U nás krásně, slunečno, prostě parádní běžecké počasí. Jen jsme se blížili k Přerovu, už bylo vidět, že je zle. Mlha, že by se dala krájet, zima a hnus, který nikomu moc na náladě nepřidal. A možná i díky tomu, přestože čekala na všechny přesně změřená a nesmírně rychlá pětikilometrová trať po cyklistické stezce, se nikdo na nějaký rychlý čas nijak necítil.
Muži začali volněji
První kilometr za 3:19 a táhl ho ředitel závodu Petr Kučera /SK Salix Grymov – 16:18/, v cíli nakonec třetí, který se staral o tempo po většinu trati. Druhý kilometr pak zrychlil na 3:06 a pak se zase zpomalilo na 3:17. Až p čtvrtém kilometru šel dopředu Tomáš Steiner /AK Drnovice – 16:07/ a s ním i Jakub Gajdušek /TJ Jiskra Otrokovice – 16:08/.
Teprve v závěru Tomáš poněkud otupil několika trháky finiš Jakuba Gajduška a pak nastoupil v poslední čtyřstovce a kontrolovaným finišem si pohlídal vítězství, které mu nakonec i přes nerovnoměrné tempo v závodě přineslo také nový traťový rekord.
Ženy se rozdělili ihned po startu
Dopředu vyrazila jako blesk Jana Matějíková /TJ Liga 100 Olomouc – 20:27/ s jediným cílem, běžet pod dvacet minut. Za ní se pořád se stejným odstupem skoro až do cíle držela Veronika Brázdová z Kroměříže /20:32/ a postupně je obě zezadu dotahovala Luba Konečná z Ludvíkova /20:55/, ovšem na tak krátké trati se už blíž k prvním dvěma běžkyním nedostala.
V Grymově se běželo 5 km již po druhé
Grymovská pětka je součástí 35. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, zároveň posledním závodem 5. ročníku Grymovského poháru. Uspořádali ji společně SK Salix Grymov a Obecní úřad Grymov. Trasa vedla po trati jarní Grymovské desítky, ale běžely se jen dva okruhy. A po loňském úspěšném prvním testu se letos závod konal již podruhé. Zázemí pro závody v Grymově je již zřejmě natrvalo v Obecní stodole, protože zdejší sportovní areál, kde měly dřív všechny zdejší akce své domovské právo, je asi pro běžce zakázaným teritoriem. Někdy to prostě je.
V mlze nikomu moc do řeči nebylo
Vlezlá mlha moc na náladě nikomu nepřidala, tak všichni spěchali do tepla obecního domu a na horkou polévku. Přece jen venku nijak příjemně nebylo.
„Konečně mě nic nebolí,“ usmíval se spokojeně Tomáš Steiner po téměř čtyř měsíční pauze zaviněné zraněním. „A taky to hned bylo poznat. Mohl jsem běžet rychleji, ale nechtěl jsem to zase přehnat, protože nevím, co od sebe můžu očekávat. Ale měl jsem dost sil i na závěr, takže to vypadá dobře.“
„Letos jsem první rok přežil zimu i zbytek roku ve zdraví,“ řekl mi Jakub Gajdušek, „proto mi to konečně běhá aspoň trochu podle mých představ, tak to zkusím ještě ve Frýdku pořádně rozběhnout i na desítce.“
„Já čtyřicátník jsem to táhl mladým na traťový rekord,“ kroutil hlavou se smíchem Petr Kučera. „Ještě, že jsem nevypsal prémii, jak jsem původně zamýšlel, přišlo by mě to draho,“ dodal pak při vyhlašování vítězů.
„Chtěla jsem jít pod dvacet minut, ale asi jsem překopla moc začátek,“ přiznala se zklamaně Jana Matějíková. „V závěru jsem tempo neudržela a nepovedlo se mi to,“ řekla ještě a rychle spěchala na rodinnou oslavu. Ani nemohla počkat ocenění pro nejlepší závodníky.
„Jsem ráda, že mi to trochu běhá,“ usmála se nad mou pochvalou, že se pořád zlepšuje Veronika Brázdová. „Ale dnes už jsem to rychleji dát nemohla. V závěru jsem začala přece jen ztrácet.“
„Zaplať pánbu, že ta mlha byla,“ mávla rukou nad stížností běžců na nepříliš ideální podmínky Luba Konečná. „Aspoň jsem neviděla ty hrozné rovinky před sebou. Jinak bych tak rychle určitě neběžela, protože mě to strašně deprimuje. Nechápu, že tu na jaře zvládnu odběhnout i desítku.“