Mlha přede mnou, mlha za mnou, nade mnou inverze a kolem syrový mráz. Tak by se stručně dalo charakterizovat počasí v Přerově při Běhu 17. listopadu. Přesně takové, které běžcům vyhovuje nejméně, ale nedalo se nic dělat, body do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje se sbírají za každého počasí a právě teď, kdy do konce seriálu chybí i s dnešním během poslední tři závody, jde do tuhého.

Na muže čekala trať dlouhá 7,9 km se startem a cílem na stadionu SK Přerov, odkud se pak běžci vydali na jeden okruh po okolních polních cestách. Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 26:11/, jako místní rodák si s trasou poradil nejlépe a bezpečně zvítězil. Za ním potom skončila dvojice borců z SK Salix Grymov, druhý Petr Vymazal /26:33/ a třetí Petr Kučera /26:42/.

Ženy běžely zvlášť, což už je normálně rarita a také velmi krátkou trasu, jen 3,8 km dlouhou, tu zdolala nejrychleji 14letá Kateřina Divišová ze Šumperka /16:26/. Za ní spurtovala do cíle o 40 let starší Marie Hynštová /AHA Vyškov – 16:53/ a třetí místo obsadila Štefánia Šrámková /Solen Olomouc – 17:12/.

JE TO VŮBEC ZDRAVÉ BĚHAT V TAKOVÉM POČASÍ?

Ano přesně tak zněla otázka i některých renomovaných borců. Jen jsem krčil rameny, protože mi bylo jasné, že je to nesmysl a ledaskterý lékař by se zhrozil, kdyby viděl ten dav šílenců na startu.

„Mně to moc nevadilo,“ tvrdil Tomáš Blaha. „Jsem zdejší a na takové počasí jsme tu celkem zvyklí. Nakonec jsem s ničím po trati neměl problém. Zabloudit jsem nemohl, protože přede mnou jel předjezdec na kole. Sice jsem měl původně běžet pomaleji, ale asi v polovině závodu jsem se odtrhl od kluků a pak už jsem si držel tempo až do cíle tak, jak mi to vyhovovalo.“

„Běželi jsme s Tomášem a Petrem v první části trati společně,“ popisoval průběh závodu Petr Vymazal. „Jenže pak se Tomáš od nás odpoutal a my se ho nedokázali udržet. A když jsme se mu občas přece jen někdy přiblížili, tak okamžitě zrychlil, aby měl klid a nemusel s námi do cíle finišovat. Já si potom vytvořil malý náskok a ten už jsem si na stadionu pohlídal.“

„Běžel jsem, jak to šlo,“ celkem spokojeně konstatoval Petr Kučera. „A zatím to pořád jde, což je dobře. A že bylo hnusně? Tak jsem s tím problém neměl.“

Kateřina Divišová byla tak rychlá, že jsem ji nestačil ani odchytit při vyhlašování vítězů. Jo to mládí. Pořád se někam žene. To my poněkud věkově starší si to umíme jinak užívat. Tedy myslím závodů. Do ostatního se raději nepletu. Mohl bych něco schytat.

Jako třeba od Marie Hynštové: „Že ty si všimneš vždycky jen těch věkových rozdílů,“ dostal jsem to hned, když jsem těch 40 let zahlásil za cílovou čarou. Ale pak nad tím mávla rukou a zhodnotila svůj výkon vcelku pozitivně: „Bylo to strašně krátké, tak než jsem se stačila rozběhnout, už jsme byli v cíli. A dost mi to klouzalo při těch okruzích na stadionu. Musela jsem si dávat hodně pozor a sbíhat dolů opatrně, abych nepřistála na všech čtyřech. Ale tréninkový cíl to splnilo. Ještě jsem si pak oběhla i mužskou trasu a ta se mi líbila mnohem víc.“

„Chtěla jsem si užít, že běžím konečně taky před Maruškou,“ smála se Štefánia Šrámková. „To se mi málokdy podaří, tak jsem snažila to vydržet co nejdéle, bohužel až do cíle jsem to nedotáhla.“ Zhodnotila spokojeně svůj bojovný výkon při dnešním závodě.

POŘADATELÉ SE VYZNAMENALI

32. ročník běhu 17. listopadu pořádal oddíl atletiky SK Přerov a letos poprvé byl závod zařazený do Olomouckého běžeckého poháru. To značně zvýšilo počet startujících a bylo dobře, že se na to organizátoři připravili.

Nejpodstatnější ovšem bylo, že měli trať pečlivě vyznačenou, protože opravdu nebylo vidět na padesát metrů a klidně by se mohlo stát, že by se jim mohl nějaký zbloudilý vytrvalec ozvat třeba z Hostýna nebo po některých by mohli pátrat po místních rozsáhlých polích vrtulníkem s termovizí, protože jinak by je vidět nebylo. Ale nestalo se tak a to je jen dobře. Za to jim patří rozhodně poděkování.

V kvapíkovém tempu připravili vyhodnocení, aby se na nic nemuselo čekat. A je pravda, že se nikdo moc na stadionu po skončení závodu nezdržoval. Ihned po vyhlášení vítězů zmizeli většinou všichni v mlze a nabrali směr k domovům, protože v takovém počasí je fakt nejlépe doma u kamen.

Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.