda vše funguje a potom se vydal na stíhací jízdu. Již po obrátce si pokecal s čelní skupinou běžců a pak přidal, aby opět mohl řídit časomíru. A to vše stihl opravdu s úsměvem a ve vyklusávacím tempu.

Druhý za ním doběhl Ondřej Rosa /VSK Univerzita Brno – 29:50/ a třetí pak Ladislav Suk /VSK Univerzita Brno – 30:06/.

Irena Pospíšilová si jen zatrénovala

Také Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 34:17/ ukázala svoji převahu nad startovním polem žen, protože si závod odklusala v tréninkovém tempu. Stejně lehce si pak pro druhé místo doběhla Silvie Divišová /AK Drnovice – 36:40/ třetí proběhla cílem Blažena Kocúriková /ŠK Jablonica – 37:28/.

XXIII. ročník Velkej ceny města Holíč

Toto letí. Opravdu již dvacátý třetí ročník velmi oblíbeného a známého běžeckého závodu v Holíči, slovenském městě, do kterého je to z Hodonína co by kamenem dohodil, uspořádali společnou rukou AK Junior Holíč, Mesto Holíč a Centrum volného času Holíč pod vedením ředitele závodu Rudolfa Roučky v areálu holíčského zámku.

Samozřejmě patří i tato sportovní akce, kde se mohly běžecky vyřádit všechny věkové kategorii od nejmenších dětí až po nejstarší veterány, do Cyrilometodějského maratónu, Moravsko – Slovenského běžeckého poháru 2015, dále také do GP Záhoria a Slovácka a Trnavské župní běžecké ligy.

Moc jsem toho v cíli nezachytil

Je to pravda. Museli jsme brzy odjet, protože mě čekala ještě cesta do Olomouce na soutěž atletických družstev a tak jsem si ani moc nestihl s nikým povykládat.

„Musel jsem dnes stihnout všechno,“ řekl mi Lukáš Kučera od počítače, kde dával dohromady pořadí běžců v cíli. „Ale zase jsem nijak na trati nespěchal. Do obrátky jsem si všechny doběhl a pak jsem raději šel dopředu, abych mohl zavčas řešit nějaký případný problém s časomírou.“

„Byl jsem rád, že jsem doběhl,“ kroutil hlavou nad mým dotazem, zda dokázal vybojovat ještě třetí místo, Martin Kleibl. Nakonec první veterán a čtvrtý v cíli. „Vůbec jsem se nesnažil ani do kluků přede mou jít. Stejně se na mě dotáhli ještě další borci zezadu.“

„Jsem pořád ještě dost nachlazená. Obě holky to mají také, proto jsem byla ráda, že jsem nemusela běžet naplno a i proti větru jsem se raději schovala, abych si nachlazení ještě nezhoršila,“ přiznala se mi Irena Pospíšilová.

„Taky jsem se nijak nehonila,“ přidala se k našemu rozhovoru Silvie Divišová. „Irena daleko přede mnou, za mnou taky nikde nikdo, takže jsem si to užívala a šlo mi to dnes fakt docela dobře. Tak jsem ráda, že po problémech v létě mi to pořád běhá. Uvidím, jak to bude vypadat dál.“

A přesně na tohle čeká většina běžců. Holíč je první akcí v září na jihu Moravy a teď se postupně dál ukáže, jak s kým zametlo pekelné letní počasí, kdy se opravdu moc nedalo trénovat.

Ale jak jsem sledoval závodní pole, asi to všichni zvládli docela obstojně, protože by jinak nemohli být dnes tak hrozně moc rychlí. A to je dobře.