Ráno cestou na Svatý Kopeček u Olomouce nás doprovázel déšť, tak se dalo čekat, že lesní trasy Radíkovské patnáctky nebudou žádnou procházkou růžovou zahradou. A bylo to ještě horší, než se dalo očekávat, protože místy zapracovaly také traktory lesáků a bahna bylo po tratích opravdu dost.

A místy celkem nebezpečné úseky zejména na lávce přes potok daly řadě běžců zabrat. Své by o tom mohli vyprávět čtvrtý muž absolutního pořadí Karel Axmann a shodou okolností také čtvrtá žena Zuzana Svobodová, kteří se seznámili s bahnem velmi zblízka, když jim na dřevu lavečky podklouzly nohy a havárie byla na světě.

Petra Kamínková nemá doma konkurenci

Na Svatém Kopečku je Petra Kamínková /Adidas Runnig team – 30:24/ doma a zná to tam všechno dokonale. Proto také bylo jisté, že si i v tréninkovém tempu doběhne pro vítězství. Za ní si skvěle vedla Adéla Esentierová /BET – 32:58/, která je v takovém terénu jako doma a třetí pak doběhla další výborná veteránka Jana Matyášová /Dolní Dobrouč – 33:22/.

U mužů nebyl jednoznačný favorit

V početně našlapaném závodě mužů nějaký výrazný favorit závodu ve startovní listině nefiguroval, tak se čekalo, jak se závod vyvine. Postupně se do čela dostal Milan Wurst /Horedole – 57:33/ a také si vítězství pak už jen pohlídal.

Na druhé místo se vypracoval ve druhém okruhu Petr Kučera /SK Salix Grymov – 57:48/, který za sebou nechal nakonec třetího Pavla Dvořáka /Biatlon Prostějov – 58:06/.

Kros v Radíkově je náročný

14. ročník Radíkovské patnáctky, memoriál ing. Ivana Cahela, uspořádala firma IRICO Olomouc. Závod se běžel jako pátý v pořadí seriálu Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Start zdejšího krosu po lesních cestách v okolí Svatého Kopečku u Olomouce je tradičně u Chaty pod věží v Radíkově a trasa byla letos až na pár stovek metrů po silnici v Radíkově většinou na blátě.

Muži do šedesáti let absolvovali dva okruhy. Podle garminu některých borců v délce přibližně 7,5 km, tedy 15 km, a ženy a veteráni nad 60 let pak odběhli jen jedno kolo. V průběhu závodu dospělých si pak vyzkoušely terén v Radíkově i děti.

Terén byl letos opravdu náročný

Bahno téměř po celé trase v lese a mokro, udělaly ze závodu celkem dost náročný kros a také to zejména muži ve druhém kole pořádně pocítili. Ale bývalo tu i hůř. To je prostě Radíkov. S tím se zde musí počítat.

„Přišla jsem se spíš jen proběhnout a nic si neudělat,“ usmívala se Petra Kamínková. „Z kopců dolů jsem běžela hodně pomalu a opatrně, nemělo smysl někde spadnout. To bláto bylo opravdu dost nebezpečné a pořádně to klouzalo.“

„Radši běhám v terénu než na silnici,“ řekla mi u auta Jana Matyášová. „Jen jsem to tady vůbec neznala a tak jsem čekala, kdy přijdou ty slíbené kopce a ono nic. Jsem zvyklá ze závodů do vrchu na jiné stoupáky.“

„Přijel jsem ze soustředění v Krkonoších, kde jsme jezdili jen na běžkách a dnes jsem to pořádně cítil,“ naznal Milan Wurst. „Z kopců dolů jsem to nemohl pustit, jak mě bolí stehna a tak jsem závod spíš rozhodl v terénu nahoru. Ale měl jsem toho ve druhém kole opravdu dost.“

„Nemohl jsem vůbec rozběhnout,“ kroutil hlavou nespokojeně Petr Kučera. „Až ve druhé půlce závodu mi to začalo jít a, ale spíš jsem se dnes řídil tím, že důležitější je přežít ve zdraví než vyhrát.“

„Ztrácel jsem hlavně v sebězích,“ konstatoval Pavel Dvořák, který si tréninkově dal ještě i třetí okruh. „Ale beru to jako trénink na horský půlmaratón ve Španělsku, který tam teď poběžím a tak si myslím, že závod splnil svůj účel. Ale náročné to dnes opravdu bylo,“ dodal ještě na závěr.

To ostatně přiznali všichni borci, co proběhli cílem. Letošní Radíkovská patnáctka prostě nebyla žádná procházka růžovým sadem. Ovšem co byste chtěli v únoru, že! Nakonec mohlo být i hůř.

Navzdory počasí je na Svatém Kopečku ve zdejší přírodě i tak parádně v každé době. To vědí všichni obyvatelé Olomouce a proto je jich v tomto jejich přírodním skvostu pořád plno. A to dobře.

Výsledky