Na krásné počasí to při příjezdu na parkoviště Hvězda u Karlovy Studánky moc nevypadalo. Sice nepršelo ani nebyla mlha jako jindy, ale zato se pořádně ochladilo a dokonce fučel i ledový vítr. Ale spíš až nahoře od Ovčárny na vrchol Pradědu a víceméně do zad. Ale zpět při cestě dolů už byl velmi nepříjemný.

Ovšem nečekané překvapení připravili všem pracovníci chaty Hvězda, kde byla prezence závodníků. Nejdřív vybírali nehorázné parkovné a pak stejně drze poplatek na záchodě.

Myslím, že za startovné by to snad mělo být už v ceně a ne ještě za každou cenu odírat závodníky, kteří jim nechtěli znečišťovat podle jejich vylepených plakátů okolí. Jak je vidět, prachy především, neboť byznys je byznys. Je mi z toho opravdu smutno.

Muži měli opět jediného favorita

Je to tak. Petr Pechek /TJ Maratónstav Úpice – 39:44/ si šel od startu za vítězstvím a nedal nikomu dalšímu šanci.

Za ním se drželi společně Ladislav Kučera /Iscarex Česká Třebová – 40:05/ a Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 40:16/. Ondra ztratil důležité metry při seběhu z Ovčárny a už se pak do cíle ke druhému místu nepřiblížil.

Ženy běžely velmi vyrovnaně až nad Ovčárnu Marie Delingerová /AK Kroměžíž – 49:39/ běžela společně po většinu trati s Janou Solánskou – Pechkovou /TJ Maratónstav Úpice – 50:23/. Až v závěrečné pasáži pod vrcholem se Maruška od Jany odpoutala a pohodlně si doběhla pro vítězství. Třetí místo si od startu v klidu hlídala Jana Matyášová /Dolní Dobrouč – 51:18/.

Jeseníky bývají nádherné pořád

20. ročník Běhu na Praděd, Velké ceny NISCAR Olomouc, uspořádali společně OÚ Malá Morávka, Horská služba Jeseníky a TJ Liga stovkařů Olomouc. Závod je součástí třicátého ročníku Maratónstav – Altra Českého poháru v běhu do vrchu pro rok 2015 v kategorii SUPER a počítá se i do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje.

Běží se z parkoviště Hvězda nad Karlovou Studánkou a cíl je na Pradědu. Trať závodu vede po silnici a měří 9,1 km. Převýšení činí 660 metrů, protože start je v 832 metrech nad mořem a cíl samozřejmě na vrcholu nejvyšší hory Jeseníků, tedy v nadmořské výšce 1492 metrů.

Jeseníky jsou nádherné v každé roční době, ale podzim jim dodává navíc nádech tajemnosti a trochu i takové zvláštní zádumčivosti, která až bere dech. Už to všechno samo o sobě stojí za to prostě přijet, vyběhnout si na Praděd a užít si té krásy kolem nás. O co je to jinačejší než závodit v prachu a špíně velkoměst, to se ani nedá popsat.

Nejlepší se konečně také rozhovořili

Po závodech do vrchu bývá problém vůbec sehnat nejlepší běžce, aby se z nich dalo něco zajímavého vytáhnout. Tentokrát tomu tak nebylo, ale zase vesměs chyběli další závodníci, zejména pak ženy, kteří nepřišli na vyhlášení nejlepších, protože vůbec netušili, že by se mohli dostat na stupně vítězů.

„Už jsem tu běžel mnohem lépe,“ přiznal se mi Petr Pechek. „Dnes jsem trochu trápil a tak bylo dobře, že jsem neměl žádné soupeře, kteří by do mě šli. Kdoví, jestli bych pak zvládl vyhrát.“

„Obvykle překopnu začátek a pak mám v závěru problém,“ usmíval se spokojeně Ladislav Kučera. „Ale začal jsem volněji a vyplatilo se mi to. Nevytuhl jsem jako normálně a navíc jsem nešel závěr na doraz, jak to dělám běžně.“

„Za Ovčárnou mi Kučera trochu odskočil, ty seběhy mi tak nejdou,“ řekl mi Ondřej Horák při vyhlašování vítězů. „Pořád jsem čekal, že v závěru ztuhne a já ho dotáhnu, ale tentokrát to zvládl a já neměl šanci.“

„Běželi jsme spolu s Janou docela dost dlouho,“ konstatovala Marie Delingerová při debatě po závodě. „Jenže ona najednou zpomalila a já si jen držela tempo, takže jsem nemusela ani jít konec naplno.“

„Jednou mi to běží, jindy ne,“ smála se Jana Solánská při mé otázce, jak jí to jde po návratu na závodní dráhu po mateřské. „Už jsem letos běžela hodně líp. Dnes mi nějak došlo před závěrem a už se s tím nedalo nic dělat.“

„Jen jsem si vychutnávala krásy Jeseníků a souboj o první místo mezi ženami před sebou,“ uculovala se nadmíru spokojeně Jana Matyášová. „Hodně dlouho jsem si závod tak neužila jako dnes.“

A myslím si, že i když bylo zima, přesto si 136 běžců a běžkyň, kteří se rozhodli zdolat Praděd po svých, závod užili a vychutnali, jak to nejvíc šlo.

I když jim místy zavazely davy turistů na trati a hned při příjezdu je naštvali bezohlední zaměstnanci chaty, tak si krásný den v Jeseníkách přesto pokazit nenechali.