Vítězem Lenkyčlenky čtvrtmaratonu v Ostravě, kterého se zúčastnilo rekordních 83 běžců a běžkyň, se stal Daniel Šindelek z Atletika Frýdek-Místek (38:56) před Romanem Balážem (Baláž Extreme Team – 39:17) a třetím Markem Škapou (X-AIR Ostrava – 39:20).
V ženách se dařilo nejvíce Kateřině Bluchové z AK Kroměříž (42:59), která s přehledem zvítězila před Adélou Voráčkovou (SSK Vítkovice) a Veronikou Jerglíkovou (AO Kobeřice).
„Evžene, zmodrej!“ zvolal přítel mé dlouholeté kamarádky, která mě přihlásila na tento závod…
Jen velmi těžko by někdo tušil, že jde o zvolání „bezva běžce“ na dvouletou roztomilou holčičku Markétku, jejíž maminka „bezva běžkyně“ uspořádala 10 a půlkilometrový závod z kategorie „bezva běh pro bezva lidi“ s bonusem zajištěného „bezva počasí“- sluníčko pohlcující ranní námrazu, bezvětří, 7°C. V 11 h start k úžasnému dojmu!
Po dlouhé době jsme si s kamarádkou skvěle zaběhaly, výborně popovídaly, bez sebemenšího vyrušování typu zvonění mobilu, pláč dítěte, hlad nedočkavého muže, zvuk dopírající pračky…
Užívaly jsme si nádherného podzimu, barev, padajícího listí, Bělského lesa, krajinu našeho dětství… vzájemně jsme poslouchaly rytmus dechu, občas přišla i obava, zda nás nezklame koleno, kotník nebo nemile nepřekvapí skrytá nerovnost terénu.
Kolik výhod přináší startovní číslo na hrudi! Pejskaři se skláněli ke svým mazlíčkům, pevněji je drželi na vodítku, aby je ochránili před srážkou s běžci, jako by to byli výstavní kusy automobilových značek na rušné silnici. Obyčejní chodci na procházce ustupovali k okraji chodníku, aby uvolnili cestu. Někteří dokonce stáli a běžce velmi pečlivě pozorovali v obou kolech.
To vše intenzivně po dobu 60 minut! Pak následovaly poslední dvě minuty našeho běhu, v dálce se objevil přítel „bezva běžec“, který nás chtěl povzbudit v cílovém úseku a běžel společně s námi. Naše podzimní rozplývání bylo u konce… Jak nejlíp vyjádřit náhlou touhu „být v cíli“, nevím…
Naráz jsme se ocitly v jakémsi polosprintu a pelášily jak feny za buřtem… Přitom to byly jen tenisky výrazné barvy, které nás táhly jak magnet až do cíle. Možná také srdce nejen Lenkyčlenky. Neskutečně dlouhé dvě minuty…
Cíl!
Následoval skutečný buřt, pivo, vyhlášení výsledků, tombola… a nečekané pokračování u bečky na zahradě. Mimořádný zážitek – poslouchat několik hodin povídání o běhu, bězích, běhání… Na zahřátí bylo pivo, gril, vyběhání na zahradě, lezení na střechu a dobrá nálada.
Od počátku tohoto týdne byl každý den pracovního procesu neskutečně snadný při pomyšlení na plánovaný sobotní čtvrtmaratonský program, dokonale vybočující ze zajetých kolejí (ne)obyčejné pětičlenné rodiny. Díky Lence, Sandokanovi, Andymu a všem spolupořadatelům!
Čtvrtmaratonská prvoúčastnice Jana.